Podle výsledků několikaletého výzkumu CESES, vedeného významným evropským a českým sociologem profesorem Jiřím Musilem, žije přibližně milión našich občanů v obcích, které se nacházejí v takzvaných vnitřních periferiích.

Znamená to, že mají zhoršený přístup k základním veřejným službám – ke zdravotní a sociální péči, ke službám zaměstnanosti, ke kultuře. Komplikuje se jim cesta k dalšímu vzdělávání, ale i k dalším darům civilizace, které lidé ve městech považují za samozřejmost – například obchody a řemeslnické služby. Jednou z příčin takového vytěsňování lidí z těchto, většinou menších a odlehlých, obcí na okraj společnosti, je zhoršující se dostupnost veřejné dopravy.

Výzkumný tým disponuje podrobnými mapami výskytu těchto periferií. Ty se nacházejí například na hranicích mezi kraji. Pro profesora Musila však bylo toto zjištění zároveň výzvou zformulovat v pořadí již čtvrtou strategickou inovaci CESES. Nazval ji

„Školy a knihovny jako komunitní centra v periferních územích“.

O co jde? Nalézt způsoby, kterými by se i obyvatelům žijícím v těchto periferiích zlepšila nabídka veřejných služeb. Aby prolomili svoji izolaci, aby mohli lépe uplatnit své schopnosti a dovednosti, aby případně našli i nové zaměstnání. A také aby našli způsoby, jak si navzájem více pomáhat, žít více pospolu…

Cestou k tomu má být především obohacení nabídky škol a veřejných knihoven o další činnosti, jejich „otevření“ veřejnosti především tam, kde by mohli lidé nakonec nalézt nové pracovní uplatnění či lepší sociální služby. Nejde jen, ani především, o budovy či místnosti: jde hlavně o motivaci a schopnosti těch, kteří v těchto institucích už pracují, a o nalezení nových pomocníků.

Velké slovo by mohli a měli mít zastupitelé obce v čele se starosty. Také neziskové organizace, církve, místní akční skupiny. Vlastně žádná instituce ani jednotlivec samotný takovou úlohu nezvládnou, ale vytvoří-li síť, může jít vše snadněji. To platí i pro státní správu: jde o úlohu, na níž by se mohly a měly podílet resorty místního rozvoje, práce a sociálních věcí, školství, kultury i zemědělství. Strategická inovace předpokládá i vznik řídících center, koordinujících tyto aktivity. Jsou obce, kde se už – a s úspěchem – pustili do takového díla: například komunitní školy v Lukách nad Jihlavou nebo v Borech na Jihlavsku. Lze se inspirovat i mnoha příklady ze zahraničí.

Pomůžete nám, pokud nás seznámíte s vašimi názory, nápady a zkušenostmi!

Plné znění 4. strategické inovace CESES „Školy a knihovny jako komunitní centra v periferních územích“ naleznete zde.