Co drží společnost pohromadě? A co ji rozkládá? Na tyto otázky nabízí odpověď další scénář z dílny CESES. Napsal jsem ho já. Vychází z předpokladu, že země nenalezla dobrý způsob, jak se vypořádat s globální krizí.

Jaký příběh nabízí? Globální krize rozbouřila českou společnost způsobem, který ji v následujících dvou desetiletích nakonec proměnil k nepoznání. Nekomptentnost politiků, kteří tuto krizi pouze "zadržovali", místo aby se odhodlali bojovat s jejími příčinami, vedla k dalšímu růstu korupce a klientelismu. Autoritativní pravicová vláda pokračovala od roku 2014 v ordinování neoliberálních receptů (podle ní v minulosti prověřených). Na začátku třetí dekády 21. století držela Českou republiku pohromadě už jen setrvačnost chátrajících institucí sociálního státu, síla zvyku a nutnost zachovat formální reprezentaci ve vztahu k vnějšímu světu, především k Evropské unii. Ve všem ostatním se lidé naučili spoléhat především na společenství, která držel pohromadě společný zájem či osud – na rodinu, profesní sdružení, firmu, obec, region, nebo také na angažmá v šedé a černé ekonomice či v korupčních sítích. V mnoha případech tato společenství, především těch bohatších, překračovala - dosud formálně existující - hranice země, zatímco řady chudých a nejchudších se rozrůstaly. Všeobecná nespokojenost vedla v roce 2022 k nástupu autoritativní levicové vlády, která se udržela u moci po dvě následující volební období a původně radikální koncept masivního zestátňování postupně revidovala do podoby přiměřenější reálnému vlivu relevantních kapitálových skupin.

Tento "makro"příběh doprovází vylíčení životních osudů Jiřího a Jiřiny a jejich dcery Markéty. On, učitel a poněkud nepraktický snílek, ona, úspěšná manažerka. On, hluboce znepokojený stavem světa a své země, ona, snažící se i ve chvílích nejtěžších nalézt řešení, které by bylo situaci přiměřeným a rozumným východiskem...

Celý scénář máte k dispozici zde.