České debatě o energetice domunuje podpora obnovitelných zdrojů. Jenže jsou subvence tak výjimečné? Například aktuální data OECD ukazují, že Česká republika podpořila spalování uhlíkatých paliv mezi lety 2005 až 2011 téměř osmdesáti miliardami korun.

Česká fosilní podpora
Konkrétně se v případě Česka analytikům z OECD podařilo dohledat ve sledovaném období 2005 až 2011 přes 76 miliard korun, které šly na podporu fosilním zdrojům. „Veřejné náklady“ vyplývající z používání uhlí, ropy, zemního plynu se skládají z různých daňových výhod, nebo podpory odstraňování ekologických zátěží vzniklých před rokem 1994, jež převzal na svá bedra stát. Čísla ale nejsou zdaleka kompletní a navíc zahrnují období, kdy např. podpora uhelnému průmyslu už klesla. Například na program restrukturalizace uhelného průmyslu (v gesci ministerstva průmyslu) šlo v devadesátých letech kolem tří miliard korun ročně, zatímco ve sledovaném období neklesla roční částka pod jednu a půl miliardy.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) však pochybuje nad efektivitou takto vynaložených prostředků: „Stávající systém restrukturalizace umožňuje nepředvídatelný a nekontrolovatelný tok veřejných prostředků na tento účel, aniž by byla zajištěna společenská návratnost. Ministerstvo průmyslu a obchodu [...] nevyvíjí účinnou snahu systém restrukturalizace uhelného průmyslu změnit.“
Zajímavé je i srovnání s výší podpory pro obnovitelné zdroje. V Česku to odpovídá asi třem čtvrtinám částky, kterou jsme od roku 2006 zaplatili za podporu všech obnovitelných zdrojů včetně odhadu pro letošní rok. Chce-li vláda snížit náklady na podporu obnovitelných zdrojů, může využít právě přímé i nepřímé subvence fosilních paliv. Pokud bychom vzali pouze prostředky vynaložené v roce 2011, může jít až o šest miliard korun ročně.

Spálené miliardy konzervující zastaralý systém
Domácí podpora fosilních paliv není světovou výjimkou. Zmíněná studie OECD spočetla, že jen ve 34 členských zemích OECD putuje ročně na produkci a spotřebu ropy, plynu a uhlí přes 55 miliard dolarů nejrůznějších podpor (formou dotací, daňových zvýhodnění, regulací ceny,…). Celé dvě třetiny proudí do ropného byznysu, o zbytek se rovnocenně dělí plyn s uhlím. Státy OECD ale tvoří jen zlomek - dřívější výpočet Mezinárodní energetické agentury (IEA) uvádí, že celosvětově byla spotřeba těchto fosilních paliv podpořena zhruba 523 miliardami dolarů v roce 2011. To je 6x více, než kolik dostaly obnovitelné zdroje.

Fatih Birol, hlavní ekonom IEA, si problém mnohamiliardových dotací do fosilních zdrojů uvědomuje a pro FT v roce 2010 uvedl, že je považuje za zánět slepého střeva v energetickém systému, který by měl být odstraněn, a umožnit tak čistší a udržitelnější rozvoj energetiky. Svůj názor potvrdil začátkem února na konferenci Evropské asociace pro větrnou energetiku (EWEA): „Dotování fosilních paliv chápu jako největšího veřejného nepřítele rozvoje udržitelné energetiky.“
"Kvůli dotování fosilních paliv nemáme vůbec žádnou šanci splnit cíle v oblasti klimatu a poskytnout prostor pro obnovitelné energie, aby mohly konkurovat uhlí, ropě a zemnímu plynu, které jsou dnes uměle levné právě kvůli dotacím," uvedl také Birol na konferenci EWEA.

Udržování podpory již po století bohatě dotovaných paliv brání pronikání nových energetických zdrojů na trh. Kvůli této nerovnováze na trhu se také prodlužuje období, po které musí větrné, solární nebo bioplynové elektrárny získávat podporu pomocí garantovaných výkupních cen.

Publikace OECD také přinášejí řadu důkazů, jak by reforma fosilních dotací, odstranění daňových výhod a lepší nastavení spotřebních daní z paliv mohlo vládám pomoci získat finanční prostředky a posílit čistou ekonomiku.
Potvrzují to závěry studie konzultační společnosti PricewaterhouseCoopers. Analytici PwC doporučili, aby po roce 2020 skončila současná podpora obnovitelných zdrojů – a zároveň i dotace do těžby a spalování fosilních paliv. Právě zastavení subvencí pro fosilní paliva i průběžně klesající cena například solárních panelů nebo větrných turbín ukazuje, že by tento krok měl stačit k ekonomické soběstačnosti, a tedy i konkurenceschopnosti obnovitelných zdrojů.

(psáno se spolupráci s Klárou Sutlovičovou, Centrum pro dopravu a energetiku. Celý text i s odkazy)