V pravidelných intervalech se do české debaty dostávají termíny jako „solární tunel“ nebo „solární baron.“ Kdo je vlastně investorem do slunečních elektráren a co jej k vložení prostředků do úplně nového odvětví inspirovalo? Mediální obraz rámují často divoká prohlášení politiků, ale také třeba nezávislých úřadů, kterém dominuje aktivistická hra předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Na prostor pro dotčené investory si vzpomene málokdo. Proto jsem několik otázek položil Pavlu Šichovi, majiteli solární elektrárny, který se to nebojí přiznat.

Začínal jsi s projektem vlastní solární elektrárny ještě před boomem. Jaké byly tvé první zkušenosti?

Pavel Šich (PŠ): Dnes se to může zdát neuvěřitelné, ale v roce 2007, kdy jsme s projektem začínali, byla ještě solární energetika na začátku. V Česku se o ni zajímalo pár nadšenců a průmyslové využití, kde bychom mohli nabrat inspiraci téměř nulové. Ještě v roce 2008 jsme se při jednání s úřady setkali s otázkou: „Kdeže bude mít ta solární elektrárna chladící věže?“
Začali jsme s mým tchánem kreslit modely konstrukce a zastínění podle informací Ondřejovské observatoře. Technologická koncepce mi nedala spát, neustále jsem ji přepracovával a modifikoval, samotný zrod elektrárny se posunul až do roku 2008.
Do projektu jsem se vložil s předpokladem, že je Česko stabilní demokracie, která je schopná garantovat podnikatelům stabilní prostředí. Investici jsme postavili na garanci pravidel vyplývajících z tehdy platné legislativy na podporu obnovitelných zdrojů. Zákona 180 z roku 2005. Pomohli jsme Česku splnit závazky, které jsme dali jako členský stát Evropské unii. Myslím si také, že by nový výkon mixu z obnovitelných zdrojů měl pomoci k lepšímu životnímu prostředí. Třeba v menším množství spáleného uhlí.

Brzy Vás následovali další investoři…

PŠ: V dalších letech se v České republice pořádalo mnoho konferencí, na kterých vystupovali zástupci státu, ERÚ, ministerstva průmyslu, či společnosti ČEZ a.s. a přesvědčovali investory, aby investovali do obnovitelných zdrojů. Zástupci veřejně garantovali bezpečí a výhodu této investice. Účastí na těchto konferencích pomalu rozjížděli solární boom. Spousta investorů „státní pobídku“ v dobré víře využilo a investovalo do fotovoltaického průmyslu. Bohužel v té době nikdo netušil, že právě stát, který vehementně verboval investory do solární investice, rok na to solární investory okrade formou speciální srážkové daně.

Solární boom v letech 2009 a 2010 se protíná s ekonomickou krizí a následnou recesí. Může být mezi tímto růstem jednoho odvětví a propadem ekonomiky souvislost?

PŠ: Díky soukromým investorům – “solárním baronům“ přišlo do oběhu uprostřed hospodářské krize zhruba stovky miliard korun, které výrazně podržely ekonomiku státu. Uprostřed stavební krize vytvořili investoři tisíce nových pracovních míst, při kterých byly odvedeny na sociálním, zdravotním a dani z příjmu další miliardy do státního rozpočtu. Dnes, kdy se občas ve veřejné debatě setkáme s honem na solární investory, to vypadá jako odvážené tvrzení, ale na sluneční energetiku se můžeme dívat pozitivně jako na Zelenou úsporám, nebo šrotovné. Ostatně to i potvrzují data Českého statistického úřadu, která ukazují, že stavby solárních elektráren pomohly vedle renovací domů zachránit práci ve stavebnictví.

Dnes je za hlavního zločince v energetice označena fotovoltaika. Můžete rozebrat věc z Vašeho pohledu?

PŠ: Distribuční společnosti ještě v roce 2010 pokračovaly v nekontrolovatelném vydávání stanovisek o připojení do sítě, i přes absenci nějaké oficiální studie o připojitelnosti. Paradoxně právě ČEZ slovy Martina Romana veřejnost vystrašil neuvěřitelnými čísly, o kolik měla narůst cena elektřiny. Přitom právě v důsledku divokého vydávání stanovisek má na situaci vlastní díl viny. Také právě ČEZ už v době, kdy Roman tato prohlášení vydával, investoval do vlastních fotovoltaických elektráren, které získaly licenci za krajně podezřelých okolností: poslední dny roku 2010. Pokud by stát ČEZ zastavil, byl by účet za solární energetiku o více než miliardu korun ročně nižší.

V té době se začíná rozvíjet diskuse o – jak už jste zmínil – solárních baronech, co je příčinou?

PŠ: ČEZ, který stojí za výstavbou největších solárních projektů v Česku, odpálil v médiích kampaň, ve které označil solární energetiku za strašáka, který zdraží elektřinu. Investor do solární energetiky se pak dostává na žebříčku popularity níže než hrobník. Po volbách se stal ministrem průmyslu Martin Kocourek. Člověk, který seděl dlouhá léta v dozorčí radě ČEZ. Kampaň proti solární energetice tak pokračuje ze dvou míst – ČEZ i státu.
Z drobných investorů, kteří vložili celý svůj majetek do solární elektrárny a přistoupili na pobídky k investici, dělá sám stát zloděje a solární barony. Ministerstvo průmyslu pak přichází se „spásným řešením“ – speciálním odvodem, takzvanou solární daní ve výši 26 procent. Zajímavé však je, že elektrárenské společnosti v minulých letech bez ohledu na růst slunečních zdrojů zdražovaly cenu proudu a nikdo neměl vůli jejich byznys danit.

V jaké situaci se tedy ocitli drobní investoři?

PŠ: Distribuční společnosti přijímají nepsané pravidlo a začínají diskriminovat a šikanovat drobné investory tím, že jim přestávají připojovat již hotové projekty do distribuční sítě, čímž drobní investoři přichází o do té doby garantovanou výkupní cenu. Zarážející na celé kauze je, že samotný ČEZ připojuje svojí velkou elektrárnu Ralsko 24 hodin před koncem roku, kdy končila garance výhodné kupní ceny. Elektrárna je ale koncem roku 2010 rozestavěná a neplní všechny náležitosti pro připojení, které musely mít splněny ostatní soukromé projekty. Distribuční společnost měří dvojím metrem. Úsměvné je, že právě výstavba elektrárny Ralsko je zadaná firmě, která nemá zkušenosti v oboru, byla účelově založená na Kypru a nikdo nezná skutečného majitele. Tato neprůhledná společnost staví pro ČEZ elektrárnu o jednu miliardu dráž, než je obvyklé.

Jak reagovali investoři na politickou situaci?

PŠ: Mnozí poškození drobní investoři se po znárodnění příjmů z fotovoltaiky spojili a přesvědčili senátory, aby zákon vetovali. Senátoři podali na schválený zákon ústavní stížnost. ODS v době, kdy by měl Ústavní soud rozhodnout o protiústavnosti schváleného zákona, navrhuje a v parlamentu prosazuje zrušení zákona 180 z roku 2005. Paralelně se zrušením starého přicházejí s novým zákonem o podporovaných zdrojích energie, který napadá rozvoj obnovitelných zdrojů energie a doživotně podporuje výrobu elektřiny ze spalování netříděného komunálního odpadu. Zákon také legalizuje 26% srážkovou daň a zavádí nesmyslný recyklační poplatek.

Něco pozitivního na konec: máte po všech peripetiích zájem investovat a podnikat v oblasti energetických zdrojů dál?

PŠ: Energii ze slunce a větru máme takřka zadarmo a v kombinaci s bioplynem, který umí i efektivně řešit zaměstnanost v regionu, dokážeme budovat energeticky soběstačné celky. V letošním roce pořizuji se svou firmou V.E. Group areál bývalého zemědělského družstva, kde začínáme stavět potravinově a energeticky soběstačnou farmu. Energii získáváme ze slunce, větru a bioplynu a snižování vlastní spotřeby řešíme například naší efektivní LED technologií. S příchodem efektivní a levné technologie získávání energie z obnovitelných zdrojů mám pocit, že už žádná naše vláda nedokáže úplně zastavit energetickou soběstačnost normálních lidí. A proto stojí za to jít dál a nenechat se zastavit.

Pavel Šich se narodil roku 1974, věnoval se mnoha profesím a v současné době je úspěšným investorem v oblasti obnovitelných zdrojů. Od malířského plátna a studia architektury a výtvarných umění se Pavel Šich přesunul k bytové i průmyslové výstavbě a následně se jeho hlavní oblastí zájmu stávají možnosti obnovitelných zdrojů. V současné době se Pavel Šich věnuje také výzkumu, vývoji a inovacím v oblasti technologií na výrobu a akumulaci energie z obnovitelných zdrojů. Zabývá se také vysoce účinnými systémy solárních a LED veřejných osvětlení.