Jsou tomu čtyři roky, kdy Německo potvrdilo svůj záměr zbavit se jaderných elektráren a nahradit je obnovitelnými zdroji energie. Přestavba energetického motoru jedné z největších ekonomik světa je úkol však úkolem na desetiletí. Přesto již dnes můžeme zkusit první důležitá vítězství.

Konec pro velkou energetiku?

Německá energetická revoluce vytvořila z obnovitelných zdrojů jeden z největších energetických zdrojů tamní ekonomiky. Každoročně přibývají solární a větrné elektrárny i bioplynové stanice. Nově zkouší Německo také využití baterií. Podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny šplhá ke 30 %.

Navýšení podílů obnovitelných zdrojů v energetickém mixu země se stalo realitou. Opravdovou výhrou německé Energiewende je však proměna vlastnické struktury elektráren. Novými výrobci elektřiny (často také samovýrobci) se staly rodiny, města a obce nebo zemědělci. Těmto malým provozovatelům patří téměř polovina veškerých obnovitelných zdrojů v Německu.


Foto: Solar Settlement, Freiburg

Pokud budeme českému ČEZu věřit jeho zájem o budoucí orientaci například na solární střešní elektrárny nebo baterie pro domácnosti, pak lze soudit, že se poučil právě z vývoje u našeho souseda. Velcí hráči na energetickém trhu v Německu nástup obnovitelných zdrojů zaspaly a těžko se v budoucnu dostanou na vysoké roční zisky, kterých dosahovaly v minulých letech.

Nápady, které zůstanou doma

Kritika německé proměny energetiky často argumentuje závislostí na čínských solárních panelech. Částečně je to pravda. Německý průmysl se však prosadil na výrobním trhu solárních panelů jinak: například v roce 2013 připadla celá polovina trhu obráběcích strojů pro výrobu fotovoltaických panelů právě německým firmám.

Výroba technologií i provoz obnovitelných zdrojů vytvořily zcela nový průmyslový obor, který dnes zaměstnává více lidí než konvenční energetika. Zajímavého vítěze můžeme najít taky v nových nápadech. Dlouhodobý trend zájmu o využití obnovitelných zdrojů úzce souvisí s německými investicemi do výzkumu a vývoje obnovitelné energetiky. Počet patentů v roce 2013 byl oproti roku 2007 trojnásobný. Největší zastoupení má solární energetika – více než 900 patentů, těsně za ní následuje větrná energetika s 800 patenty. Výzkum větrných turbín se například soustředí na vylepšení lisů rotorů, pokroky dělají také větrné parky na moři nebo skladování energie z větru.

Na poli výzkumu obnovitelných zdrojů je velmi úspěšný Fraunhoferův ústav, jeho solární sekce například letos v září oznámila, že se jí podařilo dosáhnout účinnosti 25,1% na inovativním křemíkovém článku. Zajímavým faktem u výzkumu využití slunečního záření je, že se Německo nesoustředí pouze na fotovoltaiku, ale také na solární koncentrované elektrárny. Ty, vzhledem k nižší sluneční intenzitě na severu Evropy, nevyužije přímo, ale německé firmy se tak mohou podílet na instalacích na jihu Evropy, v Africe nebo USA.

Skokové změny ve světové energetice nebo nový důraz států (USA nebo Čína) vytváří obrovskou příležitost také pro české firmy a univerzity. Před pěti lety bychom mohli ještě tvrdit, že naše podniky patří mezi světovou špičku ve výrobě komponent pro větrné turbíny. Dnes? Propad zájmu o obnovitelné zdroje v Česku se na tomto odvětví neblaze podepsal a na místa domácích podniků se tlačí konkurence z jiných zemí.

Zajímavé české projekty naštěstí můžeme najít i dnes: v roce 2014 získal ocenění fondu Neuron fyzik Tomáš Mančal, který pracuje na vytváření nových systémů na přeměnu záření v elektřinu. Chce napodobit schopnosti rostlin a bakterií při využití sluneční energie. Zajímavé technologie se pak uplatňují také v praxi: chytrá pasivní roubenka vytvořená společnostmi juwi a Atrea se stala průmyslovou inovací roku 2013. Dům kombinuje efektivní technologie pasivního stavitelství a vlastního zdroje energie v podobě střešní solární elektrárny a stále přitom vypadá jako klasická roubenka. V letošním roce pětice českých firem představila mobilní elektrárnu Alfons, která umí redukovat spotřebu nafty během vojenských nebo humanitárních misí pomocí solárních panelů, větrné turbíny a baterií.

Účinná ekonomika

V Německu však nejde jen o obnovitelné zdroje. Důraz je kladen také na zvyšování energetické efektivity. Spolková republika Německo získala v roce 2014 ocenění od Americké rady pro energeticky efektivní hospodářství (American Council for an Energy-Efficient Economy – ACEEE) pro energeticky nejefektivnější zemi světa.


Zdroj: energytransition.de



Dnes je Německo stále závislé na importu energetických surovin – ročně se až 70 % energetických zdrojů dováží. Naopak ekonomika bez fosilních paliv může Německu výhledově uspořit přes 80 miliard euro. Právě v tom jsou vedle zelených zdrojů klíčové úspory. Podle analýzy Fraunhofer institutu IWES se může Německo zbavit závislosti na ruském zemním plynu do roku 2030. Řešení spočívá (obdobně jako v Česku) v energetické renovaci budov. Do roku 2025 lze pomocí výstavby pasivních domů snížit spotřebu zemního plynu až o 110 terawatthodin ročně.

Nejde jen o Německo

Bývaly časy, kdy Německo stálo v čele využití šetrných technologií daleko vepředu. V roce 2015 má již vydatnou konkurenci. V USA patří obnovitelné zdroje k nejrychleji rostoucím zdrojů energie. V loňském roce byla do sítě připojena nová fotovoltaická elektrárna každé 2,5 minuty. Čína letos přijala závazek, že sníží emise skleníkových plynů o 60-65 % do roku 2030. Švédsko a Dánsko mezi sebou soupeří o to, který z nich se zbaví dříve svou ekonomiku závislosti na fosilních palivech. V redukci uhlí je však nejspíše přeběhne Nový Zéland, který se chce uhlí zbavit již v roce 2025.

Svět se mění a Česko dál vede diskuzi o tom, zda prolomit limity těžby uhlí na Bílině nebo ČSA. Ministerstvo průmyslu bude přijímat nové pracovníky pro koordinaci rozšiřování jaderné energetiky a utrácet prostředky za právní analýzy, zda by u Evropské komise prošlo dotační schéma, bez kterého se nové reaktory nevyplatí stavět. Nezaspali jsme tak trochu dobu?

---


Aliance pro energetickou soběstačnost a Heinrich-Böll-Stiftung Praha právě vydávají novou publikaci “Fakta a pověry o proměnách energetiky (nejen) v Německu”, která hodnotí úspěchy německé energetické politiky v podobě stovek tisíců nových pracovních míst, redukce znečištění ovzduší, proměně vlastnictví energetických zdrojů nebo přínosu solárních nebo větrných elektráren pro vědu a výzkum v podobě tisíce nových patentů.