Starostové pro(ti) rasismu
„Nepřizpůsobiví“ opět před volbami bodují. Tak jako kdykoliv dříve, před čtyřmi lety, před osmi, se mnozí komunální politici předhánějí, kdo slíbí razantnější zásah proti nepřizpůsobivým, podprahově rozumějme Romům, bezdomovcům, migrantům a dalším lidem, kteří nejsou ve společnosti (z různých, často iracionálních důvodů) oblíbení.
Pseudokorektní termín „nepřizpůsobiví“ je přitom ještě horší, než kdyby se politik pustil přímo do Romů nebo jiné skupiny, která má ve společnosti dlouhodobě špatnou pozici. Obsahuje totiž definitivní odsudek – jsou to ti, kteří se NIKDY NEPŘIZPŮSOBÍ! Tím se vlastně říká, že s lidmi, kteří jsou vytlačeni na okraj společnosti, se nemá nic dělat, jen je dál vytlačovat, izolovat. Navíc je to termín všeobjímající – mezi „nepřizpůsobivými“ se rozpustí všichni, není třeba složitě vyjmenovávat „ty různé skupiny“, natož posuzovat lidi jednotlivě, člověk od člověka, bez potřeby mu přidělat skupinovou identitu, navíc uměle vykonstruovanou.
Pseudotermínu „nepřizpůsobivý“ a jejich odsudku se neštítí ani mnozí mainstreamoví a vážení politici z velkých stran, což může ovlivňovat veřejnost k přijetí odsudku obrovské a uměle vytvořené skupiny lidí. Že to v důsledku podkopává soudržnost společnosti, zvyšuje nenávist mezi lidmi a strach lidí z chudoby, která v takovém případě „cti tratí“, o tom není pochyb.
Primátoři Ústeckého kraje navíc pokročili ještě dále a ve svém aktuálním prohlášení uvedli, že „nepřizpůsobiví obyvatelé nerespektují zažitá pravidla slušného schování, což logicky vyvolává projevy extremismu a rasové nesnášenlivosti“. Tedy mimo jiné říkají: nepřizpůsobiví jsou jiné rasy (asi tedy hlavně Romové) a rasismus je v takovém případě na místě. Legitimizují rasismus. (V závorce se k tomu ptám, proč to dělají, když většina z nich přitom ve své komunální praxi buď aktivně pomáhá, nebo aspoň nebrání konstruktivním řešením sociálního vyloučení). Na místě není „zvát“ do města extremisty a stát se rasistou. Na místě komunálního politika je situaci konstruktivně, nepopulisticky řešit.
A přesto, že i letos se například na Ostravsku objevily plakáty hlásající „konečně řešení“ s nedůsledně namalovaným háčkem nad „e“, a na mnoha dalších místech chřestí kandidáti do zastupitelstev zbraněmi proti nepřizpůsobivým, něco podstatného se mění.
PŘIBYLO politiků, kteří o sociálním vyloučení mluví jako o problému, který je sice veřejnosti nepříjemný, ale je zároveň ŘEŠITELNÝ. A to ku prospěchu všech, tedy těch, kteří jsou právě chudí, nebo se ocitli ve špatné sociální situaci, a těch ostatních, kteří žijí okolo nich, a nechtějí se potýkat s důsledky NEŘEŠENÝCH, nikoliv neřešitelných problémů, které se sociálním vyloučením často souvisí.
Za poslední roky významně přibylo starostů, kteří se pustili do namáhavé práce a začali organizovat funkční sociální politiky. Podporují zaměstnanost, sociální služby, řeší bezpečnosti i vzdělávání. A mají konkrétní výsledky, které se v jejich městech projevují v občanském soužití. Lidé se nemusí bát na veřejnosti, nepotřebují proti někomu nebo něčemu bojovat. Náckové z DSSS a jiných spolků jim přestávají jezdit do města organizovat nenávistná shromáždění, protože by neuspěli.
Naopak lidé získávají jistotu, že pokud se sami dostanou do problému, v jejich obci jsou k dispozici například sociální služby nebo protidluhová poradna. Nebo dokonce sociální bydlení, i kdyby jen na několik měsíců, než se jim podaří postavit se znovu na nohy a řešit životní krizi.
Projevilo se to kupříkladu ve veřejné diskusi kandidátů na primátora Ostravy, kterou odvysílala minulý týden Česká televize. Měl jsem možnost se pořadu zúčastnit a slyšet, že 3 ze 4 politiků, kteří se vyjadřovali k tématu ubytoven ve městě, bezpečnosti a nezaměstnanosti, mluvili o velmi konkrétních řešeních, a nepotřebovali populisticky podlézat voličům. To dává Ostravě šanci, že problém chudoby, který se dnes ve městě týká nejen ostrakizovaných skupin lidí, budou komunální politici řešit.
Pochopitelně se mnozí komunální politici odvolávají na legislativu a říkávají, že sociální integraci nepřeje. A nemýlí se, pokud se zlobí nad zánikem dříve funkční veřejné služby, nedostatečné regulaci státu v oblasti dluhové problematiky (která umožňuje byznys se zadlužováním a zadluženými), dysfunkčními dávkami na bydlení (zejména ve vztahu k ubytovnám), a mnoha jinými. A je dobře, pokud jsou důslední a vládě vrací, pokud na problémy z terénu nereaguje.
Zároveň je ale dobré si uvědomit, že volby, které nás za tři týdny čekají, jsou komunální, a v nich mají politici předkládat řešení, která mají v kompetenci, tedy ta lokální. A taková existují a jsou dostupná i za stávající legislativy. A v diskusi o komunálních řešeních si nelze nevšimnout, jaký kus práce v sociálním začleňování, ze kterého mají prospěch všichni občané města, se dá odvézt za jedno volební období (nebo i jeho část) při pohledu například do Kadaně (Prunéřov), Obrnic, Rumburku, Krásné Lípy, Krnova, Žlutic či do mnoha dalších míst.
Děkuji Vám, vážené starostky a starostové, že problémy řešíte. Kdybych byl občanem vašeho města, dal bych vám svůj hlas.
Pseudokorektní termín „nepřizpůsobiví“ je přitom ještě horší, než kdyby se politik pustil přímo do Romů nebo jiné skupiny, která má ve společnosti dlouhodobě špatnou pozici. Obsahuje totiž definitivní odsudek – jsou to ti, kteří se NIKDY NEPŘIZPŮSOBÍ! Tím se vlastně říká, že s lidmi, kteří jsou vytlačeni na okraj společnosti, se nemá nic dělat, jen je dál vytlačovat, izolovat. Navíc je to termín všeobjímající – mezi „nepřizpůsobivými“ se rozpustí všichni, není třeba složitě vyjmenovávat „ty různé skupiny“, natož posuzovat lidi jednotlivě, člověk od člověka, bez potřeby mu přidělat skupinovou identitu, navíc uměle vykonstruovanou.
Pseudotermínu „nepřizpůsobivý“ a jejich odsudku se neštítí ani mnozí mainstreamoví a vážení politici z velkých stran, což může ovlivňovat veřejnost k přijetí odsudku obrovské a uměle vytvořené skupiny lidí. Že to v důsledku podkopává soudržnost společnosti, zvyšuje nenávist mezi lidmi a strach lidí z chudoby, která v takovém případě „cti tratí“, o tom není pochyb.
Primátoři Ústeckého kraje navíc pokročili ještě dále a ve svém aktuálním prohlášení uvedli, že „nepřizpůsobiví obyvatelé nerespektují zažitá pravidla slušného schování, což logicky vyvolává projevy extremismu a rasové nesnášenlivosti“. Tedy mimo jiné říkají: nepřizpůsobiví jsou jiné rasy (asi tedy hlavně Romové) a rasismus je v takovém případě na místě. Legitimizují rasismus. (V závorce se k tomu ptám, proč to dělají, když většina z nich přitom ve své komunální praxi buď aktivně pomáhá, nebo aspoň nebrání konstruktivním řešením sociálního vyloučení). Na místě není „zvát“ do města extremisty a stát se rasistou. Na místě komunálního politika je situaci konstruktivně, nepopulisticky řešit.
A přesto, že i letos se například na Ostravsku objevily plakáty hlásající „konečně řešení“ s nedůsledně namalovaným háčkem nad „e“, a na mnoha dalších místech chřestí kandidáti do zastupitelstev zbraněmi proti nepřizpůsobivým, něco podstatného se mění.
PŘIBYLO politiků, kteří o sociálním vyloučení mluví jako o problému, který je sice veřejnosti nepříjemný, ale je zároveň ŘEŠITELNÝ. A to ku prospěchu všech, tedy těch, kteří jsou právě chudí, nebo se ocitli ve špatné sociální situaci, a těch ostatních, kteří žijí okolo nich, a nechtějí se potýkat s důsledky NEŘEŠENÝCH, nikoliv neřešitelných problémů, které se sociálním vyloučením často souvisí.
Za poslední roky významně přibylo starostů, kteří se pustili do namáhavé práce a začali organizovat funkční sociální politiky. Podporují zaměstnanost, sociální služby, řeší bezpečnosti i vzdělávání. A mají konkrétní výsledky, které se v jejich městech projevují v občanském soužití. Lidé se nemusí bát na veřejnosti, nepotřebují proti někomu nebo něčemu bojovat. Náckové z DSSS a jiných spolků jim přestávají jezdit do města organizovat nenávistná shromáždění, protože by neuspěli.
Naopak lidé získávají jistotu, že pokud se sami dostanou do problému, v jejich obci jsou k dispozici například sociální služby nebo protidluhová poradna. Nebo dokonce sociální bydlení, i kdyby jen na několik měsíců, než se jim podaří postavit se znovu na nohy a řešit životní krizi.
Projevilo se to kupříkladu ve veřejné diskusi kandidátů na primátora Ostravy, kterou odvysílala minulý týden Česká televize. Měl jsem možnost se pořadu zúčastnit a slyšet, že 3 ze 4 politiků, kteří se vyjadřovali k tématu ubytoven ve městě, bezpečnosti a nezaměstnanosti, mluvili o velmi konkrétních řešeních, a nepotřebovali populisticky podlézat voličům. To dává Ostravě šanci, že problém chudoby, který se dnes ve městě týká nejen ostrakizovaných skupin lidí, budou komunální politici řešit.
Pochopitelně se mnozí komunální politici odvolávají na legislativu a říkávají, že sociální integraci nepřeje. A nemýlí se, pokud se zlobí nad zánikem dříve funkční veřejné služby, nedostatečné regulaci státu v oblasti dluhové problematiky (která umožňuje byznys se zadlužováním a zadluženými), dysfunkčními dávkami na bydlení (zejména ve vztahu k ubytovnám), a mnoha jinými. A je dobře, pokud jsou důslední a vládě vrací, pokud na problémy z terénu nereaguje.
Zároveň je ale dobré si uvědomit, že volby, které nás za tři týdny čekají, jsou komunální, a v nich mají politici předkládat řešení, která mají v kompetenci, tedy ta lokální. A taková existují a jsou dostupná i za stávající legislativy. A v diskusi o komunálních řešeních si nelze nevšimnout, jaký kus práce v sociálním začleňování, ze kterého mají prospěch všichni občané města, se dá odvézt za jedno volební období (nebo i jeho část) při pohledu například do Kadaně (Prunéřov), Obrnic, Rumburku, Krásné Lípy, Krnova, Žlutic či do mnoha dalších míst.
Děkuji Vám, vážené starostky a starostové, že problémy řešíte. Kdybych byl občanem vašeho města, dal bych vám svůj hlas.