Pokud nenastane za dva příští měsíce žádný obrat, pak podle nové vyhlášky nikdo, kdo se v Kladně přestěhuje nebo do města přijde, nebude moci získat doplatek na bydlení.

To je dávka, kterou nejvíce potřebují chudí senioři, matky a otcové samoživitelé, hendikepovaní lidé, rodiny s nezaopatřenými dětmi, chudí a dlouhodobě nezaměstnaní. Všichni ti, kdo jsou v hmotné nouzi a na pokrytí nákladů na bydlení jim nestačí příspěvek na bydlení, nebo na něj nemají nárok, se ocitnou v riziku zadlužení a následné ztráty bydlení. Doplatek na bydlení je totiž základní chudinská dávka a doslova zachraňuje ty, kteří se ocitli v hluboké životní krizi, nebo jsou například nemocní.

Kladno totiž přijme „opatření obecné povahy“ , jehož prostřednictvím označí celé město za „oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“ a na to konto všem, kdo nově požádají o dávku doplatku na bydlení, ji neumožní vyplatit.

Kladno přestává plnit svou roli obce pro občany

Kladno tím definitivně přestane plnit roli obce, která má především sloužit občanům. Poruší ustanovení zákona o obcích, které obcím dává úkol pečovat o základní potřeby občanů, vč. bydlení. Ty, kteří potřebují nejvíce pomoci, hodí se přes palubu se vzkazem: u nás ve městě vás nechceme. A primátor Volf přitom nejhrubším populistickým způsobem v pořadu Českého rozhlasu vykládá, že Kladno se tím uzavírá před nepřizpůsobivými. Jenže to není pravda: Kladno tím ohrožuje všechny zranitelné lidi. Vedení města jim škodí.

Primátor jde ještě dál: všech 800 domácností (cca 3,5 tis. lidí), kteří v Kladně aktuálně pobírají doplatek na bydlení, označil v rozhlasovém rozhovoru za „problémové“ a doslova řekl: „Oni páchají trestnou činnost“. Jak to ví, o všech těch lidech? Navrhuju, aby se mu přišli společně představit na náměstí před magistrát a řekli mu, co si o něm myslí, když je označuje za kriminálníky.

Ostatně kriminalita je hlavní důvod, který Volf uvádí na obhajobu nového opatření. V oficiálním odůvodnění je napsáno, že město Kladno má o 32% vyšší index kriminality než je v celém Středočeském kraji, a o 11% než v celé ČR.

Velitel kladenské policie přitom v květnu letošního roku komentoval kriminalitu v Kladně pro média takto: „Rozhodně není dramatická. Odpovídá největšímu středočeskému městu i skladbě obyvatel.“ Současně přitom mohl prokázat meziroční pokles kriminality (po loňském nárůstu). A řekl i to, co je všem jasné – že kriminalita ve velkém městě je logicky o něco vyšší, než na venkově.

Tím vším nemá být trestná a přestupečná činnost bagatelizována. Jen není na místě jí jednou označovat za přiměřenou, a jindy jí zneužít jako hlavní a de facto téměř jediný argument pro stopku doplatku na bydlení.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že odpovědnost za nedostatečné odůvodnění návrhu opatření jde výhradně za primátorem, neboť rada města jej dne 7. srpna tímto úkolem pověřila a sběr dat pro odůvodnění byl jen na něm.

Podle zákona o pomoci v hmotné nouzi musel primátor projednat návrh s policií (má-li být opatření vydáno z důvodu narušování veřejného pořádku). Co velitel řekl primátorovi, když se ho ptal na kriminalitu? Že to je lepší? Nebo horší? Nebo dokonce tak zlá, že je v riziku celé Kladno? To jistě ne.

Nulitní přizpůsobivost

I když se Volf v rozhlasovém rozhovoru úzkostlivě vyhýbal tomu, aby řekl, že mu jde hlavně o Romy, nepovedlo se mu to. Doslova prohlásil: „Přizpůsobivost této komunity je nulitní“. Umně využil toho, že velká část veřejnosti považuje za nepřizpůsobivé především (hlavně) Romy. A i když on i kdokoliv jiný řekne, že to tak není, že myslel i „nepřizpůsobivé“ občany z majority, nestačí to. Kontext je tu zcela zřejmý.

A to je další tvrdá rána Romům v Kladně i celém Česku. V Kladně totiž podle starších sociologických výzkumů žije okolo sedmi tisíc Romů. I kdyby všichni příjemci doplatku na bydlení v Kladně byli Romové (což je holý nesmysl, protože jsou mezi nimi i všechny další zranitelné skupiny lidí), pořád je to jen polovina celkového počtu Romů ve městě. Být Romem (bez ohledu na to co děláte, kde bydlíte, kde pracujete, atd.) v Kladně znamená zase o něco víc než dřív mít nálepku vyžírky, kterého ve městě jeho reprezentanti nechtějí.

Primátor divákem bez lavičky

Když se rozhlasová redaktorka ptala Volfa, co udělalo Kladno pro řešení chudoby a sociálního vyloučení, primátor s odkazem na stát řekl: „My jsme v podstatě divákem. Jen dáváme pryč lavičky.“ A vzápětí – na otázku, co město dělá aspoň pro děti z chudých rodin, řekl: „S dětmi by měl pracovat stát, nikoliv město.“
To řekl zřizovatel škol i poskytovatelů sociálních služeb! Přitom v těchto oblastech má město a městský úřad dominantní roli. Proto si občané volí své zástupce – aby mj. dobře spravovali školy a sociální služby.

Bez ohledu nejen na lidi (sociálně vyloučené i ty ostatní, kteří důsledky sociálního vyloučení zažívají negativně jako sousedé), ale i na svůj zásadní úkol jako reprezentanta samosprávy, primátor Volf říká: „Integrovat nejde, pokud to uděláte, zhoršíte Kladeňákům jejich život.“ Místo toho, aby situaci systematicky řešil a využíval dostupné nástroje sociálního začleňování, ukazuje, že ho to nezajímá. A že o tom nic neví.

Přitom by nemělo zapadnout, že Kladno před necelými deseti lety získalo čtvrt miliardy z evropských peněz na rekonstrukci vyloučené lokality (známého „Masokombinátu“), ale využilo ji z drtivé většiny na opravy na sídlišti Kročehlavy. A po skončení projektu je v důsledku rozhodnutí vedení města z ubytovny „Masokombinát“ prázdná ruina bez obyvatel.

V průběhu 90. let při privatizaci bytů, ale i později právě z Masokombinátu, dokázalo pod nátlakem město vystěhovat stovky, zřejmě i jednotky tisíc sociálně vyloučených lidí – především Romů, kteří jsou často (jako bývalí Kladeňáci), k potkání v řadě především severočeských měst.
Proto je Volfův výrok „Neotevřeme hranice, aby do Kladna chodili všichni nepřizpůsobiví“, trapný. Dnes nejenže nehrozí, že by do Kladna směřovaly davy sociálně slabých lidí. Ale především – Volf byl v 90. letech u toho, když se město Romů tvrdě zbavovalo na úkor jiných měst, a dnes se meziobecní spolupráci vysmívá a nepřipouští spoluodpovědnost za řešení problému, který pomohl stvořit.

Zákon pro mě neplatí

Nejabsurdnější je primátorův výrok, že „pokud bude dávku potřebovat slušný Kladeňák, vykomunikujeme to s úřadem práce“. Jak ho pozná? „Pracovní úřad to rozpozná, do jaké patří skupiny. To nejde přehlédnout,“ říká Volf. Kromě toho, že primátor rozděluje subjektivně obyvatele města na slušné a neslušné (a nenechává nikoho na pochybách, jak by slušného člověka poznal on, ale vlastně je to tak jasné, že i pracovníci úřadu práce), ukazuje, jak nakládá se zákonem. Říká, že když bude potřeba, ohne ho. Ale to nejde – na doplatek na bydlení, po schválení celoměstského zóny, prostě nikde nebude nárok.

Pokud by ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, které samosprávám dává kompetenci vyhlásit zóny, do kterých nebude možné vyplácet dávku doplatku na bydlení, mělo být alespoň trochu konstruktivně využito, pak jen tam, kde stojí na okraji města ubytovna, na které bez skrupulí vydělává nějaký spekulant. Zastavením doplatku by postupně mohl přijít o klientelu a byznys s chudobou by mu přestal vynášet.

Současně ale musí město chystat nějakou alternativu pro ty, kteří se odsud dříve či později budou muset vystěhovat. Například ve formě veřejných bytů, kde náklady na bydlení budou přiměřené, a odkud to půjde začít usilovat o důstojné živobytí a práci. Ostatně zde byl primátor Volf opět v rozporu se zájmy svého města, neboť kritizoval záměr vlády přijmout zákon o sociálním bydlení, který také řešil problém ubytoven a zneužívání doplatku na bydlení v byznysu s chudobou.

Vyhlášení zóny po celém městě Kladně je hrubý populismus, ale také projev čiré nesnášenlivosti vůči (všem!) sociálně slabým, ale především projev absolutní neschopnosti konstruktivně řešit zásadní sociální problém. A je to také nepochopení role zástupce občanů pověřeného dobře spravovat obec v jejich zájmu.