V úterý bude sněmovna ve druhém čtení dokončovat rozklad systému sociální ochrany v Česku. Pokud se poslanci na poslední chvíli nevzpamatují a schválí sněmovní tisky č. 290 a 652, pak rozkývají jediný funkční pilíř podpory bydlení, který v naší zemi existuje, a to dávku příspěvku na bydlení.

Není to poprvé, kdy se tato základní dávka, díky které bydlí stovky tisíc domácností nižší střední třídy (seniorů, samoživitelů a samoživitelek, nízkopříjmových rodin s dětmi, hendikepovaných), dostane pod politický tlak. Ale poprvé se útok na ni dostal tak daleko, že se stává nebezpečně blízkou realitou.

Zdravý rozum to nebere, že se k dokončení zkázy rozhoupávají poslanci právě nyní, v době, kdy kvůli koronavirové epidemii prudce roste nezaměstnanost, bez práce (nebo s jedním příjmem v rodině) je stále více domácností, Úřad práce nestíhá vyplácet nezbytnou podporu bez zpoždění a konec epidemie covid je v nedohlednu. Na pilu přitlačili pravicoví populisté (především poslanci za ODS a SPD, kteří stojí za těmito sněmovními tisky), kteří na destrukci sociálního systému systematicky pracují více než 10 let.

Jejich touhy symbolizuje jedna změna za všechny – legální možnost exekvovat dávky hmotné nouze. I ta je součástí rozsáhlého a poměrně nepřehledného balíčku změn, který se postupně zvětšuje jako sněhová koule, na kterou se nabalují další a další pozměňovací návrhy. Legislativní změny v systémech hmotné nouze a státní sociální podpory se pod čísly sněmovních tisků 290 a 652 se totiž potulují sněmovnou už dva roky.

Nepřehlednost a složitost změny, která se chystá, je zřejmě jednou z příčin, proč to vypadá, že pro ni bude hlasovat většina poslanců. Navrhovatelé (poslanci Bauer/ODS, Okamura/SPD a spol.) opět straší „nepřizpůsobivými“ a vyvolávají hesla o „zneužívání dávek“. Jenže zůstává nepovšimnuto, že kromě dopadů na již zdecimované lidi v sociálně vyloučených lokalitách, se tentokrát obrovitá změna dotkne mnohem širšího okruhu chudých pracujících lidí, i těch, kteří by za nepřizpůsobivé nebyli označeni snad ani populisty Bauerem, Okamurou, Klausem a jejich kolegy.

Změny se totiž dotknou nejméně třech klíčových dávek – příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a příspěvku na živobytí. A budou se proto týkat opravdu velmi širokého spektra obyvatel Česka, resp. velmi různých „skupin“ lidí.

O příspěvek i doplatek na bydlení totiž budou moci na 6 měsíců přijít ti, kdo bydlí v bytě, který neprojde kontrolou kvality, a zároveň jej včas nedají do pořádku. Je přitom jedno, zda je to vůbec v jejich možnostech, ať už ekonomických, nebo prostě proto, že byt nevlastní, a jsou závislí na jednání majitele, který jim byt pronajímá. O dávky na bydlení přijdou i tehdy, pokud ze strachu nebo jiného osobního důvodu úředníka do bytu nevpustí.

Většina změn je však namířena do systému chudinských dávek. Ostatně oba sněmovní tisky jsou vedeny jako novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Pokračují v trendu rozpadu předvídatelné a rychle dostupné pomoci lidem v akutní sociální a ekonomické tísni (hmotné nouzi). A zvyšování dozoru a trestání za sebemenší pochybení (jako jsou například nedoložení stále se zvětšujícího počtu dokumentů, nedostavení se včas na schůzku, umožnění kontroly v domácnosti, a to za všech okolností). Bobtná i princip dvojího trestání – v tomto případě za neomluvené absence ve škole, kde podle stávající úpravy přijde rodina o dávky na bydlení na tři měsíce a nově ještě dostane pokutu 5000,-.

Všechny změny jsou podrobně vysvětleny zde, na webu Institutu pro sociální inkluzi.

Je trapné, že na rozkladu základní sítě sociální ochrany se přímo podílí samotné ministerstvo práce a sociálních věcí, které se podílelo na přípravě řady pozměňovacích návrhů. Ministryně Maláčová by nyní měla stát v první linii proti přijetí novely zákona. Měla by pečlivě a trpělivě vysvětlovat, proč k nim v současné, mimořádné těžké a náročné době, nesmí dojít. A dělá opak. Demonstruje tak bídu sociální politiky Česka, kterou ministerstvo již roky nechává rozpadat. Přenechává iniciativu populistům, kteří si se systémem pomoci v hmotné nouzi už roky dělají, co chtějí (viz např. protiústavní bezdoplatkové zóny, nebo cílené snižováni příspěvku na živobytí na trapně nízké existenční minimum). I proto přibývá zbídačených lidí v sociálně vyloučených lokalitách, které se staly terčem nejlacinějšího populismu, ale zároveň zárodkem sociální katastrofy, která přetéká přes únosnou mez a není řešitelná jen na úrovni komunálních politik.

Btw: Už dávno neplatí, že lidé v sociálně vyloučených lokalitách žijí bezpracně z dávek pomoci v hmotné nouzi. Naopak – značná část z nich na ně už prostě nemá nárok, ať už jde o doplatek na bydlení, nebo příspěvek na živobytí. Nebo se jim scvrkly na minimum. Záchranná síť v hmotné nouzi už tu dávno nefunguje.

V úterý se tedy bude jednat o jedné z největších změn v sociálních politikách novodobého Česka. Bude se jednat o stabilitě nebo nestabilitě základní sociálních ochrany. Za záchrannou brzdu mohou (paradoxně) zatáhnout především poslanci ANO. A to pokud si uvědomí, že přes palubu hážou i své voliče, kterým roky tvrdí, že bude líp.