JAK TO ČTU JÁ – Odstraňme daňové absurdity
Pivo na tři způsoby
Jako největší absurdita našeho daňového systému mi připadá uplatňování tří různých sazeb DPH na pivo. Netuším, proč má výše daně na pivo záležet na tom, jestli piju pivo z plechovky nebo ze džbánu, zda ho piju v hospodě nebo v obýváku, anebo na tom, jestli si k němu dám jídlo nebo ho piju nalačno - viz zde. Nedělám si iluze o tom, že je někdo někdy schopen zkontrolovat, že je DPH v každé této situaci odváděna správně.
Pivo stejně jako ostatní alkoholické nápoje (a tabák) podléhá spotřební dani. Jelikož spotřební daň zatěžuje spotřebu komodit, jež je pro naši společnost do jisté míry nežádoucí, nedává smysl na stejné zboží souběžně uplatňovat daňové zvýhodnění prostřednictvím uplatňování snížených daňových sazby DPH. Vezmeme-li v úvahu, že zavedení tří sazeb DPH bylo vědomým záměrem a přímým důsledkem jednání předchozí vlády, mám za to, že není lepší doklad její nekoncepčnosti.
Řešení je jednoduché – vraťme se zpátky k předchozí právní úpravě, kdy spotřeba piva jako alkoholického nápoje bude v jakékoli situaci vždy podléhat základní sazbě DPH 21 %.
Máme mít nízkou silniční daň?
Pokud bereme vážně naše závazky vyplývající z Green Dealu, k němuž naše předchozí vláda přistoupila, měli bychom začít přemýšlet o tom, jak začít postupně daňově znevýhodňovat auta se spalovacími motory. Za dané situace nedává smysl trvalé snížení spotřební daně na naftu o 1 Kč za litr, k němuž přistoupila předchozí vláda v rámci proticovidových opatření.
Souběžně by bylo dobré se zamyslet nad sazbami silniční daně. Základní sazby jsou pro některá vozidla stále stejná již od roku 1993, pro některá vozidla došlo dokonce k jejich snížení, také v rámci proticovidových opatření. V tuto chvíli platí, že třeba za nové luxusní auto Mercedes Benz S 580 4MATIC, jehož pořizovací cena začíná na 3,3 mil. Kč (s doplňkovou výbavou může atakovat hranici 5 mil. Kč), se platí absurdně nízká roční silniční daň ve výši 2.184 Kč, což je tuším přibližně cena jednoho koberečku k zadnímu sedadlu tohoto vozidla.
Jelikož spotřebitelské ceny od roku 1993 stouply cca 2,5krát, analogické zvýšení silniční daně by bylo jen aktualizací jejich sazeb na původní úroveň. Zachováme-li stávající osvobození aut s elektrickým pohonem nebo auta na LPG/CNG, došlo by tak k navýšení jejich drobného daňové zvýhodnění. Ježto silniční daň platí pouze podnikatelé, mám za to, že toto zvýšení silniční daně by mohlo být sociálně akceptovatelné a tedy politicky průchodné.
V této souvislosti se nabízí otázka, jestli by nebylo rozumnější silniční daň rovnou zrušit a potřebných 6 mld. Kč jejího ročního výnosu vybrat třeba formou navýšení spotřební daně na pohonné hmoty. Při současné úrovni spotřeby PHM by vycházelo zvýšení spotřební daně na 0,80 Kč/litr. Zrušením silniční daně by tak mohlo při zachování daňového výnosu dojít k významné administrativní úspoře jak na straně podnikatelů, tak na straně státu. „Silniční“ daň v této podobě by navíc byla spravedlivější, neboť by ji platil každý podle toho, jak opravdu silnice využívá, byla by více zdaněna auta s vyšší spotřebou a příspěvek na silniční síť by platil každý její uživatel, tedy včetně nepodnikatelů. Zde už si se sociální akceptovatelností a politickou průchodností nejsem zcela jist.
Máme mít nízké zdanění majetku?
V rámci proticovidových opatření došlo i ke zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, mj. se zdůvodněním, aby nebyly zbytečně zvyšovány ceny nemovitostí a aby se rozhýbal realitní trh. No nevím, to se asi moc nepovedlo, ceny nemovitostí rostou do závratných výšin, zatímco jsme se stali zemí s absurdně nízkými majetkovými daněmi, prakticky nejnižšími v Evropské unii - viz zde.
Nemyslím si, že by dávalo smysl opětovné zavedení daně z nabytí nemovitých věcí. Nicméně mám za to, že navýšení samotné daně z nemovitostí by smysl dávalo. Tato daň postihuje především majetnější občany, vyhnuli bychom se tak nepříjemným sociálním dopadům (třeba v kombinaci se zavedením nižší sazby daně na nemovitost, v níž by měl poplatník trvalé bydliště). Poměr mezi cenou bytu a jeho zdaněním je často obdobný jako u výše uvedeného luxusního vozidla. Nejedná se o daň, jejíž zvýšení by brzdilo ekonomický rozvoj a nedochází při ní ke zvýšení již tak nadměrného zdanění práce. Navíc, daň z nemovitostí je příjmem obcí, posílili bychom tak jejich finanční samostatnost a částečně tak snížili jejich závislost na příjmech od státu a na dotačních titulech. Abychom nahradili výpadek daně z nabytí nemovitých věcí a dosáhli obdobného podílu poměru majetkových daní na daňových výnosech, jaký je běžný v kontinentální Evropě, mělo by dojít k navýšení této daně na dvoj- až trojnásobek.
Vypustíme opět Džima?
Nikdy jsem nechápal, proč každý podnikatel-fyzická osoba (naše právo je tituluje zkratkou OSVČ) musí každoročně podat tři různá hlášení na tři různé úřady (finanční úřad, sociální správa, zdravotní pojišťovna), do nichž uvádí prakticky ty stejné údaje – své hospodářské výsledky, dobu podnikání aj. Pravděpodobně jen proto, aby OSVČ intelektuálně nezlenivěly, má každé roční hlášení jiné termíny pro jejich podání a pro jejich placení. Obdobně fungují zálohy na tyto daně a odvody, které se vypočítávají různě, platí se v různých termínech a na tři různé instituce (a tady na tři různé bankovní účty). Ze své praxe daňového poradce vím, že jsem schopen vysvětlit tuto problematiku jen intelektuálně mimořádně nadaným podnikatelům. Ostatním prostě jen doporučuji, aby vše podali a zaplatili v jeden den tak, aby nebyly zbytečně penalizovány některou z těchto tří institucí.
Stát svého času začal tento stav napravovat, když za ministra financí Kalouska došlo ke schválení zákonné úpravy tzv. jednotného inkasního místa (zkráceně JIM, familiárně úředníky zvaný jako „Džim“), kdy mělo dojít ke sloučení správy a placení těchto tří různých odvodů. Avšak dříve než byl Džim vypuštěn z lahve a než vstoupila jeho zákonná úprava v účinnost, byla Sobotkovou vládou nemilosrdně zrušena, aby se tatáž politická reprezentace o pár let později k této myšlence přihlásila alespoň v konceptu nově zavedené tzv. paušální daně. Platba daně v tomto režimu v sobě kryje i platbu sociálního a zdravotního pojištění, ale týká se jen velmi malého vzorku OSVČ.
Proč si život nezjednodušit?
S potěšením musím konstatovat, že nás naše vlády drží v myšlenkovém střehu i díky různých stále se měnících daňových parametrů. Roční daňový odpočet na poplatníka činí aktuálně 30.840 Kč (2021: 27.840, 2020: 24.840), zatímco sleva na manželku činí stále jen 24.840 Kč (2021 i 2020: 24.840). Minimální měsíční zálohy OSVČ na sociální pojištění činí 2.841 Kč (2021: 2.588, 2020: 2.544) a na zdravotní pojištění 2.627 Kč (2021: 2.393, 2020: 2.352), což je odvozeno z minimálního měsíčního vyměřovacího základu 19.455,50 Kč (2021: 17.720,50; 2020: 17.417,50). Proboha, kdo si to má pamatovat? Mají snad na úřadech lidi, kteří vymýšlí, jak udělat tyto údaje nezapamatovatelnými? Byl by problém tyto částky zaokrouhlovat na stokoruny, byť třeba nahoru, aby státní rozpočet nestrádal? Škody na financích OSVČ by tak byly jistě nižší než škody v jejich hlavách.
Jsem rád, že podobné principy nejsou uplatňovány třeba na dopravní předpisy. Omezená rychlost v obci je tak stále pěkně kulatých 50 km/h (2021: 50 km/h, 2020: 50 km/h) a doufám, že se nestane předmětem nějakých koaličních vyjednávání. Pak bychom se také mohli dočkat toho, že na dálnici v roce 2022 budeme moci jezdit maximálně rychlostí 135,5 km/h, abychom to v roce 2023 rovnoměrně zvedli na 141,23 km/h. Za její překročení by pak mohla být policistou v blokovém řízení stanovena pokuta na 942 Kč, aby v roce 2023 byla zvýšena na 1.165,50 Kč.
V zájmu zachování duševního zdraví nepoužívám sociální sítě. Pokud chcete na můj blog a na moje názory jakkoli reagovat, udělejte to prosím postaru a pošlete mi email na martin.stepan@aspekt.hm
Za jakoukoli zpětnou reakci budu rád, nicméně si vyhrazuji právo neodpovědět.
Chcete-li být upozorňování na moje další příspěvky, zašlete mi prosím na výše uvedený mail vaši emailovou adresu a já si vás zařadím do maillistu.