Ve veřejném prostoru se rozšířila diskuse, zda byl pláč pana Písaříka na tiskové konferenci k problémům firem Bohemia Energy hereckým výkonem nebo skutečným vyjádřením pocitů. Domnívám se, že máme často potřebu trivializovat chování člověka a redukovat jeho motivace na prvoplánové cíle typu zisk nebo moc. Obávám se, že skutečnost bývá mnohem komplikovanější.

Nejprve musím podotknout, že informace o Bohemii Energy, jejich majitelích a jejich podnikání mám pouze z médií a nemám jiný bližší vhled do této problematiky. Jsem nicméně přesvědčen, že hlavní motivací mnohého podnikatele nebývá nutně otázka hromadění peněz. Začasté podceňujeme aspekt toho, že většina podnikatelů mívá jako hlavní cíl vybudovat firmu jako fungující organizaci s pevnou pozicí na trhu, s množstvím fungujících vztahů s obchodními partnery a se vstřícným chováním vůči svým zaměstnancům. Peníze, případné fotky v barevných magazínech a jakási veřejná známost nebo prestiž jsou často jen důsledkem a vedlejším produktem této hlavní motivace, stejně tak jsou ale i měřítkem a důkazem její úspěšnosti.

Budování skupiny firem Bohemia Energy trvalo panu Písařík 16 let, což činí přibližně polovinu celého jeho produktivního života. Jestliže se mu jeho byznys během pár měsíců sesypal, je logické, že má mnoho důvodů to citově prožívat. Sám si přitom lépe něž kdokoli z nás nejspíš uvědomuje, že situace, kdy Bohemia Energy slibovala prodej energií za fixní ceny zákazníkům, aniž by měla tyto energie vůbec nakoupeny, byla strategie zbytečně riskantní a zdánlivě hloupá.

Ze své praxe vím, že mnoho podnikatelů často (někdy i nevědomě) podniká na hraně rizika. Nabírají si úvěry, o nichž není zřejmé, z čeho je budou splácet. Vrhají se do obchodů, u nichž nebývá zpočátku zřejmé, jak se na nich dá vydělat a z čeho budou financovány. V posledních letech jsem často nechápal, jaká rizika podnikatelů byly ochotny banky sdílet. Rostoucí ekonomika a s nimi souvisejí růst cen nemovitostí v posledních letech však mnohokrát zpětně potvrzovaly správnost a oprávněnost takových riskantních kroků. Zpravidla pak právě tento typ podnikání bývá daleko úspěšnější než dobře propočítané a takřka bezrizikové podnikatelské strategie. Pokud panu Písaříkovi tyto riskantní strategie několik let vycházely, mohl mít oprávněný pocit, že mu budou vycházet napořád. Minulost jakoby legitimizovala přítomné riskantní kroky.

Mám ovšem dojem, že právě o tom podnikání je a má být. Princip rizikovosti podnikání podporuje i koncept právnických osob s omezeným ručením jejich vlastníků, který je znám už z římského práva. Je tedy zřejmé, že společenstva historicky chápou výhodnost toho, že se v podnikání a ekonomických činnostech musí riskovat a zkoušet nové cesty prostě proto, aby se lidstvo posouvalo ekonomicky dopředu. Za této situace není možné automaticky nahlížet na krach podnikání jako na něco, co bylo dopředu plánováno. A už vůbec nelze každého krachujícího podnikatele stigmatizovat názorem, že cílem jeho podnikání bylo od počátku jen vydělat, okrást věřitele nebo klienty a nakonec zmizet s penězi někam do Karibiku. Ostatně i Bohemia Energy ukončila své podnikání dříve, než se dostala do úpadku, a to v situaci, kdy jí ještě zbyl nějaký majetek, který by měl být použit na úhradu splatných závazků (přeplatků energií apod.) Údajně byl majiteli ve firmě ponechán i nerozdělený zisk minulých let ve výši 3,4 mld. Kč.

Aby mi bylo rozuměno, nechci se zastávat špatné podnikatelské strategie Bohemia Energy, která v konečném důsledku způsobila ohromné škody statisícům domácností a podnikatelů. Tady není celkem co řešit, jakkoli celková odpovědnost za tyto škody se pohybuje někde v bermudském trojúhelníku o vrcholech Bohemia Energy + Energetický regulační úřad (resp. MPO, resp. vláda) + dodavatelé poslední instance. Chci pouze poukázat na to, jak škodlivá je prvoplánová redukce motivací člověka na zisk nebo moc.

Stejnou redukci motivací člověka můžeme často vidět i ve sportovním zpravodajství. Už se těším na komentáře o tom, kolik si vydělaly naše singlistky na Turnaji mistryň a o kolik milionu korun mohly být bohatší, kdyby se trochu víc snažily. Znám spoustu lidí, kteří do sportovního snažení svého nebo svých dětí investovali hromady peněz bez ohledu na to, jestli se to někdy vyplatí. Naopak ale neznám nikoho, jehož hlavním a prvotním cílem bylo na sportování svém nebo svých dětí zbohatnout a komu by se to přitom nakonec povedlo. Bez té hlavní motivace – být stále lepším ve svém sportu – totiž tyto často jednostranné, ubíjející a v podstatě nudné aktivity nikdy nevedou k cíli. Zkuste se zeptat Jaromíra Jágra, proč se skoro v 50 letech stále honí za pukem na zimáku někde v Chomutově. Mám dojem, že o penězích to nebude.

Obdobnou trivializaci motivací jako v případě Bohemia Energy lze spatřit i v případě zvažování Senátu ČR o případném uplatnění článku 66 Ústavy, kterým by mohlo dojít k odebrání pravomocí prezidenta ČR. Mám pocit, že z jednání předních senátorů byla zjevná velká zdrženlivost k případnému uplatnění tohoto kroku, a to i přes zvažování odpovědnosti Senátu za fungování státu v době, kdy panovala značná nejistota ohledně zdravotního stavu prezidenta. Přesto byly kroky senátorů prezentovány většinově i mainstreamovými médii jako prostý boj o moc a jako snaha o mstu směrem k Miloši Zemanovi za jeho dřívější příkoří.

Takový zjednodušující pohled má často neblahý vliv i na občanskou společnost, která stojí na tom, že se spousta občanů angažuje čistě ze zájmu o společnou věc bez ohledu na případné výnosy z této činnosti. Řadoví zastupitelé nebo členové různých komisí na obecných úřadech, funkcionáři nejen venkovských sportovních klubů nebo kulturních spolků, různí ekologičtí a občanští aktivisté – ti všichni vykonávají své činnosti ve svém volném čase povětšinou bez nároku na odměny nebo jiné profity. Pokud třeba náš soused z osady, kde máme chalupu, kontaktuje místostarostku naší střediskové obce, aby zajistila opravu lávky přes hráz rybníka nebo instalovala zrcadlo na nebezpečné křižovatce, pak ho jistě nelze obviňovat z toho, že touží po moci nebo nečestném peněžním zisku. Redukcí motivací člověka jen na prospěch, moc a peníze podrážíme tuto ohromnou sílu našeho občanstva podrážíme.

Pokud totiž nejsme schopni pochopit a připustit existenci výše zmíněných (chtělo by se říci neziskových) motivací, pak je automaticky podezřelý každý člověk, který se jakkoli angažuje ve veřejný prospěch.

V zájmu zachování duševního zdraví nepoužívám sociální sítě. Pokud chcete na můj blog a na moje názory jakkoli reagovat, udělejte to prosím pěkně postaru a pošlete mi email na martin.stepan@aspekt.hm
Za jakoukoli zpětnou reakci budu rád, nicméně si vyhrazuji právo neodpovědět.
Chcete-li být upozorňování na moje další příspěvky, zašlete mi prosím na výše uvedený mail vaši emailovou adresu a já si vás zařadím do maillistu.