Genius loci, aneb my sami budeme určovat naši budoucnost, nikoliv francouzsko-německý superstát

10. 02. 2019 | 16:32
Přečteno 4388 krát
Před dvaceti lety jsem pobýval v Bonnu na stáži v německém parlamentu. Mám z toho období vzpomínky, které se vryjí do paměti na dlouhou dobu. Například když stojíte v bonnské bazilice na místě, kde latinský nápis připomíná, že zde byl v roce 1346 korunován na římskoněmeckého krále Karel IV, je to velmi působivé. Míst, kde silně cítíte genius loci, je v německém Porýní několik. Tak například schránka s ostatky Tří králů v katedrále v Kolíně nad Rýnem. Ta mimochodem získala své číslo popisné od Francouzů resp. jejich napoleonských vojsk. Podobné je to, když navštívíte katedrálu sv. Martina v Mohuči, v níž působili Petr z Aspeltu a Balduin z Trevíru. Díky jejich aktivní podpoře lucemburskému rodu se mohl Karel IV. stát nejmocnějším mužem Evropy. Asi nejsilněji ale působí, když v Cáchách stojíte ve zdejší katedrále v bezprostřední blízkosti trůnu Karla Velikého. Tento panovník obnovil po tři sta letech římskou říši a určil tak základní geostrategické parametry Evropy na mnohá staletí. Není patrně logičtější místo, které mohlo být zvoleno pro podpis francouzsko-německá smlouvy.
Smlouva z Cách vyvolala mnoho diskusí. Stejně přirozené, jako je její podpis právě v Cáchách, je i to, že se proti ní hlasitě ohradil europoslanec Jan Zahradil. Kdyby nezazněl hlas tohoto euroskeptického matadora bylo by asi něco v nepořádku. Podle Jana Zahradila je smlouva z Cách „krokem k superstátu“ a měli bychom být před ní na pozoru. Je tomu skutečně tak? Ne, není tomu tak.



Někdejší Elysejskou smlouvu, podepsanou Francií a Německem v roce 1963, smlouva Cášská doplňuje a zasazuje ji do aktuálního evropského rámce. Její text z větší části kodifikuje stávající praxi a metody francouzsko-německé spolupráce. Účelem je spíše zdůraznění sdílených priorit a dlouhodobých cílů než předkládání nových konkrétní iniciativy a projektů. Tomu by měla být přiměřena i očekávání všech ostatních v Evropě.

Ano, smlouva předjímá i vytvoření některých nových instrumentů a mechanismů. Jsou to například: Francouzsko-německá rada pro obranu a bezpečnost; deklarace vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku na vlastní území či rozšíření praxe výměny styčných diplomatů na delegacích obou zemí při OSN, NATO, či EU. Strany se také zavazují koordinovat své pozice v Radě bezpečnosti OSN a hledat společné pozice v rámci EU. Francie se bude „snažit vyjít vstříc snahám“ Německa o rozšíření počtu členů Rady bezpečnosti, včetně místa pro samotné Německo. Předpokládá se také zavedení nástrojů na podporu společných vědeckých výzkumných programů v oblasti digitalizace, umělé inteligence a inovací. Pozorný čtenář si jistě všimne, že se tato ustanovení smlouvy týkají dvoustranné spolupráce Německa a Francie. Nezavdávají proto důvody k přehnaným očekáváním nebo naopak obavám jiných evropských zemí. Pan Zahradil tedy může klidně spát.

Ano, ve smlouvě jsou i kapitoly s mezinárodním přesahem. V kapitole pokrývající evropské záležitosti, jsou obecně shrnuty principy a iniciativy dlouhodobě prosazované oběma stranami. Jedná se o dokončení vnitřního trhu, prohloubení hospodářské a měnové unie a pokračování v hospodářské, fiskální a sociální konvergenci. Francie a Německo si přislibují pravidelné konzultace před Evropskými radami. To však není nic nového či objevného. Jistě už to existovalo dávno a třeba uskupení V4 má tuto praxi zavedenou taky. Zmínky o „koordinaci vystoupení ministrů zahraničí“ a „snaze o předkládání společných pozic a iniciativ“ jsou také vcelku nic neříkajícími proklamacemi, potvrzujícími dlouhodobě zavedenou praxi.

Další z kapitol upravuje spolupráci v obraně, bezpečnosti a zahraniční politice. Potvrzuje se zde záměr úžeji spolupracovat v budování společných obranných kapacit. Opět nic nového. Když jsem by před dvaceti lety v Bundestagu, hýbal německou politickou scénou obří projekt „evropské“ stíhačky Eurofighter. V článku 4 této kapitoly se výslovně stanovuje vzájemná pomoc v případě útoku zvnějšku. Text se přitom odvolává na čl. 5 Severoatlantické smlouvy a čl. 42.7 Smlouvy o fungování EU, tedy opět žádná novinka.

Reálnější význam může mít ustanovení, podle kterého se obě strany budou koordinovat v transpozici vybraných evropských směrnic do národního právního řádu. Záměrem je zajistit co největší harmonizaci pravidel napomáhajících efektivnější přeshraniční spolupráci. Spolupráce příhraničních regionů na francouzsko-německé hranici se dnes údajně potýká s častými právními překážkami, byť finančních prostředků je na ni dost. I tato pasáž se ale z povahy věci bude týkat spíše mého oblíbeného Porýní než Prahy, k níž svou lásku sdílím s europoslancem Zahradilem.

A co tedy zájmy České republiky? Má pověstný francouzsko-německý motor potenciál určovat budoucnost naší vlasti v Evropě?

Tento motor po druhé světové válce fungoval někdy lépe, někdy hůře, nikdy ne zcela harmonicky. Aktuálně se Brexitem mocenské poměry v Evropě jistě poněkud rozkolísají. Němcům odejdou partneři, kteří byli připraveni pomoci s korekcí některých velkorysých francouzských plánů (v oblasti bezpečnostní a obrané politiky EU; jejího vnitřního trhu; měnové či daňové politiky nebo „evropské hospodářské vlády“).
Aktuálně se Francie a Německo budou obtížně dohadovat o tak zásadní věci, jako je „hospodářská vláda“ Evropy či alespoň Eurozóny. Například transformace jednoho z pilířů této „hospodářské vlády“, Evropského stabilizačního mechanismu v „Evropský měnový fond“, má podle Německa vést k tomu, že EMF bude fungovat výlučně jako krizový nástroj. V případě potřeby má podporovat provedení strukturálních reforem postižených ekonomik a poskytnout jim krátkodobé či střednědobé půjčky, které budou muset být plně splaceny. Německo tak nesouhlasí s francouzskou ideou, aby nějaká evropská mutace mezinárodního měnového fondu obsahovala významný transferový „prorůstový“ prvek. Kancléřka Merkelová francouzské kolegy dosti často upozorňuje, že je vázána německou ústavou, která bez souhlasu Bundestagu neumožňuje vládě jen tak jednoduše přelévat německé peníze do třetích zemí. Realizaci dalších elementů unijní hospodářské vlády, jako je rozpočet eurozóny, evropský ministr hospodářství či vlastní struktura eurozóny v rámci Evropského parlamentu si Německo dokáže představit jen ve velmi skromné podobě. Základním přístupem německé vlády přitom je, že dodržování rozpočtové odpovědnosti je primární odpovědností národních států.

Co se týče bezpečnostní a obranné politiky EU, jedná se o rozsáhlé téma, kterému bych chtěl věnovat někdy samostatný blog. Zjednodušeně lze říci, že německý přístup spočívá více v rozvoji vojenských schopností Unie a posilování integrovaných struktur unijního krizového řízení, zatímco Francouze zajímají hlavně doktríny, vojenské operace za hranicemi EU a samozřejmě peníze.

Motor má tedy limitů více než dost a superstát není v dohlednu. Z hlediska ČR a jejich zájmů v Evropě je zapotřebí se spíše než na Cášskou smlouvu zaměřit na nejdůležitější proces tohoto roku, kterým je vyjednávání nového sedmiletého finančního rámce EU. To není maličkost. Každý rok nám totiž z EU přiteče do rozpočtu o desítky miliard korun více než tam vložíme. Není tedy jedno, v jaké výši budou tyto prostředky přitékat v letech 2021-2027.

Jedno je jisté již teď. Struktura rozpočtu EU v letech 2021-2027 má mít výrazně modernizační charakter. V tom se Němci a Francouzi shodnou. Při podpisu Cášské smlouvy ministr zahraničí Maase přesně toto oznámil. Obě země se budou podle ministra do budoucna intenzivněji zaměřovat na témata, jako je digitalizace, vzdělávání nebo technologie. Německo a Francie se hlásí k „silné, akceschopné Evropě a mírovému uspořádání ve světě“. Rozpočet Unie proto musí mít podle Němců a Francouzů výrazně pro-modernizační charakter.

Modernizační podoba návrhu sedmiletého rámce tohoto rozpočtu je dána plánovaným devítinásobným zvýšením prostředků na digitalizaci sítí; dvojnásobným navýšením prostředků na výměnu mládeže; trojnásobným nárůstem financí na ochranu vnějších hranic, azylovou a migrační politiku; 50%ním nárůstem prostředků na vědu, výzkum a inovace nebo 40%ním nárůstem peněz obranu a bezpečnosti. Nárůst financí se tak týká primárně centrálně řízených komunitárních programů, kde se nahraje na tak zvané „národní obálky“ rozpočtu. Naopak tyto „národní obálky“, odkud dostanou peníze z fondů soudržnosti /koheze/ a společné zemědělské politiky, státy jaksi automaticky, budou v příštím období evropského rozpočtového rámce kráceny cca o 5%. Toto číslo sice nevypadá na první pohled nijak dramaticky, ale krácení samozřejmě nadproporčně postihne „kohezní“ země /rozuměj země s chudými regiony/. Nejde třeba jen o Polsko. Postihne to i Německo, a to díky jeho východní části. Vývojový trend je tedy jasný. V budoucnu o dost více na modernizaci, o trochu méně na podporu chudých zemí a regionů.

Česká republika v současné době čerpá především právě „kohezní peníze“, které jsou relativně „lehce“ dostupné. My se ale musíme posunout od čerpání těchto národních dotačních obálek směrem k čerpání peněz na projekty zajišťující naši modernizaci, tedy budoucnost. V následujících letech totiž tak jako tak vyschnou možnosti kohezní politiky a nám hrozí, že se nebudeme umět ucházet o finanční prostředky z jiných kapitol rozpočtu EU. Například Nizozemsko získává přibližně 60 % finančních prostředků z EU právě prostřednictvím centrálních inovativních programů. Jen zhruba 35 % má ze zdrojů společné zemědělské politiky a jen 5 % z kohezní politiky. Neměl by to pro nás být vzor? Jistě, nejde změnit strukturu hospodářství přes noc. Varovné signály ale nelze přehlížet již nyní. Například Němci nedávno v jednáních Polákům jasně řekli, že jim krácení peněz na kohezi až tolik nevadí. Jsou totiž schopni se ucházet o jiné unijní peníze, o peníze na modernizaci. A těch bude, jak výše uvedeno, dost.

Je více než zřejmé, že z modernizačně nastaveného rozpočtu EU lze profitovat. Německá CDU při nedávných koaličních jednáních jistě nenavrhovala věnovat celých 3,5% (!) HDP SRN do vědy a výzkumu jen tak z plezíru. Spoléhejme i my raději na náš znalostní a inovativní potenciál. Na to, že jsme země šikovných lidí. Spoléhání na to, že jsme pořád ještě zemí „dostatečně chudou“ čili zemí „kohezní“ a že chceme čerpat co nejvíce zemědělských dotací, nikam nevede. Tato cesta přinese krátkodobě, možná ještě tom příštích sedmiletém rozpočtovém období, své finanční ovoce. Perspektivně bych na tuhle variantu v zájmu svých dětí vsázet nechtěl. Proto politiky, kteří na ní vsázet budou, nechci a nebudu volit.

Práci na konzistentním rozvoji modernizačního potenciálu naší země za nás neudělá ani Německo ani Francie, ani žádný francouzsko-německý tandem. Řečeno historickou paralelou, Karel Veliký, jehož můžeme považovat za jakéhosi společného francouzsko-německého krále, sice svou činností ovlivnil chod i naší země. Mnohem více jej ale ovlivnil Karel IV. Kromě dosti veliké dávky štěstí byl při svém panování „otec vlasti“ úspěšný také proto, že byl o dost chytřejší, než byla naprostá většina evropských panovníků té doby. Budeme-li chytří a budeme-li mít v čele politické osobnosti, které mají formát na to, aby dostaly v Cáchách cenu Karla Velikého, bude to mít na náš osud blahodárný vliv. Portrét jednoho takového Čecha, který cenu Karla Velikého přebíral nedaleko místa, kde byla podepsána francouzsko-německá smlouva, v cášské katedrále visí. Asi není těžké uhodnout, o koho se jedná

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy