Možná si vzpomenete na nedávný úspěšný film Masaryk, kde někdejší československý ministr zahraničí při přednášce ve Spojených státech konstatuje, že jeho otec měl vřelý vztah k židovskému úsilí o založení státu v Palestině mimo jiné i proto, že jako prezident Československa dobře rozuměl touze po vlastním státu, který by naplnil dějinné aspirace malého národa. Dodal, že i kdyby jeho otec neudělal nikdy nic jiného, než že se zastal pronásledovaných Židů, byl by pro něj stále tou největší osobností.

Ano, Tomáš Garrigue Masaryk učinil pro podporu myšlenky vzniku státu Izrael mnoho. Stejně jako jeho syn o pár let později pro její samotnou realizaci. Česko-izraelské přátelství a vzájemné porozumění má svou historickou tradici. Je tedy určitá symbolika v tom, že dnešní den slavíme narozeniny jak našeho „Otce vlasti“ Karla IV., tak také státu Izrael. Paralel mezi osudy obou národů a jimi vytoužených států najdeme několik.

K tomu, že Izrael své narozeniny vůbec může slavit, přispělo Československo zcela zásadním způsobem. Bez jeho vojenské pomoci by Izrael stěží přežil útok okolních arabských států, který byl zahájen ihned po jeho založení 14. května 1948. Izraelci jsou si této pomoci velmi dobře vědomi a netají se svým vděkem. Pokud jste vyznavači solidní a zároveň čtivé literatury, doporučuji k tématu tehdejší československé pomoci Izraeli například knihu Jiřího Šulce Mosty do Tel-Avivu.

Československo bylo od samého počátku svého vzniku závislé na příznivém mezinárodním kontextu. S tímto vědomím se jeho tvůrci proto snažili maximální možnou měrou ke stabilitě systému vzešlého z versailleské mírové konference přispívat a Československo v něm pěvně ukotvit. Činili tak jak prostřednictvím řady bilaterálních smluv, tak i velmi aktivní politikou v rámci Společnosti národů, předchůdkyně dnešní OSN. Když se v první polovině třicátých let začal tento systém hroutit, byl osud Československa zpečetěn.

Stejně tak je dnes pro Izrael a jeho bezpečnost mimořádně důležité, jak vypadá svět kolem něj. Izraelští představitelé se – tak jako kdysi ti českoslovenští – snaží zajistit svou zemi smluvními vztahy, a to mnohdy i za cenu bolestných kompromisů. Podařilo se jim to ve vztahu k Egyptu a Jordánsku. Izraelská diplomacie je aktivní i v multilaterálních organizacích, byť v tomto případě se mnohdy jedná o vskutku sysifovskou práci.

T. G. Masaryk řekl, že státy se udržují idejemi, na kterých byly založeny. Česká republika, stát, který byl založen na idejích nezávislosti, demokracie a respektu k lidským právům, prostě nemůže jinak, než být přítelem a podporovatelem státu Izrael. Naše podpora je důležitá právě nyní, kdy Izrael čelí novým bezpečnostním hrozbám a zároveň se posouvá váha izraelsko-palestinského konfliktu (neboli – izraelsko-palestinského mírového procesu – MEPP, chcete-li), který již není tím hlavním zdrojem rizik pro Izrael a Blízký Východ.

Nejvýraznější bezpečnostní hrozbou pro Izrael jsou nyní aktivity Íránu. Tento fakt sice na jedné straně, poněkud paradoxně, vytváří novou, pro Izrael ne úplně nevýhodnou strategickou situaci. Aktivity Íránu totiž vzbuzují odpor u určité části arabských, převážně sunnitských zemí regionu a takticky velmi dobře promyšlená zahraniční politika Izraele dokáže tohoto nového momentu využít. Na straně druhé ovšem Írán představuje skutečně ohrožení nového typu, ohrožení, které může být pro Izrael fatální.

Již nějakou dobu je řešena otázka dodržování mezinárodní dohody o íránském jaderném programu, která byla uzavřena v červenci 2015 (známá jako Joint Comprehensive Plan of Action – JCPOA) rozhodujícími světovými mocnostmi a Íránem.

Sdílím názor představitelů těch zemí, jako je například Izrael, USA, Velká Británie či třeba sousední Polsko, které říkají, že JCPOA nic moc dobrého nepřinesla a počínání Íránu je čím dál nebezpečnější. Írán hraje roli v každém regionálním konfliktu prostřednictvím tzv. proxy aktivit, posiluje svou vojenskou moc, snaží se o budování koridoru přes Irák a Sýrii do Libanonu a usiluje o získání kontroly nad iráckou a jordánskou hranicí se Sýrií. Existují spolehlivé informace o tom, že Írán používá prostředky získané díky dohodě JCPOA umožňující přístup íránské ropy na světové trhy k dalšímu zvyšování vojenských výdajů. Tyto výdaje proudí v nemalé míře i do výzkumu a testování balistických raket. Írán dosáhl zvýšení jejich dostřelu a tyto rakety jsou navíc schopné potenciálně nést i jaderné hlavice. To je v příkrém rozporu s rezolucí OSN č. 2231, která zavazuje Írán od podobných aktivit upustit. Všechny tyto aktivity ohrožují stabilitu celého regionu a bezpečnost Izraele.

Česká zahraniční politika by měla opustit chybný kurz nastavený ministrem Zaorálkem a začít hrát aktivní roli v tom, aby Evropská unie tyto skutečnosti nepřehlížela, ale aby naopak stála v této záležitosti po boku Spojených států, které jsou odhodlané destabilizační roli Íránu v regionu omezit. Tak bychom dostáli masarykovské tradici, projevili se jako aktivní účastník Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU a přispěli pozitivně k transatlantickým vztahům. Pokud tak česká zahraniční politika neučiní a bude se neustále zaklínat údajnou potřebou zachování „unijního konsenzu“ obhajujícího tvrdošíjně nefunkční „jadernou dohodu“, nezíská vůbec nic. Konsensuální unijní postoj je v této situaci bohužel naprostou chimérou, neboť politiku EU v této otázce velmi asertivně formují tři země s výraznými obchodními zájmy v Íránu - Itálie, Francie a Německo a určují ji tedy v podstatě jejich národní obchodní lobby.

Na závěr ještě jeden postřeh z osobní zkušenosti. Není náhodou, že když se procházíte po ulicích Tel Avivu a dalších izraelských měst, narazíte na mnoho místních názvů obsahujících jméno Masaryk. Po prvním prezidentovi jsou pojmenovány jak ulice, náměstí, ale třeba i kavárna. Je to něco, na co můžeme být pyšní, ale je to také závazek. Tento závazek velmi dobře chápal Václav Havel. Po roce 1989 na masarykovskou tradici ve funkci prezidenta jednoznačně navázal. V izraelském kibucu nesoucím Masarykovo jméno zasadil uprostřed jeho parku strom. Přál bych si, aby i nadále existovaly dobré důvody pro to, aby byli čelní představitelé České republiky zváni do Izraele zasazovat stromy.