To je starý : Memento mori !

to bude nějaká reklama pro pohřební služby v Tv nebo co?

Byli jsme vymyšleni a namalováni :-)
V tom pořadu budete učit a do naší kultury překládat Egyptskou a Tibetskou knihu mrtvých?

Zdravím Olive Oil.

Jak se má Popeye?

Enyky benyky kliky bé,abr fábr dominé,elce pelce do pekelce,raus.My děcka nevinný říkaly Kraus.

No, ono to je prajednoduché - smrtí to končí. Utrum, šmidra, finito, konec, vymalováno.
Křesťanství spatřuje jediný smysl života v přípravě na smrt. Lidé naopak chtějí život žít, naplnit, radovat se, milovat - TO JE totiž skutečný smysl života.
Strach ze smrti je správný a oprávněný - právě proto, že jí všechno končí. Ztráta strachu ze smrti znamená naprostou odevzdanost a potlačení pudu sebezáchovy; což nepochybně mocenským strukturám velice vyhovuje. Člověk také jako jediný tvor dovede navozovat situace, kdy si ti, co jim jsou podrobeni, smrt přejí, protože je jim vykoupením z utrpení.

Kdo se bojí smrti, dokáže bojovat o život. A tak je to správné.
A tam, kde je zcela neodvratná, bychom měli pomáhat tak, aby umírající co nejméně trpěl a vnímal. Umírá-li přirozenou smrtí, pak vědomí uhasíná samo od sebe. Umírá-li však na nemoc nebo po úrazu, pak je namístě mu to co nejvíc usnadnit, když už mu nemůžeme pomoci, aby žil.

Jednou mi někdo daroval knížku Sylvie Browne "Cesta na druhý břeh".
Přečetl jsem, uvěřil a od té doby si se smrtí hlavu nelámu.
Jde vlastně jen o výměnu opotřebovaného těla za nové.
Duše zůstává.
Také viz Jack London "Tulák po hvězdách", budhismus a další zdroje.

No, ono to je prajednoduché - smrtí to s největší pravděpodobností nekončí.

Křesťanství spatřuje smysl života zejména v bezpodmínečné lásce, v jejím přijímání a jejím předávání, a tudíž ve skutečné vnitřní svobodě bez skličujícího strachu (z nepřijetí, z odmítnutí). Touhu po vnitřní svobodě beze strachu máme v sobě všichni... proto lidé chtějí život žít, naplnit, radovat se, a především být milováni a milovat.

Strach ze smrti je tu proto, že smrt není přirozená, tedy podle původního záměru, ke kterému jsme byli vymyšleni. Pochopení smrti a tím oslabení strachu z ní znamená více vnitřního klidu a vnitřní vyrovnanost (což nepochybně mocenským strukturám nevyhovuje).

Kdo se bojí smrti, dokáže bojovat o život. Kdo se jí nebojí, dokáže nejen bojovat o život, ale též život položit za druhé, když jiná možnost není.

Tam, kde je zcela neodvratná, bychom měli pomáhat tak, aby umírající co nejméně trpěl a vnímal.

;)

To Kanalnik:

A co to je, ta "láska"?
Můžeme předávat a přijímat náklonnost, soucit, empatii, radost i žal, přátelství, ale také nenávist, hořkost, nepřátelství, předpojatost - to vše patří k životu a ke koexistenci lidí (i zvířat). Žádná universální "láska" neexistuje; nejsme "květinové děti" :o)
Člověk je vnitřně svobodný vždy, i když je týraný, vězněný, ponižovaný. Vnitřní svobodu naštěstí nelze nikomu odejmout; pro mnoho lidí to je to poslední, co jim zbývá.

Křesťanské "lásky" se docela obávám - je totiž všechno jiné jen ne bezpodmínečná. A způsobila už příliš mnoho utrpení.

Smrt je přirozená. Všechno časem umírá - i planety, hvězdy, celé galaxie; resp. se mění v energii. My také. Do této míry lze zánik přijímat s pokorou, protože je neodvratný. A je jen na nás, zda svůj kratičký život prožijeme nebo promarníme.

Právě strach ze smrti NĚKDY přiměje lidi i k tomu, aby položili život za druhé, protože člověk se nebojí jen vlastního zániku, ale někdy má ještě větší strach ze zániku druhých - většinou těch nejbližších. Ale také je dokáže zabít - aby netrpěli nebo aby sám přežil.

Kéž by to se životem a smrtí bylo jednoduché...

Celá říkanka:
Štěstí neštěstí láska manželství kytička hubička dítě smrt.

Kanalnik:
Kde jste, prosím, studoval počet pravděpodobnosti? Že jste si tak jist.... Někdo vám něco vzkázal z toho "druhého břehu"? Taky se mi doma občas hýbou záclony. S největší pravděpodobností je to průvan.

vsetky riekanky a povidacky
nas spravadzaju od hovniarov az po smrt.vacsina zivota je rutina od detskej,cez pubertalnu v dospelosti az po starobu.
dieta,pubertak,dospelak,ci stary kraca so smrtou cely zivot.
smrt jedina satisfakcia na tej zasranej zemi.dnesna doba dristaciek o liekoch,zazracnom moznosti zitia,podla tej zazracnej reklamy je hlavne pre tych,co si myslia,ze ked zozru 2 tony vitaminov budu zit tisic rokov.
je bohove,ze sa tie deti tak hraju a dristaju povidacky,furt lepsie,ako kukat,kto ma aky telefon a ci ma 15000 priatelov na faken book.
z prachu sme a v prach sa obratime je jedno ci pise biblia,ci hatlatitla tak nech zostane naveky.

obcan
rad citam tvoje dristacky,velmi dobre dristacky to NEKDY strati svoj zivot zo strachu o svojich blizkych v dnesnej dobe aspon vtam,kde som vyrastol nema,mozno nejaky magor co je vyslany na misiu a je prevedceny,ze umrie za lepsiu demokraciu,lebo ty co umreli,lebo necheli aby umrelo viac na tych sa spomne uz len NEKDY.
jak obcan myslel s tym ze zabije,aby nekdo netrpel nebo sam prezil?hned ma napdalo v tej siske,ze poznam par co posli na potrat a tak to aj vysvetlovali,aby samy nejak zili a ten hovniar netrpel z jednej strany schvalujem,lebo dat svoje do decaku,alebo ho byt,lebo mam nervy a problem uzivit to radsej zabit v zarodku.

Jako všechno v životě i umírání má mnoho podob. Všechny končí stejně. Smrtí. Jak jí příjmou, záleží na těch, kteří neumřeli. Smrt milované osoby způsobí utrpení. Utrpení ve smyslu újma, odešlo kus mého já, kus či kousek společného života, společných prožitků. Naopak smrt tyrana může být vysvobozením. A smrt vlastní? Vyrovnání se životem a lidmi, kteří mne brali jako součást života jejich, a kteří zůstanou si dožít čas určený jim. Ano, smrt patří životu. Víc než reklamní kampaň, bych očekávala více dokumentů s touto tématikou, ale protože smrt, je téma citlivé a intimní, asi jich mnoho neexistuje.

To je ale morbidní blog :-)

Smrt je jistě nevyhnutelná. Na úmrtí je však pro pozůstalé to nejdůležitější uskutečnění rozloučení se. Pohřeb je totiž obřad, který slouží pozůstalému k jakémusi uzavření vztahu k mrtvému. A nejen to je význam pohřbů.

Rodina se totiž stmeluje také na pohřbech příslušníků rodů. Mnohé se vyjasní, utuží, vyřeší. Rodiny, rody se setkávají a tvoří základní jednotku státu. I když stát prodělává krizi, je stav rodin nejdůležitější. Vzájemná pomoc v rodinách je alfa omegou existence rodů.

Má kolik lidí procentuálně povědomí o zákonu o rodině?! To by měl udělat stát průzkum, aby odpovědným došel ten fakt, že zákon se nedodržuje. Vymáhání tohoto zákona je mizivé a stát na tom notně prodělává. A rodiny díky tomu také trpí, což je příčina i prohlubování krize státu.

Víte za kým půjdete, až se dostanete do finančních problémů? Většina je přesvědčena, že jim musí nasypat stát. Takže své předky ani nevyzvednou v urně po zpopelnění. Proč taky, když mrtvola je jen odpad podle zákona a pieta je starobylý a zbytečný zvyk, že.

Saltzman 08:50
Dovolím si trochu nesouhlasit.
Nejdůležitější pro umírajícího i budoucí pozůstalé jsou chvíle těsně před smrtí. To, co následuje, je už jen byznys pro pohřební službu, krematorium, výrobce věnců a svíček.
Jakmile duše projde tím dlouhým tunelem, už má jiné zájmy, než co se stane s popelem či bývalým tělem a jestli někdo chodí pravidelně zapalovat svíčky na hrob.
Tělesné pozůstatky v jakékoli formě jsou opravdu jen odpad.

Děkuju autorce. Hezké a potřebné zamyšlení.

Analytik 09:29

Nejde mi vůbec o byznys pohřebních služeb. Honosná pieta nemusí nutně být to, co potřebují pozůstalí. Je prokázané sociologickými průzkumy, že rušením tradic loučení se s blízkým po jeho smrti, dochází k rozvolňování vazeb v rodině. V době, kdy se nepovažuje ani manželství za základ svazku partnerů, se zdá být nepodstatné i obřadní pohřbívání, stejně jako křesty či vítání občánka na svět. Toto vše je bývalý znak rodinného života, který měl význam ten, že propojoval členy rodina rodů v pocitech sounáležitosti.

Nejen tradice svateb, pohřbů, křtin, vítání občánků u ateistů, ale i mnoho jiných tradic se přestalo držet. Vše toto dohromady jsou známky úpadku rodinného života. Byl to původní záměr komunistů rušit rodiny jako základní jednotku a převést odpovědnost za výchovu dětí a obživu občanů přímo na stát a jeho instituce. Rozvolnění všech tradičních hodnot došlo k tomu, že odpovědnost za svou existenci mají občané povětšinou zafixovanou na stát.

Nechme bokem fakt, že stát tohle není schopen ekonomicky utáhnout. Je však také faktem, že se násobí dnes potíže v rodinách, výchova dětí je příšerná, školství je neschopné suplovat morální výchovu a toto vše se odráží pochopitelně do ekonomiky státu. Při dosavadní podpoře státu rozpadlých rodin, neucelených a minimální podpora rodin řádných s tradičními vazbami i dobrou výchovou dětí, tak rozklad základních stavebních kamenů státu, což jsou rodiny, způsobuje ekonomický propad všeobecně.

Co stmeluje rodiny, jsou mimo jiné i pohřby jejich příslušníků a pieta je jedním z prvků paměti rodin a rodů. Ta je podstatná k existenci společnosti. Paměť o svých předcích je základ postupu do budoucnosti. Nebudeme-li mít paměť, společnost se rozloží. S tím pochopitelně ekonomika. Otroctví je na dohled!

Bojíme se smrti? Proč? Myslíme si, že jsme nenahraditelní? Nebo prostě nevím. Zatím to každý zvládl. Tak to prostě berme. Buďme připraveni. A nebojme se. Nebojme se ani o sebe, a ani o druhé. Vždyť smrt je v mnoha případech vysvobození. Tak buďme jako ty děti. Zrození - smrt. Prostě jen slovíčko.

A tohle od Pavla znáte?

>>
[Filipským 1:21-24]
Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.
<<

Smrt není pouhou tečkou za životem, ale jen čárkou. A Pavel o tom hovoří i velmi konkrétně. A nepíše o jen o nějakém duchovním životě bez těl. Pouze oproti současnému pozemskému stavu budeme mít těla duchovní (zdůrazňuji: těla, tedy fyzické útvary). Jak jinak bychom mohli obdělávat a střežit zahradu Eden?

Člověk je holt občas divný.

Nedokáže se smířit s tím, že čas máme na půjčku jako dovolenou a věčnost je pouze ve střídání generací. Ti co zemřeli žijí geneticky dál pouze ve svých genetických potomcích.

Naši předkové to moc dobře věděli a proto dbali na věrnost svých žen. Ta která muži PODVRHLA DÍTĚ JINÉHO MUŽE jej připravila o pokračování jeho života když on, jako PODVEDENÝ hlupák, věnoval svůj život KUKAČČÍMU MLÁDĚTI místo svému vlastnímu dítěti. Tkže když zemřel, jeho genetická linie vyhynula. Navždy.

Proto moudří Židé a podle nich i ostatní levanťané, zavedli pro takové ženy trest smrti. Byli však natolik humanisty, že trest (ohraničení) vykonali a vykonávají až po porodu. Nikoho ovšem nenutili, aby se bastarda ujal, ani mu nepříslušelo žádné dědictví...Obdobně trestali i workoholiky kteří pracovali i O SABBATU.

Katolíci zase rádi nevěrnice zazdívali a zapomínali na ně. Nechali je po křesťansku zpytovat svědomí a zemřít bohulibě hlady a žízní o samotě na modlitbách v pokání. Nebo je nařkli z čarodějnictví a... Prý to bylo bohulibé a prospěšné pro jejich nesmrtelné duše. Jenomže dokázat nesmyslnost konstrukce nesmrtelné duše není k tíži toho kdo z duše tyje, její neexistenci má dokázat ten co ví, že duše není.. Dokažte například, že neexistují mimozemské létající talíře..

Možná, že jednou podobně degeneruje i Islám a "europeisuje" se tak.

Saltzman. Souhlasím s Vámi. A proto mi přišlo morbidní,když stát zrušil pohřebné a tím ještě více rozšířil skupinu lidí,které pohřbívají své blízké bez obřadu. Jsou to paradoxy-zrušení pohřebného versus navrácení imaginárního majetku církvím.

Občan

Četl jste Mistra a Markétu?

Každému podle jeho víry. Vy si mějte svůj definitivní konec, ale těm, kteří věří v něco jiného, nevnucujte svou víru tak vehementně. V domě našeho otce jest mnoho příbytků...

Strach ze smrti je přirozeným,základním pudem všeho živého.
Člověk je mezi vším živým výjimečný tím,že má zřejmě bezkonkurenční mozek.
Dokáže tedy přemýšlet o tom,co by se stalo a jak by to bylo,kdyby se přirozeně nechoval.
Myslím,že věčné lidské dilema o překračování přirozených pravidel žene člověka v jeho stále rychlejším vývoji.Veškeré lidské vynálezy jsou vlastně PŘEKROČENÍM dosavadních pudů,zákonitostí,zvyklostí.Netvrdím,že náš stále se zrychlující vývoj bude mít svůj Happy end.Avšak-jsme lidmi a takovými jací jsme asi musíme být.
Smrti jako takové se nebojím.Bude to neskutečně příjemný akt.

Ten kdo je smířen s údělem člověka, nemá potřebu nad smrtí mudrovat. Kdo žil poctivě, neparazitoval a neškodil, odchází z tohoto světa smířen a unaven vším, co viděl a prožil. V tom mají výhodu lidé práce oproti intošům. Kdejaká babka z vysočiny či bača z polonin je na tom líp, než namyšlený městský člověk, který může skončit jako bezdomovec, nabo v lepším případě jako "klient" domova důchodců nebo zařízení LDN, opuštěn svými potomky, které si takto vychoval. Vidíme to na příkladech nechutného handrkování o dědictví, zatímco zůstavitel umírá nešťasten mezi cizími lidmi.
Pak každému dojde, o čem je život a co znamená smrt. Všichni se dočkáme a dozvíme se, jak to vlastně je. Neuniknou tomu ani celebrity, bohatci, mocní tohoto světa. Všechno tu zanecháme a odejdeme na pravdu Boží "v rubáši". Pompézní pohřební obřady jsou pro živé, mrtvému je to fuk. Přeji si svůj odchod bez obřadu, žeh a rozptyl. Moji bližní to ví a doufám, že to budou respektovat.

Dokud nedržíte umírajícího za ruku a nepočtáte poslední výdechy, nevíte o životě nic.
Od té doby bych si často přála nemít toho tolik za sebou...

To Šašek z Jihlavy:

Rozkošné paušalizování.
Zvlášť v době, kdy dědové a babky MUSÍ do pětašedesáti hákovat jak mourovatí, eventuálně bojují jako nezaměstnatelní "přestárlí" (ač NUCENĚ, dle zákona, v "produktivním věku") o holé přežití. Tihle lidé jsou rádi, že nějak přežijí den a rozhodně nemají sílu na to, aby pečovali o umírající rodiče a jiné příbuzné, ani peníze, aby za nimi někam dojížděli.
Pindy o tom, jak péče o stařečky a umírající (nebo o vnoučata) stmeluje rodinu se tak staly prázdnými pokryteckými plky. Není totiž KDY o ně pečovat.

Totéž platí o neustálém omílání frází o prospěšnosti cestování a stěhování za prací. Nic nerozbije rodinné vazby tak spolehlivě, jako existenční kočovnictví. Z rodin pak zbývají jen fotky vzdálených dětí a vnoučat, nebo rodičů a prarodičů, na stolečku a řízení u notáře po smrti blízkých.
Sociální inženýři totiž při svých asociálních deformách zapomněli na reprodukční cyklus člověka. Ten je stále v intervalu 20. - 40. rok života a žádní Dráb(k)ové s tím nehnou. Takže děti neznají pořádně ani rodiče, ani prarodiče, protože ti stále pracují. Pravicoví sociální inženýři zaveleli a provedli fiktivní "omlazení" populace; kam se hranou komunisti s jeslemi a školkami...

Paní Špinková, na stránkách svého sdružení uvádíte poněkud zavádějící informace:

"Platby za služby Domácího hospice Cesta domů
Domácí hospic Cesta domů na den péče od svých klientů, resp. pacientů vybírá příspěvek ve výši 200 Kč. Vzhledem k neslavné legislativní situaci jsme odkázáni pouze na granty a dary od sponzorů a drobných dárců..."

Přitom sdružení dostává různé státní dotacei dotace z EU, od magistrátu a Stč kraje. JEN podle CEDR (vybrané státní dotace) to je ročně cca 2 000 000.- Kč.
A pokud sdružení poskytuje zdravotnické služby v rámci nestátního zdravotnického zařízení, pak dostává samozřejmě i platby od zdravotních pojišťoven.

Lidičky, neberte to tak tragicky!
Vždyť život je jen jedna z mnoha exkurzí duše do hmotného světa, kde má získat nové zkušenosti. A smrt je jen návrat zpátky domů. Nepříjemné je, když to před smrtí bolí, ale o to víc se těšíme na konec.
Je jen škoda, že toto neví většina z pacientů LDN, hospiců a podobných zařízení. Jestli je úmyslem autorky provádět osvětu v tomto směru, aby se staří a nemocní nebáli smrti, která není koncem, pak jí děkuji.

DUCH PRAVDY - ten název jsem nemohl přehlídnout - kytička - hubička - dítě - smrt: ono to zdaleka není legrace - tohle se běžně odehrává = měla ode mně záplavu kytiček - do hubiček se jí moc nechtělo - ale uměla se přemoci - hrála to opravdu přesvědčivě - pak až po čtvrt století vše perfekt - udělané - nádherné rodinné zázemí - přišli kopačky - ne jen tak - tím nejzákeřnějším způsobem - nelenila tři krát jet do Bílovce - kde se mladší syn učil na matematickém gymnáziu - 3X tam jela aby mu to znechutila - pak inkvizice u soudu jak středověká = neměl jsem nejmenší šanci v klidu promluvit - na ulici mě vyhodila bez jediné Kč - ml. syn hned v průběhu té inkvizice schizofrenie - ještě stále je v té pasti - zmanipulovaný - zdrogovaný - bez pokroku - starší syn byl vyhozen podobně jak já - tři roky později - již nežije = setkali se na počátku dva SOKRATES A xantipa - ty řečičky nahoře v těch diskusích - neberte to lidičky tak tragicky - je vidět že pán má klapky na očích a uších - jak je to pro pokrytecké lidi běžné - LIDI - SKUTEČNÍ LIDÉ - K ne-LIDSKOSTI - NE-můžou zůstat klidní = je třeba o těchhle věcech veřejně - nejen hovořit - ale jednat tak - aby se dál - podobné zvrácenosti již NE-mohli vyskytovat - AMEN

Specialists say that <a href="http://goodfinance-blog.com">loan</a> help people to live the way they want, because they are able to feel free to buy necessary stuff. Furthermore, banks offer short term loan for young and old people.