Při volbě prezidenta můžeme přemýšlet, co bychom si přáli my a co je dobré v tento čas pro naši zemi, a jak toto obojí složit spravedlivě dohromady. Ptáme se navzájem. Hledáme, zvažujeme. Pokusila jsem si sepsat pár bodů, kterými si pomáhám.


1. Znám několik lidí, kteří by byli skvělými prezidenty. Jenže ti jimi být nechtějí. Vybírám tedy z lidí, kteří kandidují a mohou být zvoleni.
2. Jsem přesvědčena, že hlavním úkolem v těchto volbách je volit tak, aby se naše země uměla co nejlépe postavit zlu, které nás ohrožuje jak zvenčí, tak zevnitř. Pařátky má dost blízko, ne že ne.
3. Občas slýchám, že máme možnost volby srdcem, nebo rozumem. Nevěřím. Máme vždycky volit moudře a rozumně, v prvním i druhém kole. Myslet máme na naši zemi a svět, na němž žijeme, ne na sebe.
4. Vybírám proto z těch, kteří mají šanci projít do druhého kola. Nevěřím, že ji má kdokoli, kdo má podle průzkumů méně než deset procent. Jsem ráda, že dva demokraticky smýšlející lidé mají šanci porazit ve druhém kole Andreje Babiše, vážím si toho a děkuji jim i voličům obou.
5. Vybírám z těch, kdo mají šanci porazit Andreje Babiše ve druhém kole, pokud se tam dostane taky.
6. Nepokládám pro sebe za moc důležité, kdo jak umí kampaň. Snažím se vybrat osobnost, která bude konat to, co má na starosti, a bude umět rozvážně a dobře jednat v nečekaných a nesnadných situacích. A bude ctít a mluvit pravdu.
7. Nečekám bytost neomylnou. Chci ale, aby budoucí prezident uměl poznat chyby své a svého okolí, omluvit se, učit se z nich a napravit je.
8. Obávám se, že nás čeká válečný rok se vším, co s tím může souviset. Už teď se nás válka dotkla víc, než jsme ochotni si přiznat, ale snadno může ještě daleko víc. Z Moskvy do Prahy, jak si ještě dobře pamatuju, je to docela blízko, a dnes ještě blíž než v roce 1968. K tomu jsou nekalí mužici všeho druhu drze rozlezlí po internetu, zbraně nepotřebují, jen zlá slova, která umí bujet a otravovat. I ovlivnit naše volby. Pan Babiš na Hradě by pro ty, kdo je do podpásového boje vysílají, byl výhra, umí dobře rozkládat. Putin se v dohledné době nepropadne do pekla, ani jeho věrchuška, i když, doufám, budou oslabení. Ráda budu mít prezidenta do této těžké doby, který se nelekne a neuteče a hlavně ve statečnosti a rozhodnosti nám půjde příkladem.


A tady pár glos k několika kandidátům podle abecedy.

Andrej Babiš je člověk velmi nebezpečný pro naši zemi, je ohrožením naší demokracie. Nezajímá jej naše země, nezajímají jej lidé v ní (i když dělá, že ano). Během let, co měl naši republiku na starosti, myslel hlavně na své podnikání a svou moc, rozhazoval státní peníze, vedl zemi chaoticky a pěstoval strach. Nese odpovědnost za mnoho zbytečně zemřelých na covid. Je nevzdělaný a bojí se. Dál netřeba pokračovat. Máme teď jedinečnou šanci nechat jeho bublinu splasknout. Udělat pro to, co se dá, později to může být o dost těžší.

Pavel Fischer je vzdělaný a zkušený diplomat a senátor, spravedlivý člověk. Jsem mu vděčná za to, co dokázal, a chtěla bych, aby pokračoval. Bude jej třeba. Nesplňuje ale bod 4 a 5. Pořád doufám, že v pravou chvíli řekne jasně lidem, kteří sní o tom, že by mohl být prezidentem: „Jděte určitě k volbám a umožněte odchod pana Babiše ze scény.“ Právě on má víc než kdo jiný v rukou možnost, že Andrej Babiš prohraje, možná už v prvním kole. Mrzí mne, že argumentuje ve volbách srdcem, viz bod 3. Podle mne tím odvádí pozornost od základní priority této volby, viz bod 2. Svým odstoupením by mohl zamezit tomu, co se rozpoutá mezi prvním a druhým kolem, kdy pan Babiš vyskočí náhle z krabičky, kam ho na chvíli uklidili, a bude psát na všech sloupech třeba to, že paní Nerudová si smaží malá čápátka k večeři nebo že pan Pavel schovává v tanku na zahradě tři romské rodiny, které mu zaplatily kampaň. (Bude to samozřejmě horší). Kéž bychom se tomu mohli vyhnout…

Danuši Nerudovou budu samozřejmě ráda volit ve druhém kole, pokud bude stát proti Andreji Babišovi. Na paní prezidentku bych se těšila, mám ale trochu pochybnosti o samostatnosti a srdnatosti Danuše Nerudové, je pro mne neprobádaná. Mám obavy vyplývající z její práce rektorky na Mendelově univerzitě, také výhrady k její zkušenosti a způsobu kampaně (trochu kampaň pro kampaň). Nejvíce nedůvěry do mne ale zaselo to, jak se staví ke svým problémům a chybám. Prezident udělá přece mnoho chyb a já bych si po letech opravdu konečně přála takového, který umí říct pardon, to jsem udělal špatně, pokusím se z toho poučit. Paní Nerudová, zdá se mi, se často neomlouvá, ale vymlouvá.

Petr Pavel splňuje můj hlavní bod, bod 2 plus bod 4, 5 a 6. Má také pro prezidenta užitečnou vojenskou a diplomatickou formaci chrabré výrazné osobnosti, která současně umí myslet na druhé. Na ty, pro které jde do (vojenské nebo politické) služby, na ty, s nimiž spolupracuje. Má zkušenosti s vedoucí pozicí ve velké mezinárodní organizaci (NATO) a s diplomacií. Jeho jasný názor na současnou mezinárodní situaci je pro mne zásadní (viz bod 8). Jeho rozvážnost a neemotivnost - pro naši často hloupostmi ihned vzrušenou společnost - je dost šikovná věc. A vážím si toho, že umí pozorně naslouchat, nepoučuje. Před asi šesti lety jsem si ho přála za prezidenta, pak jsem měla možnost ho krátce pracovně vídat trochu blíž, a jeho vstřícné naslouchání, trpělivost a pokoru jsem obdivovala. Jsem ráda, že ho po letech mohu volit. V neposlední řadě doufám, že špinavý boj před druhým kolem, pokud nastane, dokáže ustát. Co se týče komunistické koule na noze, tu si nese, nezlehčuju ji, ale také vím, že skvělých lidí s takovou podobnou koulí máme pořád dost a leckteré bych klidně za prezidenty taky volila. Nesoudím, vděčná, že jsem před takovou volbou nemusela kdysi naštěstí stát.