V červnu roku 2010 vetoval Václav Klaus tehdejší novelu zákona o loteriích. Protože by prý sebrala peníze kulturním a sportovním spolkům. V prosinci 2011 Václav Klaus podepsal zákon o změnách daňových zákonů, přestože se tím berou peníze kulturním a sportovním spolkům. Co bylo v těchto případech jinak?

V zásadě nic moc.

Tehdejší změna zákona reagovala na fakt, že mnoho provozovatelů hazardu zneužívá děravého zákona a peníze, které mělo za zákona odvádět na tzv. „veřejně prospěšné účely“ (jež se familiérně nazývají „odvody na dobro“), odklání na stavbu lyžařských areálů, Charouzovy závodničky, neexistující sdružení a získává je tím zpátky. Novela chtěla situaci řešit tak, že vymezila právní formu osob, kterým mohou být odvody poskytovány. Dřív to mohlo být komukoliv, i fyzickým osobám, nyní se možnost omezila na odvod „obci nebo kraji, anebo obecně prospěšné společnosti, nadaci, nadačnímu fondu, občanskému sdružení, registrované církvi nebo registrované náboženské společnosti“. Odvod by musel jít na předem smluvený konkrétní účel.

Proti novele se zvedla Synotem a Sazkou dirigovaná vlna nevole od institucí a spolků, které z hazardu dostávaly peníze. Prý by po novele nemohly dostávat peníze nemohly. Pomiňme morálnost příjmů z hazardu (statisíce problémových a závislých gamblerů, peníze pocházející z násilné trestné činnosti, z praní špinavých peněz). Všechny společnosti, které se tehdy hlasitě ozývaly, spadaly do některé z právních forem vyjmenovaných v novele (jen s výjimkou příspěvkovek ministerstev, na které zákonodárci skutečně zapomněli, konkrétně se konkrétně jednalo asi jen o peníze hazardní společnosti Synot pro pražské Národní divadlo). Jiné protestující organizace, jako je Národní divadlo Brno (příspěvkovka města Brna), křesťanská sportovní organizace Orel (občanské sdružení), Český svaz tělesné výchovy (občanské sdružení), Český svaz ledního hokeje (občanské sdružení) by peníze mohly úplně normálně dál dostávat.

Není pochyb, že Václav Klaus, nebo alespoň jeho právníci, umí číst. Přesto Václav Klaus jako důvod svého veta uvedl, že by sportovní a kulturní organizace přišly o prostředku z hazardu, bez jakékoliv kompenzace. Podpořil to svým typickým „proti novele veřejně protestovali představitelé všech sportovních svazů a mládežnických organizací (...) Zaslali i mně petice, v nichž dovozují, že jejich provoz či přímo existence by byly touto novelou ohroženy.“ (Všech = asi tři výše uvedené.) Zažádal jsem si podle zákona o svobodném přístupu k informacím o ony petice a jména osob z petičního výboru, jakož i všechny další podkladové materiály, které Klaus k vetu použil. Kancelář prezidenta republiky mi je odmítla vydat, dodnes se o ně s Kanceláří prezidenta soudím.

Václav Klaus neváhal dokonce napsat, že u něj za veto lobboval Junák, přestože to byla lež a Junák to okamžitě popřel: „Dovolujeme si Vám sdělit, že ani Náčelnictvo ani Výkonná rada či jiný odpovědný orgán Junáka proti uvedené novele neprotestovaly. Činnost našeho sdružení dětí a mládeže není závislá na loterijních či sázkových společnostech.“

Novela zákona totiž krom omezení možností libovolně odklánět peníze určené na odvody na dobro zkracovala dobu platnosti povolení pro VLT na tři roky (tehdy ještě neexistovaly nálezy Ústavního soudu dokazující protizákonnost počínání Ministerstva financí, na základě nichž je nyní možné regulovat hazard bezodkladně). Novela také již tehdy tehdy dávala obcím možnost regulovat vyhláškami veškerý hazard, (což Klaus také kritizoval). Z pohledu tehdejšího stavu to byl návrh jednoznačně protihazardní. Proti zákonu hlasovalo nula poslanců a jeden senátor.

Veto novely nejvíce pomohlo hazardním firmám. Václav Klaus prokazatelně a vědomě lhal ve prospěch hazardu, jeho argumenty nebyly argumenty, ale mediální trik a mlha. Důležitý byl důsledek veta, skutečnost zrušeného, těžce vybojovaného zákona, který posouval hazard na začátek znormálnění deviatního, v civilizaci nevídaného stavu. Cílem veta bylo udržení hazardního staus quo. Klausovo geniální veto mělo mimo jiné zásadní vliv na další rozkvět povolování VLT heren v režii Ministerstva financí a klíčových hazardních firem. Bylo to asi nejvýznamnější veto Václava Klause, které dalo hazardu další roky nerušeného řádění v rámci platné pseudolegislativy.


Rok a půl uplynul a u Klause přistály dvě novely. Jedna novelizující velmi nedostatečně zákon o loteriích, nicméně dávající obcím do rukou nástroj pro regulaci veškerých forem hazardu, což Klaus dříve kritizoval. Ale zejména zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů č. 458/2011. Ten znamenal (konečně) zdanění hazardu – dosud byl od daní osvobozen (!) a odváděl jen „na dobro“.

Stát tento výpadek financí nijak nekompenzoval. Organizace finančně podporované hazardem tentokrát již – z jejich pohledu – pochopitelně a o to víc mohutně proti zákonu protestovaly, ač si musely být vědomy nemorálnosti svého počínání.

A Václav Klaus oba zákony – podepsal.

Co bylo v těchto případech jinak?

V zásadě nic moc. Jen tehdy, na přelomu května a června 2010 skončilo funkční období tehdejší sněmovny, nastoupila nová, a Klausovo veto nešlo tím pádem přehlasovat. Teď by šlo.

Jen blbec nemění názory.