V posledních dvou letech jsme se stali svědky vyhroceného souboje o výklad komunistické minulosti. Celé klání, které pro svoji čím dál tím větší absurditu veřejnost pomalu přestává zajímat, by se na první pohled dalo vykládat jako boj mezi pravicí, která se snaží komunismus představovat jako éru, v níž šlo výhradně o represi a mocenskou zvůli, a levicí, které se takovýto pohled moc nelíbí, která ale nenabízí žádnou alternativu. Ve skutečnosti jsou ovšem diskuze o paměť komunismu součástí daleko závažnějšího zápasu o minulost. Zápasu, v němž jde především o podobu naší identity.