Lidé v Rumburku a v dalších místech, kde v posledních letech masově stoupl počet sociálně vyloučených lidí, to nemají jednoduché. Když se ale ve své nejistotě a obavách bouří proti "cikánům" a posílají je "do práce" nebo dokonce "do plynu" (o tom, že zaznívaly hrozby ke kolektivnímu násilí se můžete přesvědčit na tomto VIDEU), problém opravdu neřeší. Do práce by ostatně mnoho Romů chtělo - jenže poté, co na severu Čech zkrachovaly staré fabriky, kde někteří z nich dělali, je nikde s otevřenou náručí nepřijímají.

Za problém nese odpovědnost politika, která přenechala "řešení" nejednoduchého soužití jednotlivým starostům a hlavně neviditelné ruce trhu. Sociálně marginalizovaní se do ghett nestěhují, protože po tom touží. Stěhují je tam developeři, kteří mají zájem o jejich dřívější domovy na lukrativnějších místech.

Hlasy, které za událostmi v Rumburku vidí selhání "multikulturalismu" a snah "liberálních intelektuálů" o integraci, jsou zcela odtržené od reality. O to varovnější je, že o "strmém pádu multikulturalismu", nutnosti ukončit "demotivující štědrovst" sociálních dávek" i "vnucovaného sbližování" píší i lidé zodpovědní za kvalitní a nezkreslené informování, jako je například šéfredaktor Českého rozhlasu v Ústí nad Labem. Na jeho tvrzení o nutnosti méně liberální politiky vůči Romům (HN, 29.8., str. 8) v Hospodářských novinách trefně zareagoval Jan Hron, jehož argumenty jsou myslím celkem přesvědčivé a chci se o ně proto podělit i se čtenáři tohoto blogu:

Ghetta: mudrlantství místo řešení

Na řadě debat v Česku se dá pozorovat zajímavý úkaz: ocitne-li se před námi nějaký vážný problém vyžadující promyšlené řešení, vyrojí se vždy více než malé množství mudrlantů, kteří sice žádné promyšlené řešení nenavrhnou, zato začnou rozvíjet nebezpečně radikální pseudofilozofické úvahy.

Zažít jsme to mohli při debatách o snižování emisí kysličníku uhličitého („dýchají“ ho rostliny, takže je dobře, když ho bude víc, tvrdili někteří). Zažívat to budeme nyní u otázky, jak vyřešit vzrůstající napětí mezi lidmi v regionech se sociálně vyloučenými oblastmi. První vlaštovky se už objevují.

Jak oznámil čtenářům tohoto listu ředitel ČRo – Sever Milan Knotek ve svém komentáři (HN 29. 8.), za problémy na Šluknovsku může především multikulturalismus. Dále pak liberální intelektuálové, snaha o integraci Romů a snad i dotace z Evropské unie, za které se budovala v sociálně vyloučených lokalitách dětská hřiště.

Pozoruhodné na tom je, že autor neodkazuje na jedinou analýzu či reálný poznatek. Prostě si jen salonně mudruje (a kritizuje přitom jakési blíže neurčené „salonní intelektuály“). Proti tomu je ale potřeba se jednoznačně ohradit. Problém je příliš vážný.

Shrňme si to málo, co o sociálně vyloučených lidech víme. Lokality, kde jsou koncentrovaní, (ghetta) přibývají a rostou. Začasté kvůli tomu, že sem developeři obratně sestěhovávají nevzdělané a snadno manipulovatelné občany z jejich bytů na lukrativnějších místech. Řešení vznikajících ghett je v drtivé většině ponechané na starostech dotčených obcí. Každý se s tím potýká podle své nátury. Známe tak úspěšnou snahu o integraci, stejně jako úspěšnou snahu zbídačené lidi vyhnat za hranice své obce (a problém tak přesunout na někoho jiného).

Mezi sociálně vyloučenými už přitom dorůstá první generace frustrovaných a nevzdělaných mladých lidí, kteří nikdy nepoznali nic jiného než bídu a život na okraji společnosti. Zároveň stát ale většinu dětí z ghett posílá do zvláštních škol, kde se šance získat použitelné vzdělání rovná nule.

Tvrdit v této chvíli, že za všechno může multikulturalismus (v zemi, kde ani žádná multikulturní politika není), je pak prostě trefa mimo. Je to podobné, jako kdyby lidé pozorující rozrůstající se požár dlouze diskutovali o tom, zda za jeho vznikem stojí spíš společenské klima, nebo vysoké daně, místo aby přivolali hasiče nebo začali hasit sami.

V této roli se ovšem neocitá jenom Milan Knotek – nečinně přihlíží většina společnosti včetně vrcholných politiků, což je vážný problém. Topolánkova vláda alespoň plánovala zřídit cosi jako úřad pro vyloučené lokality, který by dostal peníze, kompetence a poskytoval by podpůrný servis starostům. Petr Nečas ale celou věc zarazil. Situaci sociálně vyloučených tak neřešíme a namlouváme si, že sama od sebe časem nějak vyšumí. A když už někde hrozí nějaký násilný konflikt, tak tam na nějakou dobu pošleme těžkooděnce, aby se zabránilo nejhoršímu.

Jenom na policejní zásahy ale spoléhat nelze. Řešení situace vyloučených lokalit je dlouhodobý úkol pro ministerstva, starosty i neziskovky. Důraz je přitom třeba klást na postupné zlepšování života sociálně vyloučených, hlavně mladé generace. Viditelná náprava může přijít třeba i za několik desítek let trpělivé práce. Ale vyplatí se o ni usilovat. Alternativou k ní je totiž jenom vzrůstající napětí, kdy budou incidenty podobné těm na Šluknovsku přibývat, až se z nich stanou skutečné sociální bouře.

Jan Hron (Autor pracuje v Knihovně Václava Havla), vyšlo v Hospodářských novinách 31.8.2011