Překvapivá nenápadnost nesvobody
Tváří v tvář soustředění ekonomické a politické moci v jedněch rukou a hrozbě poddolování právního státu, jež zejména po posledních volbách akutně ohrožují demokracii v naší zemi, se spory o minulost mohou jevit jako intelektuální libůstka. Ale právě nakládání s dějinami nás do takového stavu přivedlo víc, než si připouštíme.
Není lidskosti bez důvěry
Hassan Ali Djan je jedním z oněch mladých mužů, kteří do Evropy přišli za lepším životem. Jeho v němčině sepsané svědectví o cestě z Afghánistánu, příchodu do Německa a nejednoduchých počátcích začlenění do tamní společnosti nyní vychází v českém překladu. Zde si z knihy "Afghánistán, Mnichov,já", která se objeví v knihkupectvích kolem 15. listopadu, můžete přečíst část doslovu:
Dlouhý stín pětačtyřicátého
V naší zemi dnes trvale nezůstávají žádní uprchlíci. Přesto se tu ale více než jinde šíří strach z nich, který přerůstá v hysterii a násilí. Otevřená společnost je ohrožena. Proč právě my tak alergicky reagujeme na pouhou možnost, že by zdejší společnost mohla být v budoucnu o něco pestřejší? Způsob, jakým jsme po válce etnicky a sociálně "vyčistili" tuto zemi, hraje v tom, jací dodnes jsme a jak sami sebe vnímáme, zásadnější roli než by se mohlo zdát.
K uprchlíkům se stavíme jako rozmazlená země
Loď St. Louis opustila Hamburk 13. května 1939. Na její palubě jelo 937 pasažérů, v naprosté většině židů prchajících z nacistického Německa. Loď mířila k americkým břehům, u nichž ale nikdy nezakotvila.
Likvidace Mostu není příběhem z jiného světa
Je tomu právě půl století. 26. března 1964 vydala československá vláda nařízení o likvidaci starého Mostu, jímž definitivně zpečetila osud jednoho z nejcennějších historických měst v české kotlině.
O co se vlastně hraje v ÚSTRu?
Martin Fendrych svým komentářem „Levicoví břídilové a další plagiátorský skandál“ zřejmě prodlužuje kampaň proti depolitizaci Ústavu pro studium totalitních režimů. Ten má (nejen podle něj) zůstat navždy pevně v rukou specifické skupiny, kterou autor nazývá „ostrůvek nesehnutých lidí“. Podle Fendrycha tedy ÚSTR má být bašta nevelkého počtu svérázných strážců paměti, která nesmí podléhat demokratickým procedurám, tj. nesmí v ní mít vliv levice, ať by ve volbách dopadla jakkoli. To je pozoruhodné.
Novoroční předsevzetí
Odpověď na anketní otázku týdeníku Respekt "Co Vy jako jednotlivec můžete udělat pro Česko v nadcházejícím roce?"
Návraty
Na první pohled to vypadá jako dost divná dovolená. Se třemi malými dětmi jsme se trmáceli přes celé Německo, abychom strávili týden na jednom ostrůvku kousek od Rujány, ve vichru, před nímž se dá utéct jenom do studené vody. Dneska, kdy se dá výrazně levněji třeba vyhřívat v Turecku. A pak jsme se pár dnů v pěti tísnili v jednom pokojíku, v berlínském bytě, který spolu s námi obýval neurčitý počet dalších lidí.
Lidé, kteří se nepočítají
Tento týden uplynulo právě 71 let od založení „cikánského tábora“ v Letech u Písku. Tábor i soupis "cikánského obyvatelstva", které zde následně bylo vězněno, vznikl z popudu českých protektorátních úřadů.
ÚSTR: věda nebo propaganda?
Stává se to docela běžně. Ředitel veřejné instituce, o jejíž kvalitě panují pochybnosti, je po letech kritiky odvolán. Na jeho místo nastoupí nový člověk a nezbývá než čekat, jestli se věci pohnou k lepšímu. Příběh Ústavu pro studium totalitních režimů by mohl být právě takový, kdyby se ovšem od počátku nejednalo o prominentní výspu jednoho politického tábora. Navzdory zjitřené atmosféře není od věci, pokusit se o věcnou inventuru. Co se ústavu za prvních pět let jeho existence povedlo, co ne a co s tím?
Jak mě odnesl něžnej obr a dal mi dárek, kterej jsem nechtěla
Máme důvod k radosti i na konci roku 2024? I nekřesťan má sto důvodů, proč být vděčný
Tohle "okecat" nešlo. Babiše v památném vystoupení znemožnil naprosto nečekaný soupeř
Všichni jsme Trumpové a Babišové
Autentická finanční nahota v českém vizuálním umění
