Stává se to docela běžně. Ředitel veřejné instituce, o jejíž kvalitě panují pochybnosti, je po letech kritiky odvolán. Na jeho místo nastoupí nový člověk a nezbývá než čekat, jestli se věci pohnou k lepšímu. Příběh Ústavu pro studium totalitních režimů by mohl být právě takový, kdyby se ovšem od počátku nejednalo o prominentní výspu jednoho politického tábora. Navzdory zjitřené atmosféře není od věci, pokusit se o věcnou inventuru. Co se ústavu za prvních pět let jeho existence povedlo, co ne a co s tím?