A s muži přijde zákon
Jako malá jsem s tátou pravidelně koukala na kovbojky. John Wayne, anebo Clint Eastwood, naši velcí hrdinové, přicválali na oři, přivázali ho u salonu, vypořádali se s padouchy sužujícími město a celé okolí, políbili místní krásku a byli hrdiny navěky věků.
Dětská duše plesala, každou neděli vítězilo dobro nad zlem, jednoznačně a navždy.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš na „kombojky“ nejspíš koukal taky. Ve školách by to s kázní podle něj „mohlo být hned jiné“, kdyby v nich bylo více mužů. Chce je přilákat zejména vyšším nástupním platem. Muži přicválají na koni (ehm…přijedou na několika desítkách koní) a s nimi přijde (do škol) zákon.
Aby nedošlo k mýlce. Vysoce feminizované školství muže potřebuje, stejně jako vysoce maskulinizovaná politika (a zcela maskulinizovaná vláda) potřebuje ženy. Ale…
…nečekaně je v diskusi o školství, na rozdíl od politiky a rozhodovacích pozic, hlavním tématem pohlaví vyučujících: chybějící muži, nadbytek žen. Zcela nepřípustné! Vede to k tristní kázni, klesající úrovni školství, obrovskému problému s budoucími generacemi. Jak ostudné! Nejen koaliční strany vehementně tvrdí, že v politických pozicích jde o osobnostní kvality, zkušenosti a znalosti. Pohlaví kandidáta (ministra/náměstka/předsedy) nehraje roli. A to jako ve školství je to najednou jinak? Tam má najednou jít o muže a o ženy?!
…proč jako by to měli být zrovna muži, kteří zavedou kázeň ve školách?! Toto strašení nepřítomným mužem/otcem je trochu laciný argument. Na druhou stranu ale má ale něco do sebe: je to totiž otázka veřejných autorit. Jestliže totiž ženy nejsou v rozhodovacích pozicích, chybí ve školních učebnicích jako vzory, v médiích v pozici odbornic komentujících nejrůznější záležitosti od psychologie přes politologii až po energetiku (analýzy o poměru odborníků vs. odbornic vyjadřujících se v médiích jsou výmluvné); jinými slovy jestliže to jsou spíše muži, kdo působí jako veřejná autorita, je potom vlastně „logické“, že zákon přinesou právě oni.
…proč zvednout plat vyučujícím hlavně proto, že je potřeba „přilákat“ muže? Copak práce žen ve školství není stejně hodnotná jako práce mužů?! Copak ženy nepotřebují živit samy sebe, případně své rodiny?
…muži v základním a středním školství jsou: byť mezi vyučujícími základních škol tvoří pouze 14 %, mezi všemi zástupci základních škol jich je už zhruba čtvrtina a mezi řediteli škol dokonce třetina. Jen pro srovnání, parlament má zastoupení žen 22 %, statutární města 19 %, o postech ředitelů a náměstků státních či polostátních firem, managementu bank, pojišťoven – kde je žen absolutní minimum – nemluvě.)
…kázeň by možná vypadala jinak, kdyby ve školách působilo více mužů, ale jak konkrétně by vypadala, je otázkou. Velkou otázkou je, zda by žactvo a studentstvo vůbec bylo disciplinovanější. Problém kázně ve školství totiž nespočívá v absenci mužů. Jedním z problémů je skutečnost, kterou ministr Dobeš správně pojmenoval, že rodiče vnímají školu jako výchovnou instituci. Něco ve stylu: my na dítě nemáme čas, škola ho naučí. Můj otec, středoškolský učitel, by mohl vyprávět…
…neustále se hovoří o chybějících vzorech mužů ve školství, ale co chybějící vzory v politice a rozhodovacích pozicích vůbec? Ty dětem, dívkám zejména, nechybí?
S muži zákon do školství nepřijde. Kéž by však podobná jasnost a jednoznačnost o nutnosti diverzifikovat týmy vyučujících, panovala také v politice.
Zdroj údajů: Genderová ročenka školství, 2009.
Dětská duše plesala, každou neděli vítězilo dobro nad zlem, jednoznačně a navždy.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš na „kombojky“ nejspíš koukal taky. Ve školách by to s kázní podle něj „mohlo být hned jiné“, kdyby v nich bylo více mužů. Chce je přilákat zejména vyšším nástupním platem. Muži přicválají na koni (ehm…přijedou na několika desítkách koní) a s nimi přijde (do škol) zákon.
Aby nedošlo k mýlce. Vysoce feminizované školství muže potřebuje, stejně jako vysoce maskulinizovaná politika (a zcela maskulinizovaná vláda) potřebuje ženy. Ale…
…nečekaně je v diskusi o školství, na rozdíl od politiky a rozhodovacích pozic, hlavním tématem pohlaví vyučujících: chybějící muži, nadbytek žen. Zcela nepřípustné! Vede to k tristní kázni, klesající úrovni školství, obrovskému problému s budoucími generacemi. Jak ostudné! Nejen koaliční strany vehementně tvrdí, že v politických pozicích jde o osobnostní kvality, zkušenosti a znalosti. Pohlaví kandidáta (ministra/náměstka/předsedy) nehraje roli. A to jako ve školství je to najednou jinak? Tam má najednou jít o muže a o ženy?!
…proč jako by to měli být zrovna muži, kteří zavedou kázeň ve školách?! Toto strašení nepřítomným mužem/otcem je trochu laciný argument. Na druhou stranu ale má ale něco do sebe: je to totiž otázka veřejných autorit. Jestliže totiž ženy nejsou v rozhodovacích pozicích, chybí ve školních učebnicích jako vzory, v médiích v pozici odbornic komentujících nejrůznější záležitosti od psychologie přes politologii až po energetiku (analýzy o poměru odborníků vs. odbornic vyjadřujících se v médiích jsou výmluvné); jinými slovy jestliže to jsou spíše muži, kdo působí jako veřejná autorita, je potom vlastně „logické“, že zákon přinesou právě oni.
…proč zvednout plat vyučujícím hlavně proto, že je potřeba „přilákat“ muže? Copak práce žen ve školství není stejně hodnotná jako práce mužů?! Copak ženy nepotřebují živit samy sebe, případně své rodiny?
…muži v základním a středním školství jsou: byť mezi vyučujícími základních škol tvoří pouze 14 %, mezi všemi zástupci základních škol jich je už zhruba čtvrtina a mezi řediteli škol dokonce třetina. Jen pro srovnání, parlament má zastoupení žen 22 %, statutární města 19 %, o postech ředitelů a náměstků státních či polostátních firem, managementu bank, pojišťoven – kde je žen absolutní minimum – nemluvě.)
…kázeň by možná vypadala jinak, kdyby ve školách působilo více mužů, ale jak konkrétně by vypadala, je otázkou. Velkou otázkou je, zda by žactvo a studentstvo vůbec bylo disciplinovanější. Problém kázně ve školství totiž nespočívá v absenci mužů. Jedním z problémů je skutečnost, kterou ministr Dobeš správně pojmenoval, že rodiče vnímají školu jako výchovnou instituci. Něco ve stylu: my na dítě nemáme čas, škola ho naučí. Můj otec, středoškolský učitel, by mohl vyprávět…
…neustále se hovoří o chybějících vzorech mužů ve školství, ale co chybějící vzory v politice a rozhodovacích pozicích vůbec? Ty dětem, dívkám zejména, nechybí?
S muži zákon do školství nepřijde. Kéž by však podobná jasnost a jednoznačnost o nutnosti diverzifikovat týmy vyučujících, panovala také v politice.
Zdroj údajů: Genderová ročenka školství, 2009.