„Česko truchlí“, „Praha se na staroměstském náměstí loučila“, na náměstích Česku se "konají tryzny"... Chybí snad už jen titulek "národní tragédie."

Chraň bůh, tragédie to byla a pozůstalým opravdu upřímnou soustrast. Ale...truchlící a loučící se Česko?

Ano, nemám ráda hokej. Ne sport jako takový. Vadí mi ty naprosto zbytečné miliardy korun a dolarů a dalších měn, které se v něm točí - a tudíž pozornost, která se mu dnes a denně věnuje. (Přesněji řečeno: ony miliardy a pozornost se točí v mužském hokeji.) Ale chápu, že pro někoho hokej znamená reprezentaci národa, bla, bla, bla... A byť já si na tyhlety nacionalistické sentimenty nepotrpím, pro někoho to je důležité. Oukej.

Ale...

Jedna známá si napsala na Facebook: „Celej tým prostě škrtneš z ligy.“ Navždy. Jedním tahem.

Den po leteckém neštěstí u Hradce Králové sešrotoval kamion osobní automobil. Na okrsce. Kamion předjížděl druhý kamion a zpoza zatáčky vyjelo ono osobní auto. Čtyři mrtví. Kolikátí už v letošním roce? A kolikátí kvůli tomu, že jeden kamion předjížděl druhý tam, kde to není úplně vhodné?
Truchlí někdo pro tyto oběti, má pro ně Facebook status, že i tyto čtyři škrtneme z „ligy“ života?

A kolikrát se na titulkách objevili – například – truchlící po umírajících hladem ve východním cípu Afriky? Kdo za ně pořádá tryzny? Tady ovšem (z)mizí celé ligové tabulky...

A takhle tu člověk může pokračovat donekonečna a popisat ty stovky a tisíce lidí, po kterých téměř neštěkne pes.

Ach jo.