Rakouský parlament schválil změnu textu rakouské hymny. Původně se v ní zpívalo pouze o synech vlasti, nyní jsou tam synové a dcery.


Změna je zdánlivě malá a hádka o ni se může zdát naprosto malicherná. Já ale souhlasím s předkladatelkami zákona, že se jedná o věc velmi důležitou: až po této změně je jasné, že Rakousko počítá i s ženskou částí svého obyvatelstva. Jinak se totiž vytváří dojem, že osoby, které se o rakouskou vlast zasloužily, jsou pohlaví výhradně mužského. A jestliže jazyk obě pohlaví striktně vymezuje, pak je nutné dát jasně a explicitně najevo, že se počítá také se ženami.

Diskuse o tak zvaně genderově korektním jazyce probíhají ve vyspělých zemích už dobrých dvacet třicet let. Pokud se ale toto téma zmíní u nás, hned je oheň na střeše. Pro mě osobně je nejvíce fascinující sledovat různé jazykovědce či překladatele: v rámci jazykového purismu hystericky obhajují nutnost přidávat koncovku -ová k ženským příjmením cizinek, ale fakt, že se u žen běžně používá mužský rod (Paní Nováková pracuje jako lékař... atp.), čímž se dle mého názoru český jazyk przní velmi, je nechává naprosto chladným.

Doufám, že rakouský příklad bude i v našich zemích znamenat alespoň lehký posun ve vnímání této problematiky – že jazyk je důležitý komunikační nástroj, jehož používání nelze podceňovat. A že genderová korektnost v něm zaujímá důležité místo.