Některé neziskové organizace zabývající se rovnými příležitostmi žen a mužů před nedávnem upozornily na zajímavý a zcela opomíjený aspekt reformy veřejných financí: že její negativní důsledky dopadnou více na ženy než na muže.

Ministr Nečas v rozhovoru pro Radiožurnál ovšem tuto myšlenku popřel a uvedl, že naopak „hlavní priorita jeho působení na ministerstvu je pomoci rodinám s dětmi, které tvoří primárně maminka čili žena“. Úvahy o nerovném dopadu reforem na ženy mohou řadě lidí připadat jak z jakéhosi feministického Marsu. Jenomže tento názor se neopírá jen o ideje nějaké do sebe uzavřené skupinky ženských aktivistek, ale o veřejně dostupná fakta. Už jen proto, že část reformy se týká rodičů a jejich dětí, je větší dopad na ženy než na muže neoddiskutovatelný.

Například jedna zcela zásadní změna se dotkla svobodných matek: zatímco pro ženy s partnerem byla mateřská dovolená 28 a pro svobodné matky 37 týdnů, od prvního ledna platí pro obě skupiny kratší varianta*. Reforma tedy sebrala svobodným matkám jedinou „výhodu“, kterou dosud měly – s oficiálním odůvodněním, aby vdané ženy nebyly nadále diskriminované. Vzhledem k tomu, že svobodní otcové u nás prakticky neexistují (na mateřskou dovolenou může nastoupit otec pouze v případě, že matka zemřela nebo je dlouhodobě neschopná se o dítě starat), je nepopiratelné, že tato část reformy se negativně dotkne téměř výhradně žen.

Také snížení částky na ošetřování člena rodiny, které je placeno z nemocenské, ze 69% na 60% tak zvaného denního vyměřovacího základu, se zcela jednoznačně dotkne více žen. Jsou to především ony, které si „ošetřovačku“ berou - ať už kvůli péči o nemocné dítě nebo třeba o staršího příbuzného.

Ani nově zavedená třírychlostní rodičovská dovolená není zdaleka tak pozitivní změnou, jak ji vláda prezentuje. Svobodně si vybrat kteroukoli z nabízených variant nemohou zdaleka všichni. Například všechny ženy, které nemají nárok na peněžitou pomoc v mateřství (tzv. „mateřskou“), dostanou automaticky ten nejnižší rodičovský příspěvek, tedy nejpomalejší čerpání (7.600,- do 21 měsíců věku dítěte a potom 3.800,- do jeho čtyř let). A počet takových žen se s reformou zvýšil: na mateřskou hrazenou z nemocenského pojištění nebudou mít nárok ženy nezaměstnané, studentky a matky, které jsou doma s dítětem a další potomek se jim narodí až po třech letech věku toho prvního. Nárok nemají ani podnikatelky, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a které si neplatí nepovinné nemocenské pojištění (a to ani tehdy, když by měly příjmy vyšší než odpovídá 16.750,- hrubého měsíčně a mohly tudíž dosáhnout i na čerpání nejrychlejší - tedy 11.400,- Kč do dvou let věku dítěte).

Zatímco v rámci výše uvedených změn jsou jednoznačně zvýhodněny ženy platící nemocenské pojištění (a tedy s nárokem na peněžitou pomoc v mateřství), v jedné oblasti týkající se daní je tomu právě naopak. Reforma zvýšila slevu na dani z příjmů na vyživovanou manželku/manžela ze 4.200,- na 24.840,- Kč ročně; další podmínkou pro uplatnění slevy ovšem je, aby vlastní příjmy vyživovaného nepřesáhly za rok 38.040,- Kč. Zatímco rodičovský příspěvek se do tohoto limitu nepočítá (stejně jako například přídavky na děti a porodné), mateřská ano. Ženy pobírající mateřskou překročí za rok hranici 38.040,- Kč lehce, a tudíž tyto rodiny budou při zdanění po zásluze potrestány - narozdíl od těch, kde žena brala rovnou rodičovský příspěvek, si slevu nebudou moci uplatnit. Tato skutečnost jde evidentně proti logice ostatních změn a reformátorům nejspíše unikla.

Konkrétních důkazů, že některé části reformy skutečně dopadnou mnohem více na ženy než na muže, existuje ještě celá řada. A další pravděpodobně ještě přibudou v nadcházejících fázích. Tak například novela zákona o zaměstnanosti nejspíše zruší možnost pro rodiče odmítnout práci z důvodu péče o dítě do čtyř let věku. A také rodiče nezaměstnaní nepřetržitě déle než 12 měsíců už nebudou zvýhodněni tehdy, pokud mají dítě do dvanácti let, ale pouze pokud je jejich potomkovi méně než sedm. Na jednu stranu je pozitivní, že se tyto změny snaží přimět všechny lidi k větší pracovní aktivitě - bez ohledu na to, zda jsou rodiči či nikoli. Na stranu druhou dopadnou těžce především na obyvatele nejchudších oblastí, postižených nejvyšší nezaměstnaností - a na svobodné matky a samoživitelky, kterých právě v těchto regionech žije nejvíce. Protože jak již zde bylo řečeno: jakékoli změny týkající se rodin s dětmi se dotknou především žen.

*Mateřská dovolená je hrazená z nemocenského pojištění, matka během ní pobírá tzv. peněžitou pomoc v mateřství a musí na ni nastoupit nejpozději 6 týdnů před porodem; po jejím skončení, přibližně v půl roce věku dítěte; pak začíná rodičovská dovolená s rodičovským příspěvkem. Během mateřské dovolené je zaměstnavatel povinen držet zaměstnankyni stejné místo.