Moje babička - vynikající kuchařka - říkávala, že v uklizené kuchyni je smutek. Něco na tom je. Jistě, jsou i další způsoby, jak zútulnit domov, ale snad budete souhlasit, že je báječné přijít na návštěvu někam, kde to voní, až se sliny sbíhají. Je to milé, útulné, jako kdyby někdo napsal na dveře: Vítejte. To je jeden z důvodů, proč vařím a peču. A taky je to pro mě taková jóga. Ale popořadě.

Někdy si říkám, proč vlastně - kdykoli mám sílu - část svého vzácného volného času věnuju pečení a vaření. Taková marná činnost, dalo by se namítnout, a já s tím částečně souhlasím. Dospěla jsem nicméně k závěru, že vůně, která v té souvislosti vyplní náš příbytek, pro mě symbolizuje útulný domov, a to chci především kvůli dětem. A taky je to pro mě symbol nezištné laskavosti a pospolitosti, kterou považuji za klíč ke štěstí. Sebe i ostatních.

Za druhé - vaření mě baví, pečení taky. Ne vždycky, ale často. To druhé hlavně od doby, kdy jsem si udělala cukrářskou rekvalifikaci. Na zakázku už sice nepeču a živím se hlavou, ale pořád pro mě vaření a pečení představuje tvůrčí činnost a svým způsobem i odreagování a relax. Je to taková moje jóga. Kuchyňská jóga, dalo by se říct. Snažím se nicméně, aby tato seance netrvala příliš dlouho, zejména v pracovní dny. To se obvykle spokojím s polévkou nebo pomazánkou a salátem. Obojí mívá v naší domácnosti úspěch.

Malá odbočka - je vlastně zvláštní, že je tak málo žen-šéfkuchařek. Ženy jistě nejsou méně tvůrčí než muži. Ale zřejmě jako každá špičková kariéra i vaření na špičkové úrovni vyžaduje totální nasazení a spoustu času v práci, což je zejména s malými dětmi velký oříšek.

Třetím důvodem je, že chci, aby moje děti jedly zdravě, v rámci možností bez chemie, kterou jsou fast food, junk food a polotovary prošpikované. Kdysi jsem se čtyři roky na Evropské komisi věnovala bezpečnosti výrobků a od té doby čtu pečlivě složení potravin. Věděli jste třeba, že poleva na donutech a dalších výrobcích, kde je potřeba pěkný lesk- tzv. titanová běloba neboli E171 - je tak toxická, že bude po letech zakázána? Mimochodem listuji v poslední době biblí kuchařského umění - kuchařkou Marie Janků - Sandtnerové. Je až neuvěřitelné, kolik času byly před sto lety ženy ochotny věnovat vaření a pečení - často celé dny. Vymíchání těsta, které tehdy trvalo hodinu, dnes díky robotu zabere sotva deset minut.

Za čtvrté mě nepochybně ovlivňuje fakt, že moje maminka byla vynikající kuchařka, která pomocí fantastických receptů, z nichž řadu přejala od své tchýně - výše zmíněné babičky - vytvářela domov pro nás všechny. Když jsme s bratrem odrostli, začala se naplno věnovat práci, ale vařila pořád, i když míň. Když se otáčím v kuchyni, jsem tak trochu v kontaktu s těmi, kteří už jsou nejsou. Tedy - které už nejsou. Mimochodem i když já to nevyžaduju, je samozřejmě skvělé, když muži doma vaří. Svoje syny k tomu vedu. Ale u nás doma to byla ženská tradice, a jak známo, příklady táhnou. Dneska mimochodem už mnohem líp rozumím tomu, proč si po přípravě oběda máma potřebovala "na chvilku sednout". Vaření je regulérní práce.

Za páté si myslím, že není od věci, když děti vidí své rodiče dělat nějakou reálnou práci místo sezení u PC. A nemusí to být zrovna vaření. Kromě toho naši kluci mi občas i pomáhají. Naposledy si, když jsem zrovna měla napilno se svou "opravdovou" prací, sami udělali palačinky. Připálili sice mou oblíbenou litinovou pánvičku, ale bavilo je to a všechno slupli. Byla jsem ráda. Ostatně slíbili, že příště už pánvičku nepřipálí. Uvidíme.

Šestý důvod se může zdát banální, ale pro mě je zásadní: můj muž mě do vaření nenutí. Vařím, protože nemusím. Jak se znám, v opačném případě bych se zpěčovala udělat i míchaná vejce.

V neposlední řadě je vaření dobrá příležitost k tomu, aby se u stolu sešla rodina. Nám se to nedaří vždycky, a ostatně lze se sejít i nad dovezenou pizzou, což samozřejmě taky někdy děláme. Ale sejít se u jídla je dobrá věc. Mimochodem věděli jste, že na společných večeřích bazíroval například Steve Jobs, který svým dětem zároveň tvrdě zakazoval iPady a iPhony u stolu? To jen tak na okraj.

A tak když přiběhnou naši kluci s dotazem, kdy už konečně můžou dostat "ten koláč, mami, protože on tady všude hrozně voní," mám pocit, že vnímají, že to dělám především pro ně, protože ta vůně, to je domov.

Nedávno mě zaujala zpráva, kdy jakási česká au-pair v Americe vysvětlovala, že tam prý skoro nikdo doma nevaří ani nepeče, takže když jednou uvařila rajskou, seběhla se celá rodina jako u vytržení. Dům provoněný vlastnoručně vyrobeným jídlem byl pro Američany novinka.

Ne ve všem jsme pozadu.

P.S. Na obrázku je vděčná česká klasika - tvarohový mřížkový koláč, který spolehlivě provoní celou domácnost. Recept podle Kluků v akci. Minimum cukru, spousta bílkovin a žádná éčka.