Nedávno mi jedna psycholožka se specializací na závislosti řekla, že online technologie a sociální sítě jsou de facto svým působením na mozek legální měkká droga. Z hlediska onlinu žijeme momentálně v divokých devadesátkách. Ve hře tentokrát není privatizace národních podniků, ale digitalizace lidské a dětské duše.

Zakoupila jsem knihu Svítící děti od amerického psychiatra Nicholase Kardarase, který se v USA přes dvacet let věnuje pacientům se závislostmi včetně netolismu, tedy na online technologiích. Kniha protkaná případy z Kardarasovy praxe zcela potvrdila slova psycholožky, a to přesto, že ji Kardaras napsal ještě před covidem. Jak známo, právě pandemie a lockdowny přinesly skokový nárůst psychických problémů u dospělých i dětí. Nutno podotknout, že nezhoršily jen problémy s online závislostmi, ale i mnoha jinými. Věděli jste, že spotřeba alkoholu v Česku se mezi lety 2020 a 2021 zvýšila o více než čtvrtinu?

Téma mě zaujalo natolik, že jsem začala studovat akreditovaný kurz pro školní metodiky prevence v renomované instituci. Vedou ho odborníci s mnohaletou praxí v oboru a já se tak dostanu k mnoha zajímavým zdrojům, informacím a datům, k nimž se laik jinak dostane jen stěží. O některá svá poznání se budu v dalších měsících dělit na tomto blogu. Přidám k nim, v rámci možností, některé své poznatky z přímé pedagogické praxe, neboť též učím.

Horké téma, kampaň nikde

K sepsání tohoto blogu mě inspiroval článek na serveru irozhlas.cz, kde psychiatr Jiří Renka z NÚDZ v Klecanech hovoří o videích a sociálních sítích jako o levných zdrojích dopaminu, které jsou jedním z faktorů nárůstu ADHD i u dospělých. Podobných článků se objevuje celá řada.

Bylo by opravdu dobré, kdyby s tímto akutním problémem konečně začal něco dělat stát, protože čekat účinnou plošnou osvětu od jiných hráčů, například herního byznysu, jehož zájmem je mít co nejvíce uživatelů, by bylo naivní. Proč? Dovolte mi parafrázovat úvodní větu ze slavného filmu Sociální dilema: Jsou jen dva typy byznysy, které svým klientům říkají "uživatelé": drogový byznys a technologie. Tento aforismus je velmi trefný.

Nabízí se především dlouhodobá osvětová kampaň. Míč leží zejména na hřišti Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které má mládež doslova v popisu práce. Ne že by se nedělo nic, ale osvěta zcela prokazatelně není dostatečná. Nejčastější rada, kterou rodič, bažící po informacích, dostane, je "Hrajte s dětmi online hry, aby k vám měly důvěru a měli jste skvělý vztah". Není to z mého pohledu rada příliš šťastná. "Pařit" s dítětem hry a sítě bez jakékoli korekce - ať co do času stráveném online, neboli konzumovaného obsahu - je de facto to samé, jako byste chválili obézní dítě za to, že se přejídá hranolkami, a ještě ho v tom podporovali. Bezduché online hry a zraňujícící sítě jsou totiž právě to: hranolky pro mozek. Stejně jako hranolky jsou návykové. Záměrnou návykovost online technologií zmiňuje na své hlavní webové stránce např. neziskovka Replugme, která se na problém specializuje.

Člověk - tvor společenský

Výživová hodnota "online hranolek" je mizivá: duše trpí a tělo taky - děti se nehýbají a tloustnou. Kouzlo dopaminu je přiková k obrazovce. Všimli jste si, že stačí jedno dítě na hřišti s mobilem a ostatní se slétnou jako vosy na med? Berme to jako jasný důkaz, že je potřeba korekce dospělých. Ordinace psychiatrů, psychologů a logopedů praskající ve švech jsou jasným důkazem, že děti mají problém. A nemají ho kvůli sobě, ale kvůli nám, dospělým, protože je neumíme ochránit. A přitom provést dítě bezpečně do dospělosti a zajistit mu přiměřený a zdravý vývoj bylo až donedávna obecně přijímanou maximou toho, co je hlavním úkolem rodičů i státu. Pandemie ale zlegalizovala nestřídmost užívání internetu způsobem, jaký si neuměl nikdo představit. Předpověděla jsem to už v březnu 2020 v FB postu "Vyjdeme z pandemie všichni závislejší?" Čas mi dal bohužel za pravdu.

Legislativa v oblasti nekalých online praktik v oblasti her a sítí včetně ochrany osobních údajů je zatím nedostatečná. Děti se mj. bez problémů dostanou k obsahu, který je pro ně zcela nevhodný a může jejich křehkou duší na dlouho, ne-li trvale, poškodit. EU sice přijímá smysluplnou související legislativu, ale než ta se propíše do reality české společnosti, uplyne několik let. Z hlediska onlinu žijeme momentálně v divokých devadesátkách. Dnes stejně jako tehdy se děje spousta nepravostí, neférovostí a chyb, za které zaplatíme všichni, děti především. Ve hře tentokrát není privatizace národních podniků, ale digitalizace lidské a dětské duše. Jsem přesvědčena, že tento projekt nemůže vyjít, protože člověk je zrozen k životu ve společenství. Spokojenost se životem a jeho kvalita se odvíjí od kvality REÁLNÝCH vztahů, ať s lidmi blízkými nebo vzdálenějšími. Toto základní lidské nastavení nezmění žádná technologie. Už Aristoteles ostatně řekl, že člověk je tvor společenský. Přesněji:

„Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře, nebo bůh.“ (Pol 1253a)

Online svět je a vždy bude jen náhražkou reálného světa. Přesto mnozí usilují o to, abychom své životy do onlinu přesunuli pokud možno kompletně a co nejdřív.

Jednou budem dál...ale co mezitím?

Jsem tedy optimista. Věřím, že časem se situace zlepší. Bude to ale trvat. Je známo, že legislativa je vždycky o několik let pozadu za vývojem byznysu a společnosti. Pochopitelně - reaguje na realitu. Legislativní proces, pokud nežijeme v totalitě, nějakou dobu trvá. Právo nakonec překotný vývoj technologií dožene a ošetří. Náklady na péči o duši a zdraví (včetně obezity) a sociální nesoudržnost donutí stát dříve či později skutečně efektivně reagovat, a to i na poli primární prevence. Do té doby bude tato role zejména na neziskovkách a odbornících. A také médiích.

Mezitím ale bude bohužel zmařeno mnoho lidských životů a dětských duší. Je známo, že zejména věk mezi 11-15 lety je z hlediska vývoje mozku mimořádně formativní období, kdy se získané zvyky i zlozvyky vrývají do mozku nesmírně hluboko. Prudce roste vliv kamarádů a školy, klesá vliv rodiny. A právě v tomto období děti naplno propadají závislosti na internetu. Je totiž všude - a bažení po něm je nakažlivé.

Neobjevovat Ameriku

Měli bychom se v tomto ohledu poučit z chyb USA, kolébky online technologií. Před deseti lety tam došlo k masivnímu rozšíření tabletů a mobilů mimo jiné do škol. Tablety fasovali žáci na státních školách a chudí Američané zase dostávali levné smartphony (obsahovaly řadu bezpečnostních problémů). Nyní se USA - kromě tradičních problémů s obezitou - potýkají s epidemií psychických problémů amerických dětí Státy jeden po druhém podávají hromadné žaloby na společnost typu Facebook a TikTok. Vyvarujme se chyb, kterých se dopustili Američané, a učme děti vědomému a smysluplnému užívání internetu.

Mimochodem věděli jste, že české děti dostávají smartphony - tedy hlavní zdroj všech online pokušení - nejdřív z celé Evropy? Už jedině Rusové dávají mobily dětem v 6 až 7 letech. Údaj navíc pochází z průzkumu starého 11 let. Od té doby se věk nejspíše ještě snížil. Přitom Bill Gates a Steve Jobs u sebe doma používání technologií zásadně omezovali. Jejich děti dostaly mobil až ve 14. Jistě věděli proč.

Vychovávat dnes dítě v Česku a zajistit mu bezpečné prostředí pro zdravý vývoj opravdu není jednoduché. Tento článek je míněn i jako podpora všem, kdo buď tuší nebo vědí, že neregulované užívání internetu a online technologií dětmi není v pořádku, a snaží se děti před negativními dopady ochránit, jak nejlépe umí.

To jsou hrdinové naší doby.