Když jsem před deseti lety hledala cestu, jak své knižní prvotině pomoci ze šuplíku na pulty knihkupectví, ptala jsem se různých lidí, jak na to. Byl mezi nimi i věhlasný expert na marketing a sociální sítě, jehož hodinová sazba se blížila průměrnému týdennímu výdělku běžného smrtelníka, tedy i mému.

Expert měl - na rozdíl ode mě - na kontě několik odborných knih. V kavárně mi s nonšalantní ležérností řekl, že leccos dělám špatně a že pokud v knize nezměním zásadní věci, nebude fungovat, natož se prodávat.

Nasadil mi, upřímně řečeno, brouka do hlavy. Přece jen jsem do té doby žádnou knihu nevydala, ten člověk byl opravdu kapacita, hvězda konferencí TEDx...A pak ta hodinová sazba...Někdo takový přece MUSÍ mít pravdu. Po pár dnech pochybností a váhání jsem se rozhodla, že knihu nechám, jak je, a expertních rad nevyužiji. Věděla jsem, že rady jsou racionální a správné z hlediska pravidel marketingu, ale cítila jsem, že pak by už kniha nebyla taková, jakou jsem ji chtěla mít. Zmizel by z ní totiž kus toho, co jsem do ní dala - srdce a lásku k místu, kam jsem se po návratu z ciziny nastěhovala: Praze 6.

A pointa? Knížka místopisných pohádek "Dobrodružství pana Kolečka - Pohádky od Hvězdy", zasazených do kouzelných kulis okolí pražského letohrádku Hvězda, se vyprodala během čtyř měsíců. Knihkupci a nakladatelé je obratem zařadili do prestižního katalogu "Nejlepší knihy dětem", který slouží k orientaci na knižním trhu rodičům i učitelům. Pohádky si oblíbily jak děti z Prahy, tak celé ČR a dokonce i krajané v zahraničí. Ti se spolu se svými dětmi prostřednictvím knížky vracejí k místům, která opustili a touží se k nim vrátit (dobře jim rozumím, sama jsem žila v zahraničí skoro sedm let). Pohádky se dodnes prodávají bez slevy, a to například i v Brně (!! :-)). Děti mi píšou a stejně tak i rodiče, že a proč se jim pohádky líbí, čím je dojímají a co jim dávají. Je to pocit k nezaplacení.

Před čtrnácti dny vyšel druhý díl pohádek s prostým názvem "Nová dobrodružství pana Kolečka". Expertní rady už jsem tentokrát neřešila. Poselství knížky je stejné jako u prvního dílu: aby člověk naplno žil a spatřil krásu, nemusí mít miliony na účtu, potápět se na dno oceánů nebo létat do vesmíru. Nejkouzelnější místa totiž bývají ta nejbližší. Stačí mít oči otevřené.

A rada na závěr? Tu vám nedám, od toho jsou experti. :-) Sama teď hlavně doufám, že i druhý díl pohádek bude bavit děti a rodiče aspoň jako první. Protože já mám odjakživa za to, že čtení má zaujmout a bavit, a v konkurenci digitálních obrazovek je to ještě důležitější než dřív.

Ale snad vám můj osobní pravdivý příběh napoví, že ne vždy se vyplatí věřit někomu jen proto, že bere velké peníze a chodí po konferencích. Někdy je dobré na rady zapomenout a řídit se svým srdcem. A vyrazit na nevyšlapanou cestu. Zní to nejspíš jako patetické klišé, vím. Navíc, jak se říká, zkušenost je nepřenositelná.

Ale i tak se dnes dělím o své poznání. Třeba někoho inspiruje.