Není to tak dávno, co jsem odmítala chodit k volbám. Kdyby prý volby mohly skutečně něco změnit, dávno by je zakázali, říkávala anarchistka Emma Goldman. K mému vysněnému ideálu radikální demokracie a pokoření současné neoliberální nadvlády je to ale ještě pěkných pár milionů světelných let. Namísto toho se za obzorem rýsuje hrozba oligarchické diktatury, v horším případě dokonce spojené s novodobou formou fašismu.

I když je jasný, že volby opravdu nikdy nic zásadního změnit nedokázaly (za komunismu se volily různé komunistické strany, teď zas volíme různé strany fungující v rámci kapitalismu), tentokrát se tenhle vetchý nástroj reprezentativní demokracie, redukující účast občanů na rozhodování o osudu své země na občasné vhození lístku do urny, může hodit alespoň k odvrácení totálního pekla.

Peklo si samozřejmě každý z nás představuje trošku jinak. Zároveň v naší zemi existuje podezřele mnoho lidí, kteří netuší, jaké všechny cesty do pekel vedou. A tak je u nás běžné, že lidé těžící z výhod sociálního státu volí strany, které chtějí stát seškrtat, nebo že lidé kritizující uchvácení státu netransparentním byznysem volí slovenského oligarchu, případně strany, které stát už v minulosti rozkradly. Naopak i přes vysokou nákladnost bydlení v kombinaci s ultra levnou prací českých zaměstnanců je u nás relativně málo voličů stran, které se k těmto otázkám hodlají postavit čelem. Čert v tom hledej logiku.

Pro jednou se pokusme voleb využít alespoň k tomu, abychom zamezili tomu nejhoršímu. Volte proti oligarchii!!! Volte proti xenofobii a rasismu!!! Volte proti rozkrádání státu!!! Volte cokoliv, co není Babiš, Tomio, nebo různé asociální a s netransparentním byznysem spolčené strany. Jinak nám z toho státu zbude leda tak kůlnička na dříví, a pro příště se možná nemusíme dočkat už ani těch bezzubých, byť zatím ještě v rámci možností relativně svobodných voleb.