Nikdy nepřestanu ničit životní prostředí, nikdy!
Kdo snad někdy věřil, že s Babišem ve vládě bude líp, a děti se pak za nás nebudou stydět, snad dnes už dávno tuto lež prokoukl. Babiš sice onehdá správně poukazoval na to, že žijeme v uchváceném a klientelistickými sítěmi propleteném státě, převážně ovládaném strukturami okolo ODS. Nalijme si však čistého vína – do vlády se Babiš rozhodně nehrnul proto, aby tyto struktury odstranil, nýbrž aby je nahradil strukturami svými. Jinými slovy – náš stát zůstává uchvácený partikulárními zájmy pořád stejně, jediný rozdíl je v tom, komu z toho tečou výhody. Nevýhodou je to, že Babiš koupil v Česku média, a tak může dál šířit bludy o tom, že veškerá kritika na jeho hlavu pochází od korupčníků, které údajně hrdinně odehnal od koryt.
Každý kdo má všech pět pohromadě ví, zač je toho všeho loket. A tak se lidi bouří a žádají Babišovu demisi. Jenomže to, co jim na Babišovi vadí, je jen vrchol ledovce zla, kterým Andrej Babiš ve skutečnosti je. Nebo lépe řečeno, zla, které představuje jeho impérium Agrofert a jeho průmyslově-zemědělská činnost. Budu nyní o Agrofertu mluvit výhradně v přímé spojitosti s Andrejem Babišem, neb snad nikdo nemůže věřit pohádce o tom, že se převedením svého impéria do svěřeneckého fondu Babiš vymanil ze střetu zájmů. Agrofert je přitom jedním z hlavních viníků z hlediska devastace české krajiny a životního prostředí. A co je nejhorší – čím víc naše životní prostředí devastuje, tím víc na tom bohatne!
Nacházíme se v době, kdy zoufale potřebujeme reformovat dosavadní neekologický způsob hospodaření s půdou. Agrofert spolu s dalšími velkými zemědělskými firmami obhospodařuje půdu přesně tím způsobem, který vede k její devastaci, k nedostatečné schopnosti půdy zadržovat vodu, a v neposlední řadě k masivnímu úbytku biodiverzity a především pak k vymírání hmyzu, včetně včel, bez kterých budeme v budoucnosti jíst jen brambory a mouku. Tím spíš nás asi nepřekvapí, když letos zemědělci (z velké části různí Babišovi pohůnci pracující pro všelijaké dceřiné farmy spadající pod koncern) požadují po státu obrovské odškodné za sucho. Jinými slovy – Babiš nejen že sucho pomáhá vytvářet, ale ještě se dokáže obohatit na škodách tím způsobených.
Co je snad ještě horší, Babišova touha po penězích je tak velká, že mu dokonce stojí za to nás všechny otrávit karcinogenními glyfosáty. V některých evropských zemích je tento jed na plevel zakázaný, a zakázaný mohl být i u nás. Bohužel zájmy velkých zemědělských firem jako je Agrofert převážily veřejný zájem, jako je např. čistá nezamořená voda, nebo nerakovinotvorné prostředí. Ministr zemědělství Toman, který původně sliboval, že karciongenní herbicid zakáže, se nakonec na svůj slib vykašlal. Glyfosát sice nově bude možné použít jen na řepku nebo na obilí, ale vzhledem k plochám pro tyto plodiny, zejména pak kontroverzní a na další chemii náročné řepky, bude omezení v podstatě nepostřehnutelné.
Vidíme zde tedy učebnicový příklad toho, jak funguje uchvácený stát – tedy situace, kdy soukromý subjekt disponuje nitkami politické moci, a ohýbá legislativou tak, jak to konvenuje jeho soukromým, na zisk zaměřeným zájmům. Těžko se pak budeme moct za pár let divit, až bude Babiš spolu s dalšími velkými agro firmami odčerpávat značnou část veřejného rozpočtu na odškodném nejen za škody způsobené suchem, ale třeba také za škody nezměrného rozsahu způsobené celkovým kolapsem ekosystému. Například až vymřou včely a skoro nic se neurodí. Co na tom, že se na tomto kolapsu velké agro firmy přímo podílely? Když je byznys sféra s tou politickou správně propojená, obohatit se dá úplně na všem.
Jako matku dvou malých dětí mě tedy na Andreji Babišovi mnohem víc než jeho podvody a minulost děsí to, že kvůli jeho neochvějnému mamonu nemáme šanci českou krajinu uchovat pro příští generace. S Andrejem v čele líp rozhodně nebude, a děti se za nás stydět rozhodně budou.