Letošní říjen, který de facto není ničím jiným než jen dalším pokračováním jednoho dlouhatánského jednolitého léta a devastujícího sucha, se mezi lidmi těší lichotivým souslovím, jako jsou např. „nádherné počasí“, „babí léto“, nebo „krásný podzim“. Vyjadřují se tak lidé na ulici, na Facebooku, známí a přátelé, ale dokonce i média. Za vrchol absurdity pak považuji všelijaké „sliby meteorologů“, kteří pro nás mají dobré zprávy v podobě pokračujícího „babího léta“ uprostřed října, nebo „příslib sluníčka“ a podobně.

Těžko říct, co si o podobných „slibech“ v tomto bezdeštném roce myslí lidé na venkově, kterým vyschly studny, a nemají čím zalévat zahrádky, nebo třeba ani čím spláchnout záchod. Co hůř, voda už na některých místech mizí i z podzemních pramenů, které doposud po celá desetileté zásobovaly celé obce. Některým lidem tak voda přestala téct i z kohoutků. A co si pak o tom všem máme myslet my, kteří víme, čeho je tenhle „krásný podzim“ vlastně předzvěstí?

Minulý týden klimatický panel OSN zveřejnil nejnovější závěry vědců z celého světa týkající se postupujících klimatických změn, které stojí i za letošním extrémně teplým a suchým počasím v Česku (ale třeba také za hurikánem v Středozemí, ničivými požáry v Řecku a Severní Americe, nebo třeba v současné době probíhající bouří v Portugalsku). Vědecká zjištění jsou naprosto alarmující. Klimatická změna se začala zcela vymykat jakýmkoliv původním predikcím, a začala nabírat tempo, které bez dalšího celosvětového zásahu bude mít pro lidstvo zcela zničující důsledky. Jelikož se dosud nedaří dodržovat závazky z klimatické konference v Paříži, oteplení planety bude nejspíš ještě mnohem větší, než to, kterému jsme původně chtěli zabránit. Asi si umíme představit, jak fatální bude mít dopad rozpuštění Arktidy a zánik Golfského proudu. A tyto změny zásadním způsobem ovlivní také globální ekosystém, který se doslova zblázní – lidé na různých místech planety se zaživa upečou, nebo je spláchnou ničivé povodně a půdotoky. Miliony budou prchat před suchem a miliony naopak před zvyšující se hladinou oceánů. Ušetřeny nebudou ani více severní státy – v důsledku sucha a nepředvídatelného extrémního počasí bude i „vyspělý“ svět zasažen hladomory, epidemiemi, ozbrojenými konflikty apod. To všechno nás čeká pokud i nadále budeme na suché letní počasí uprostřed října pohlížet jako na „pěkné počasí“ místo jako na hrozbu bezprecedentního charakteru a rozměru.

Informace o zprávě OSN a závěrech z ní vyplývajících se objevily v různých světových médiích – klasicky v The Guardian, ale tentokrát dokonce i v The New York Times. Titulky nešetřily panikou – mluví se o apokalypse, blížící se genocidě, či o "posledním zvonění" a v některých článcích vědci lidem oficiálně udělují právo začít vyšilovat. Opravdu nastal čas začít se bát a také něco dělat. O to víc je do očí bijící rozdíl mezi těmito zprávami a tím, co ven vypouští česká média. Ta o blížící se katastrofě buď zarputile mlčí, nebo o ní píší způsobem, který nevyznívá až tak alarmisticky. Jindy se o různých dopadech klimatické změny píše zcela mimo kontext a bez širších souvislostí. Např. jednotlivé zprávy o bouřích, hurikánech, teplotních rekordech, míře sucha, nebo o ničivých požárech jsou často uváděny bez jakékoliv vazby na klimatickou změnu, nebo se dokonce jejich autoři pokouší nabízet jisté uklidnění v hledání historických precedentů. To aby to nevypadalo, že se děje něco nevídaného, co by neznali už naši předci... Jindy o klimatické změně česká média informují způsobem, který dokonce vyznívá konejšivě – to když se třeba odkazují na spásu v rozvoji inovací a jiných techooptimistických řešeních, nebo se nás absurdním způsobem pokouší uklidnit zjednodušováním skutečných řešení – v létě jsme se třeba velmi často mohli setkat s názorem, že nad klimatickou změnou můžeme vyzrát pouhým zadržováním vody v krajině a sázením stromů. Ano, zadržování vody v krajině je důležité – ale ta voda také musí odněkud spadnout. A pokud ani nadále nebude pršet, nebude ani co zadržovat. Plán vysázet miliony stromů je také tak trochu „na vodě“. Málokdo si totiž uvědomuje, že aby strom vyrostl, je potřeba jej zalévat. Třeba u nás v Libni na Praze 8 takto město s velkou pompou zasadilo malý strom vedle hřiště, u kterého není žádný stín a v létě se tam nedá být. Tak trochu ale zapomnělo stromek zalévat, a ten tím pádem velmi záhy uschnul.

O skutečných řešeních, která spočívají PŘEDEVŠÍM v co nejrychlejší eliminaci vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry, ale lidé nechtějí nic slyšet. Nebo si to možná vyslechnou, a dokonce i česká média o existenci těchto řešení stručně informovala, ale málokdo je ochoten se jimi řídit. Drastické omezení konzumace potravin živočišného původu, omezení individuální automobilové dopravy, nebo letecké dopravy, to jsou pozlátka, na které si většina lidí v naší zemi nebude chtít nechat sáhnout a namísto toho bude chtít skromnější životní styl přehodit na jiné, lidnatější země. Těžko však chtít po druhém, aby se uskromnil, pokud sami nepůjdeme příkladem. To samé se týká i politiků. Je nutné okamžitě přestat s těžbou a spalováním uhlí, které je z hlediska produkce skleníkových plynů tou nejhorší surovinou. Zde bych ráda připomněla, že právě Česko nepředstavuje z hlediska spalování uhlí nijak bezvýznamnou zemi. Z hlediska produkce hnědého uhlí patříme k první světové dvacítce. Pakliže to nejde udělat zákazem, pak by měla být zavedena ekologická daň, která by zásadním způsobem vyeliminovala na poli energetiky ty hráče, kteří svou činností přispívají k rychlému konci lidské civilizace, a naopak by zvýhodnila ty, jejichž činnost je udržitelná a neurychluje naší cestu k apokalypse.

Přiznávám, že naděje na to, že lidstvo tuhle výzvu zvládne, mě často opouští. Zároveň pořád věřím v to, že budoucnost našich dětí nakonec přece jen upřednostníme před vlastním mamonem a pohodlím. Bylo by ale fajn, kdybychom se k nějaké akci odhodlali dřív, než přijdou první miliony mrtvých…