O vitamínu B12, který je pro naše životy extrémně důležitý, se mluví málo, i když se občas zmiňuje jako argument proti veganům. Už víc než tři měsíce přemýšlím, jakým způsobem využít své nedávné zkušenosti k varování veřejnosti před riziky spojenými s jeho deficitem. Kvůli nedostatku tohoto vitaminu, zvaného též kobalamin, který se nachází téměř výlučně v potravinách živočišného původu, jsme byli v listopadu loňského roku s mým malým synem hospitalizovaní na Klinice dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově.

Syn přibližně od šesti měsíců přestal prospívat a velmi se zpomalil jeho psychomotorický vývoj. Příčinu jeho stavu se dlouho nedařilo odhalit, ačkoli by k tomu býval stačil správně interpretovaný krevní obraz, ve kterém se nedostatek B12 může projevit zvětšenými erytrocyty, tzv. markocyty, ale také např. zvýšenými jaterními testy. U jiných dětí se problém může projevit také pomalejším růstem hlavičky, což naštěstí nebyl náš případ. Problém se naštěstí podařilo identifikovat dřív, než by u syna mohlo dojít k upadnutí do kómatu, epilepsii či jinému poškození mozku. Svým způsobem jsme tedy měli štěstí v neštěstí. I tak je ovšem sdílení vlastní zkušenosti k varování ostatních také veřejným přiznáním vlastního pochybení. Za nízkou hladinu vitaminu B12 v synově krvi jsem totiž mohla především já sama.

Voda na mlýn odpůrců veganství

B12 se nachází zejména v potravinách, kterým se z mnoha různých důvodů snažím vyhýbat. K eliminaci stravy živočišného původu se dnes stále více lidí uchyluje nejen z etických důvodů, ale také ve snaze nezatěžovat životní prostředí (je známo, že chov hospodářských zvířat v nemalé míře přispívá i ke klimatické změně). Také přibývá těch, kteří maso a mléko ze svého jídelníčku vyřazují v reakci na epidemii civilizačních chorob. Mnohé totiž vznikají právě v důsledku přílišné konzumace živočišné stravy. Světová zdravotnická organizace (WHO) například před pár lety označila červené maso a uzeniny za potenciální karcinogen a mnohé další vědecké studie jasně prokazují souvislost konzumace potravin živočišného původu s kardiovaskulárními chorobami, diabetem, osteoporózou a dalšími chorobami.

Nízká až mizivá hladina vitaminu B12, k níž v důsledku vyřazení masa z jídelníčku může dojít, ale může mít fatální následky. A to jak pro malé děti, tak i pro dospělé. Nedávno na hrozbu karence vitaminu B12 upozornil na svém facebookovém profilu známý ekologický aktivista Jan Rovenský, který nasdílel i fotku s výsledky svého krevního testu. Problém je, že u dospělých problém přichází mnohem plíživějším a nenápadnějším způsobem. Zpočátku se nedostatek kobalaminu u dospělých nemusí projevovat vůbec, ale po delší době se může projevit zástavou tvorby červených krvinek i dalšími potížemi, jako jsou únava, poruchy sluchu a zraku, zhoršení paměti, deprese a mnohé další včetně atrofie mozku.

Případy jako ten náš, kdy se vymstí bezmasé stravování, tak bohužel jsou vodou na mlýn odpůrcům trendu, který je ve své podstatě správný a pro budoucnost lidstva i Země důležitý. Mezi odpůrci stravy s malým nebo žádným obsahem masa přitom najdeme jak nejrůznější lidové propagátory zabijačkového a hamburgerového obžerství, tak i zástupce odborné veřejnosti, zejména lékaře. Že je téma veganství a zejména jeho vhodnosti pro děti opravdu žhavé, dokazuje i rozhovor odvysílaný 2. března na DVTV, kde je zástupkyně České veganské společnosti Eliška Selinger konfrontována s kategorickým odmítáním vhodnosti veganské stravy pro děti ze strany některých pediatrů. Přitom vitamin B12 lze snadno nahradit vitaminovými doplňky. Ostatně, přirozeně se dnes tento vitamin nevyskytuje už ani v masech z velkochovů. Zvířatům chovaným v nepřirozených podmínkách bývá dodáván uměle. I proto by se „bédvanáctka“ měla stát důležitou součástí celospolečenské diskuse a veřejného povědomí.

Vitamín, o kterém se nemluví

I přes jeho esenciální význam pro zdravý vývoj nervové soustavy a tvorbu červených krvinek se o vitaminu B12 mezi lidmi příliš nemluví. Navzdory varování odborníků z dětského oddělení Všeobecné fakultní nemocnice, kde se běžně setkávají i s méně šťastnými případy dětí postižených deficitem B12, než byl ten náš, se hladina tohoto vitaminu v krvi běžně netestuje. Nejčastěji jsou tak o tomto vitaminu informovaní právě vegani a vegetariáni, kteří kromě železa právě vitamin B12 obvykle přijímají formou potravinových doplňků. Pomineme-li lidi s poruchou vstřebávání (k nimž patří mj. celiaci nebo lidé po gastrických operacích), jsou to opět právě vegani a vegetariáni, koho deficit B12 nejčastěji postihuje. Většinou jde o lidi, kteří si o svém způsobu stravování nezjistili dostatek informací, nebo o různé odmítače veškerých průmyslově a uměle vyrobených produktů, včetně vitaminových doplňků. V rozvojových zemích pak B12 často postihuje ty, kteří se vegansky stravují kvůli chudobě.

Deficit vitaminu B12 ale může postihnout i ty, kteří maso jedí. Ačkoli nejsem vegan ani vegetarián, podobně jako mnozí lidé v mém okolí se dlouhodobě snažím potraviny živočišného původu omezovat. Patřím tak k neustále se rozrůstající skupině tzv. reduktariánů, pro které je charakteristický neortodoxní přístup k eliminaci potravin živočišného původu. Reduktariáni si uvědomují ekologické dopady velkochovů hospodářských zvířat a jsou si vědomi také negativního vlivu živočišných potravin na lidské zdraví, zároveň však z nejrůznějších důvodů maso v omezené míře nadále konzumují, obvykle v situacích, kdy jim maso předloží někdo druhý nebo když se ocitnou v restauraci, která nemasité pokrmy nemá v nabídce. Důvodů k tomuto druhu „flexibilního veganství či vegetariánství“ může být mnoho: snaha nevybočovat ze společnosti či neurazit hostitele, z dětství zakořeněný zvyk, slabá vůle, odpor k radikální změně nebo třeba pochybnosti o prospěšnosti absolutní eliminace masa.

Řešením není návrat k řízkům

Právě v neortodoxním balancování na pomezí všežravosti a veganství se skrývá obrovský potenciál pro ekologii i lidské zdraví, neboť pro spoustu lidí může představovat mnohem přijatelnější způsob, jak omezit množství zkonzumovaného masa a mléčných výrobků. Zároveň se ale v tomto rozvolněném pojetí skrývá kámen úrazu, na který jsme já a můj syn doplatili. Reduktariánství nemá jasně vymezené hranice a pravidla, jež u jiných diet běžně existují (jako třeba zmiňovaný požadavek na konzumaci potravinových doplňků u vegetariánů a veganů). Není jasné, jak moc je třeba maso omezit, aby benefity převládaly nad újmou. Podle slavné Čínské studie Colina Campbella lze riziko mnohých z civilizačních chorob významně omezut již při snížení podílu živočišné stravy pod pět procent svého jídelníčku. Je to ovšem dost k získání nezbytných živin, které se jinde než v mase nevyskytují? Sama jsem se bohužel spletla, když jsem občasné Phở bò a Bún bò Nam Bộ, šunkový chlebíček, pár buřtů opečených v létě na ohníčku nebo masitý víkend u rodičů považovala za dostatečné pro pokrytí živin, které se nachází pouze v mase.

Dnes už vím, že řešením není návrat ke každodennímu jezení řízků, ale že musím dodržovat doporučení, jakými se řídí zodpovědní vegani a vegetariáni. Můj syn, kterému v době hospitalizace bylo 11 měsíců, po začátku suplementace B12 doslova rozkvetl. Začal se smát, hrát si s hračkami a okamžitě se opět nastartoval jeho vývoj. Zatímco před hospitalizací dokázal jen ležet na bříšku, byl apatický a bledý, již měsíc po zahájení suplementace se začal plazit a dalších pár týdnů nato si dokonce začal stoupat a lézt. Sama na sobě jsem si všimla mnohem menší únavy a lepší schopnosti soustředění. Důsledné doplňování vitaminu B12 bych tak doporučila všem, kteří maso nejí nebo ho jedí málo. Doplňovat by ho měli také starší lidé, kteří údajně nedokážou B12 z potravy tak dobře vstřebávat. Nejde zde přitom jen o individuální zdraví každého z nás, ale také o budoucnost lidstva a naší planety, která bez významného globálního snížení konzumace masa nebude zrovna růžová.

Článek byl převzat z internetového deníku A2larm: https://a2larm.cz/2018/03/jezte-b12-chrante-planetu/