Andrej Babiš je dokonalou ukázkou tragédie soudobé politiky. V jedné jediné osobě personifikuje to nejhorší z nejhoršího, co si člověk dovede představit. Krade, lže, ničí životní prostředí, a navíc je expert na vydírání.

Evropská Unie není tak blbá, jak se někdy Andrej snaží svým voličům namluvit. Evropská Unie jasně vidí to, co my tady v naší české kotlině vidíme i bez auditů a vyšetřování, protože zneužívání dotací a vyvádění veřejných peněz se tady u nás děje úplně běžně a nedělá to jen Andrej Babiš. Těch postarších chlápků, co slavili své první narozeniny někde mezi roky 1955 až 1975, je u nás celá partička. Jsou šikovní v tunelování, pomáhají si ve výhodném skupování veřejného majetku, a dokáží vytvářet důmyslné sítě zaměřené na rozkrádání evropských fondů nebo jiných veřejných statků. Mají soustu spolčených kámošů, kterým z toho každému něco kápne, a díky tomu dokáží obsadit důležité instituce, které pak fungují v jejich prospěch. Všechno pak vypadá úplně legálně a normálně. Když na to přijde, dokáží třeba i zastavit policejní vyšetřování. Nemají daleko k mafii a drogovým kartelům. Dokáží podplácet, vydírat a vyhrožovat. Jako rukojmí si klidně vezmou i své vlastní děti. Někdy dokonce píšou obyčejným lidem, jako jsem já, a chtějí nám sebrat to poslední, co máme – vlastní mozek a svobodu slova.

I když si to mnozí z nás pořád nechtějí úplně připustit, žijeme v uchváceném státě. To je takový stát, ve kterém legislativou, a tak nějak veškerou veřejnou správou ohýbají politici ve jménu zájmů soukromého byznysu. V Česku jsou k tomu obzvláště skvělé podmínky, protože od roku 1989 stát spíš rozkládáme, než abychom v něm budovali silné instituce schopné nezávisle dohlížet na konání státních představitelů. Můžeme si za to sami. Tak moc jsme nenáviděli centralizovaný stát za bývalého režimu, až jsme vekslákům a novodobým kapitalistům uvěřili, že je potřeba stát úplně rozebrat. Do posledního šroubečku. A unikla nám tím hrozba jiná, o nic menší, spíš o dost větší. Ve jménu demokratizace jsme lidem jako Klaus uvěřili, že je nutné stát rozprodat a zničit jeho regulační moc. A teď se všichni divíme, jak je to možný, že státní představitelé po roce 1989 nevybudovali silní demokratické instituce. Proč by to dělali? To je jako kdyby si kapři budovali prut a podběrák.

Ještě horší případ je situace, kdy politik na soukromý byznys není jen napojený, ale sám je byznysmen. To je případ našeho Andrejka. Ani nemusí být netransparentně spjat s nějakými firmami, on sám je firma. Teď už je firma celý Česko. Jeho firma.

V Česku je populární si myslet, že nejlepší je do politiky volit bohaté lidi, protože už jsou tak bohatí, že nebudou potřebovat krást. Opak je pravdou. Při určitém stupni bohatství se člověk na bohatství a jeho další kumulaci stává závislým. Tito lidé mají z bohatnutí jediný smysl života. Proto se také bohatými stali. Nic jiného neumí a nic jiného je nebaví ani nenaplňuje. Rozhodnutí jít do politiky je poháněno touhou dál bohatnout a vytvořit si proto z pozice čelního představitele státu ty nejlepší podmínky. Třeba přístup k evropským fondům a pak si z nich kupovat nové linky na výrobu chleba a vydávat to jako inovace. Bůhví jaké další hrůzy EU podpořila díky Babišově důvtipné maškarádě. Bůhví kolik smysluplných projektů jsme mohli zaplatit z peněz, který Babiš prošustroval na své plytké podnikání se zemědělskou chemií. Místo abychom stavěli dostupné bydlení a skutečně efektivně bojovali se suchem, podporujeme z veřejných peněz byznys založený na chemizaci a devastaci krajiny. Babišovi pak stačí v TV nebo skrz Marka Prchala na sítích prohodit nějaký blábol, že u nás navracíme do krajiny motýle a jiné druhy. Jasně.

EU si teď na Babiše znovu dupla. Opět se projevilo, že hnutí Milion chvilek pro demokracii mělo celou dobu pravdu, jakkoliv zjednodušenou a jednostrannou. Na jedné věci se s Chvilkařema shodneme. Babiš nepatří do vlády. Chvilkařům by stačilo, kdyby ho nahradil kdokoliv jiný a Babiš odešel někam do ústraní. Podle mě to nestačí. Jednak musíme dát bacha, aby ho opět nenahradila ODS, která tady tradici uchváceného státu začala a rozvinula. A když se Babiš vrátí k sobě do Agrofertu, taky si moc nepomůžeme, protože ta firma je dost velká na to, aby nám bylo jedno, jakým způsobem např. nakládá s českou krajinou, se zemědělskou chemií atd. Lidé jako je Andrej nebo jiní čeští zbohatlíci (na západě se jim říká „new money“ – nové peníze – k penězům přišli až jako dospělí a nepochází tedy z bohatých dynastií, kde se spolu s penězi dědí i určité kulturní vychování a etiketa – leč i mezi „old money“ bychom našli spousty bláznů a nebezpečných lidí) jsou patologicky závislí na penězích a jejich shromažďování. Je to modus operandi, bez kterého neumí žít. Dokonce se kvůli tomu ochotně stávají i patologickými lháři. Nebylo by rozumnější takové lidi posílat spíše do nějakého pobytového zařízení na odvykací kůru?

Vůbec nejhorší ze všeho je to, že tito lidé chorobně závislí na hromadění moci a peněz, který kvůli možnosti rozšiřovat svá impéria založená na exploataci lidí, zvířat i půdy a destrukci přírodních ekosystémů, nám vládnou v čase naprosto bezprecedentní klimatické a environmentální krize. Na klimatický summit, který se právě teď koná v Madridu, a také na následné zasedání nové Evropské rady, odjel Andrej Babiš s jasným cílem zablokovat ambiciózní klimatické plány EU. Tváří tvář politikům, jimž nesahá ani po kotníky, bude opět lhát a v médiích své lži prezentovat jako boj za zájmy Česka. Že prý je ČR premiantem, Pařížskou dohodu plníme a děláme víc než ostatní. Všechno lež. Ale to už je holt Andrejův styl.

Je zřejmé, že Babiš má v rukávu navíc dvě esa, která může použít k vydírání EU. Vy mě audit? Já vám bloknu neutralitu. A nebo vám jí nebloknu, ale vy nám přispějete na jaderné reaktory. Třebaže od nich svět ve velkém upouští, protože je to drahé, staví se příliš pomalu a furt se neví co s radioaktivním odpadem. Proč by ale Babiš řešil nějaký odpad? Vždyť jeho vůbec nezajímá, jak se tady jednou bude žít dnešním dětem. Na billboardech sice sliboval, že chce, aby tu i naše děti jednou chtěly žít. S takovým premiérem však dnešní děti jednou budou rády, pokud vůbec přežijí.

Úroveň společnosti se prý pozná podle toho, jak dobře se umí postarat o své nejslabší. Asi se shodneme, možná se mnou budou souhlasit i mí největší oponenti, že ta nejhorší společnost je taková, které nezáleží na vlastních dětech. A nám vládne člověk, který je na moci a penězích tak patologicky závislý, že je ochoten pro svou závislost hazardovat s budoucnosti dnešních děít, nebo dokonce pro svůj vlastní prospěch zneužít i dětí vlastních. Existuje hlubší dno? Obávám se, že ano. Pokud se Česko rychle nevzpamatuje a nepostaví čelem ke své oligarchii a klimatické krizi, nastane takový chaos, že už nějaké dno nebude představovat vůbec žádné měřítko.

Andrej Babiš má ještě šanci posbírat svou páteř a v Evropské radě podpořit plán, který dává našim dětem alespoň malou šanci, že tady dožijí v relativním klidu. Anebo jít proti Evropské radě a zhatit poslední šanci miliard lidí na světě na život na obyvatelné planetě. Jako oligarcha chorobně závislý na penězích nejspíš zvolí to druhé.