Petr Fiala nyní dělá pravý opak toho, co by měl. Nálepkováním účastníků demonstrace na Václaváku ruskými trolly bagatelizuje a delegitimizuje reálné problémy prožívané stovkami tisíc Čechů a Češek, a zároveň se tak snaží zastřít selhání ideologie, kterou se jeho strana dogmaticky řídí. Sociální smír na planetě s konečnými zdroji nikdy nebude možný v systému založeném na prohlubujících se socioekonomických nerovnostech, nekonečném růstu a volatilních trzích.

Demostrace, jaká se dnes odehrála na Václavském náměstí, vlastně byla jen otázkou času, a je bohužel předzvěstí dalšího prohlubování již tak velkých problémů a příkopů ve společnosti. Lidé se svými uměle udržovanými mrzkými platy již nemají peníze nejen na bydlení, ale ani na jídlo a energie. Co jiného šlo čekat po skoro půl století konsolidace globálního neoliberalismu, který navíc v Česku získal v důsledku postsocialistické transformace obzlváště zrůdnou antisociální podobu? Co jiného se tak mohlo stát v zemi, která pod rouškou antikomunismu systematicky podkopává sociální stát a rozprodává veřejný majetek, a přitom má ekonomiku založenou na překupnících vydělávajících na přežitku socialismu v podobě levné pracovní síly? A jak se někdo může divit naštvání lidí poté, co zde vlády desetiletí blokovaly systémové řešení dostupného bydlení a bránily efektivní decentralizaci energetiky?

Právě hněv vyjadřovaný vůči dopadům neoliberálně řízeného státu (potažmo světa) vyvolává dojem levicové demonstrace. Demonstraci přitom neorganizují žádné české levicové strany ani levicové organizace. Velké levicové strany se u nás zřejmě nadobro zdiskreditovaly (ať už svou účastí na neoliberálním projektu, vládou s ANO, či čirou hloupostí svých předáků), zatímco ty malé si kladou vyšší cíle, které jsou sice progresivní, ale zato nejsou pro běžné voliče tak úplně srozumitelné a někdy se jim dokonce mohou zdát být v rozporu s jejich zájmy. Demonstraci neorganizuje zřejmě ani hnutí ANO Andreje Babiše. To totiž není ani levicové, ale ani anti-neoliberální. Můžeme si však být jistí, že Babišův PR tým už teď jede jako namydlený blesk a sbírá od demonstrantů nová hesla na billboardy. Občanskou společnosti se Andrej vždy rád inspiroval.

A progresivní levicové organizace, ty si u nás bohužel nechaly pole vykrást a zatím nemají dostatečně hmatatelné existenční důvody jej zaplňovat. Velmi trefně o tom pojednává Ondřej Slačálek a Daniel Šitera v knize věnované politické ekonomii ve střední a východní Evropě, kde se zabývají hegemonními projekty v Česku a jejich emancipačními alternativami. V Česku dosud neexistovala dostatečně silná emancipační alternativa vůči dvěma hegemonním narativům/programům, z nichž jeden je nacionalistický (reprezentovaný oligarchy typu Andreje Babiše) a druhý globalistický (zastupovaný třeba TOP 09 a Piráty, a tak nějak polovičatě také ODS), oba jsou však ukotveny v neoliberalismu a tím pádem žádný z nich nesměřuje k systému, který by byl dlouhodobě sociálně a environmentálně udržitelný a spravedlivý. Kdysi velmi aktivní levicová občanská iniciativa ProAlt, která se postavila na odpor neoliberálním škrtům vlády Petra Nečase, se postupně vytratila bez pokusů o vstup na bojiště politických stran, a jeho pole tak vyplnilo Babišovo ANO a další antisystémové strany.

K dnešnímu dni z této emancipační alternativy zbývá jen velmi volně propojená enkláva aktivistek*ů a intelektuálek*ů srocených převážně kolem deníků Alarm a Deník Referendum. Řadím se k nim i já. Ačkoliv je mezi námi celá řada lidí, kteří mají problémy s placením nájmu, s drahými energiemi, prekarizovanou špatně placenou prací a celou řadou dalších obtíží, z nejrůznějších důvodů se nám nedaří společnost oslovovat. Naše analýzy a interpretace problémů jsou příliš složité, nebo se mohou zdát jako odtržené od reality každodenního života. Ve snaze o emancipaci všech lidí bez rozdílu identit se stáváme nepřípustnými pro ty, kteří uvěřili protiuprchlickým a antiislámským narativům. Ve snaze o řešení klimatické krize se zdáme být směšní těm, kteří místo životního prostředí řeší vlastní přežití. A tak dále. A většina z nás je politickým prostředím natolik znechucena, že se raději spokojíme s psaním chytrých článků, než abychom někam kandidovali, nebo se snažili naše politické sdělení zjednodušit i pro ty, kteří hledají jednoduché odpovědi a snadná řešení.

A tak se nám tu teď rodí nová emancipační alterantiva, která nejspíš bude antineoliberální, ale bohužel také nacionalistická, rasistická, homofobní a pravděpodobně i antiekologická. Emancipovat má nejspíš jen bílého českého cis člověka.

Přesto by si měl Petr Fiala uvědomit, že tuhle vlnu protestu nesmete jen tím, že jí označí za Putinovo dílo. Demonstranti sice chtějí svržení vlády, ale ve skutečnosti jsou naštvaní na systém, kterého je Fialova vláda posluhovačem, a který v Česku svým dogmatickým pojetím dělá ještě více asociálním než jinde v námi opěvovaném "vyspělém" světě. Dejme tomu, že z národních pozic změnit globální ekonomku nejde tak úplně snadno, Fialova vláda však věrna dědictví doktríny svých Hayeka a Friedmana milujících předchůdců na rozdíl od jiných západních zemí není schopna ani přicházet s účinnými řešeními, které by dopady tohoto zrůdného systému alespoň trochu tlumily. Po desítkách let porcování státu, hájení bohatství významných ekonomických aktérů a pohádek o tom, jak je každý svého štěstí strůjcem, přichází s řešeními typu „5000 Kč na každé dítě“, když přitom 5000 Kč kolikrát nestačí pokrýt ani měsíční fakturu za plyn. Tak trochu jako kdybyste prasklé potrubí ucpávali papírovým kapesníčkem, nebo chtěli hladového nakrmit piškotem…

Češi a Češky žijí ve zvláštní schizofrenii. Na jednu stranu jsou součástí EU, kde lidé v okolních státech pobírají 3-4x vyšší platy, přitom ale musí platit za stejně drahé a možná i dražší bydlení a potraviny, a teď se k tomu ještě přidávají násobně dražší ceny energií. Ty sice určují globální trhy, ale pravicové vlády mohly alespoň počítat s tím, že bohatnutí bohatých nelze hájit donekonečna v demontovaném sociálním státu.

Je pět minut po dvanácté na záchranu sociálního smíru. Možná se mezi organizátory najde i nějaký ten ruský troll, to nyní nikdo neví, ale zbylé desetitisíce se k nim nepřidali kvůli pár rublům v kapse, nýbrž kvůli reálným problémům, kterým oni a jejich rodiny čelí. A ať už jsou to rasisti nebo ne, řešení jejich problémů je důležité pro nás pro všechny. Změnit systém nakonec chceme i my! Teď je však důležitý především to, aby to nebylo směrem k fašismu a k SPD. Obávám se, že pokud se vláda rychle nevzpamatuje a nepřestane hujerovsky hájit vyrovnané rozpočty, globální trhy, a zisky korporací, nejspíš to tak bude.