V posledních dnech je to jedna z nejsledovanějších kauz v Británii a je to kauza, která britská média vede k diskusím o svobodě, policejní práci, smyslu občanských protestů, klimatických změnách… Policista Mark Kennedy pracoval v utajení sedm let mezi ekologickými aktivisty, byl prozrazen, prodal příběh médiím a všeho teď lituje. Zároveň v případu, který s Kennedyho aktivitou souvisí, označil soudce motivy obžalovaných ekoaktivistů za „nejvyšší možné“ – chtěli zastavit uhelnou elektrárnu a přispět tak ke snížení emisí CO2…

Soudce oslavuje ekologické aktivisty…
Jistě – tenhle text může být podezřelý z propagandy… Ale zkuste to číst alespoň jako zajímavost. Aniž byste se rovnou naladili nesmiřitelně proti „ekoteroristům…“

Jen si to představte. Soudce v Nottinghamu ukládá obviněným aktivistům nejnižší možné tresty a zároveň říká: „Všichni jste slušní muži a slušné ženy s upřímným zájmem o druhé a zejména o to, aby planeta Země přežila v podobě, která připomíná její podobu současnou. Nepochybuji, že jste všichni jednali na základě nejvyšších možných motivů“

Tohle není propaganda. To je citace soudce z konzervativní Británie, který měl potřebu světu sdělit nejenom rozsudek, ale i morální stránku celého procesu. A oč šlo, co se skrývalo za těmi „nejvyššími motivy“? Aktivisté plánovali proniknout do velké uhelné elektrárny a přerušit její provoz, aby tak alespoň na chvíli snížili emise CO2…

V Británii to berou vážně. Jasně, to není nic, před čím bychom měli automaticky padnout na zadek. Ale zase na druhou stranu: je to konzervativní země, momentálně tam vládnou toryové a v rozpočtu také škrtají, co mohou a k baronce Thatcherové mají snad ještě blíž než Václav Klaus…A přesto pro ně není plán přímé akce v tepelné elektrárně a zájem o snižování emisí CO2 nesmyslná akce ekoteroristů…

Policista provokatér se stydí
Aktivisté odcházejí od soudu jako relativní vítězové – ne, že by přiznávali vinu a byli tedy spokojeni s jakýmkoli trestem, ale jejich cíl a postup získávají uznání, diskutuje se o nich po celé zemi. Policejní špeh Mark Kennedy mezitím vypadá naopak jako někdo, kdo neuspěl, zkrachoval profesionálně i morálně…

Kennedy říká, že se bojí o svůj život, má velké psychické problémy, ví, že jednal špatně, omlouvá se… Během těch sedmi let začal mít aktivisty rád, se dvěma aktivistkami měl sex, tu druhou, která odhalila jeho pravou identitu, prý i miloval. To mu ovšem nebránilo v tom, aby informoval své nadřízené o všem, co se u aktivistů děje a aby pravděpodobně nepřekročil i úzkou hranici mezi pozorovatelem a agentem provokatérem, když se aktivně účastnil organizace akcí.

Budiž, zajímavý příběh pro média a pro filmový scénář, spíš individuální selhání než cosi obecného. Nicméně obecné diskuse ten příběh provázejí: potřebuje Británie investovat miliony liber do takto sofistikovaného špehování aktivistů? Netrpí úřady paranoiou? Nepletou si terorismus a občanský protest? Mají vůbec ponětí o tom, co je důležité?

Policistka Jenny Jones to vyjádřila následovně: „Neplánují zavraždit premiéra nebo vyhodit do vzduchu metro. V tom posledním případě prostě chtěli na den zastavit práci elektrárny, aby získali mediální pozornost a pomohli zachránit Planetu… Zaměřovat se na jejich sledování je ze strany policie jasné plýtvání penězi.“


Aktivisté se „kennedyů“ nebojí…
Ani aktivisté, ani publicisté v Británii nepochybují, že skrytých agentů působí mezi aktivisty mnoho… A tak se diskutuje nejenom o výdajích na jejich činnost, ale také o svobodě, o paranoickém státu…

Trpí paranoiou i aktivisté? Musí žít s tím, že se mezi nimi „kennedyové“ pohybují, s pocitem, který si pamatuje střední a starší generace u nás a z ostatních bývalých komunistických zemí – v určitých kruzích se prostě vědělo, že někdo tady nutně agent tajné bezpečnosti je… Nepříjemné. A dvojnásob nepříjemné v rámci občanské společnosti nejstarší demokracie světa.

Nicméně – a to je zatím konec této pohádky, respektive příběhu, který alespoň u nás jako pohádka zní – aktivisté vzkazují: „kennedyů“ se nezbavíme, ale v principu nám to nevadí. Je to pro nás další motivace pro to, abychom byli v maximální možné míře transparentní a důslední – co „kennedyové“ vynesou, nás morálně nepoškodí.

Jak ostatně ukázal i soud v Nottinghamu…