Ceny potravin dosahují ve světě rekordní výše a byla to jedna z hlavních příčin bouří v Tunisku nebo v Egyptě. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman v New York Times napsal, že je to přímý důsledek globálního oteplování. U nás v té samé době ohlašujeme dostavbu Temelína a budoucnost vidíme ve vývozu elektřiny. A rozhodně nepodporujeme úspory, alespoň ty zelené nikoli. Je to způsob uvažování, který vede spíš za Mubarakem než do vyspělého světa.

Bude hůř…
Paul Krugman není žádný „greenpeasák“ či „ekoterorista“ a New York Times lze jen těžko podezírat z toho, že je to nějaký alarmistický bulvár. Přesto Krugman v souvislosti s cenami potravin a bouřemi na severu Afriky píše: „Je nepochybné, že nyní prožíváme první ochutnávku ekonomického a politického rozvratu, kterému budeme čelit v oteplujícím se světě. A vzhledem k naší neschopnosti snižovat emise skleníkových plynů, bude ten rozvrat mnohem větší a mnohem horší.“

Krugman netvrdí, že změna klimatu je jediným faktorem, který ovlivňuje současnou potravinovou krizi, ani to, že klimatické změny jsou způsobeny výhradně lidskou činností.. Je to racionální ekonom a vypočítává i další důvody – od rozvoje zemí jako je Čína, kde prudce stoupá spotřeba potravin, přes klimatický jev El Niňo, až třeba po nešťastnou podporu biopaliv.

Za podstatnější ale považuje rekordní horka v Rusku, sucho v Brazílii nebo záplavy v Austrálii. Jsou to totiž příklady extrémních výkyvů počasí, za nimiž v dlouhodobém horizontu stojí globální změna klimatu. A jsou to příklady počasí, které ničí světovou úrodu. A ženou ceny potravin nahoru. Všude.

Krugman není mezi světovými ekonomy žádnou výjimkou, když si myslí, že pokud nebudeme rychle a důsledně jednat a nezačneme snižovat emise skleníkových plynů a modernizovat ekonomiku, bude hůř. Mnohem hůř.

S Temelínem na věčné časy
Premiér Petr Nečas ohlásil jadernou renesanci, vláda schválila kroky pro přípravu dostavby Temelína a zmocněnec pro tuhle stavbu Václav Bartuška tvrdí, že je to pro nás jedinečná šance – budeme stavět elektrárny a vyvážet elektřinu.

Podle Bartušky nám totiž v podstatě nic jiného nezbývá, nic moc jiného neumíme, s ničím jiným nemáme šanci prorazit ve světové konkurenci.

Takže: v okolních zemích budou sázet na moderní technologie, úspory energie, vyšší efektivnost, budou žít v čistším a příjemnějším prostředí a my budeme těžit a spalovat uhlí a uran co to dá, zalévat krajinu betonem, plýtvat zdroji a vytvářet pro ty bohatší a šikovnější pojistku pro případ, že by jim přece jen energie docházela.

Krásná perspektiva, taková neokoloniální! Kdysi se kolonie specializovaly třeba na vývoz banánů nebo kávy. Ale nebyl to právě dobrý základ pro start stabilní konkurenceschopné ekonomiky.


Jádro a klima
Jistě: s jadernou energií spojují někteří politici, lobbyisté a je fér přiznat, že i ekologové tvrzení, že právě díky ní je možné účinně snížit emise CO2. Bohužel, není to pravda: ani obrovské investice do jaderných reaktorů – u Temelína může jít o 300 až 500 miliard korun - nemají šanci emise CO2 významně snížit.

Mezinárodní energetická agentura - což také není „zelená“ organizace, nýbrž agentura založená OECD - vypočítala, že i kdyby podíl jaderné energetiky stoupl na čtyřnásobek a v budoucích čtyřiceti letech vyrostlo na světě 1300 velkých reaktorů – což je vzhledem k jejich ceně a náročnosti stavby absurdní výhled -, vedlo by to ke snížení emisí CO2 pouze o 6%. Ta samá agentura počítá s tím, že o podstatné snížení emisí se musí postarat zvýšení efektivnosti – 36% a obnovitelné zdroje – 21%.

Jaderná energetika je slepá kolej. Pomineme-li bezpečnostní rizika a rizika spojená s ukládáním vyhořelého paliva, spočívá její největší problém v tom, že váže ohromné investiční prostředky, aniž by dlouhodobě řešila přechod ke skutečně moderním technologiím

Jistě: obnovitelné zdroje se u nás netěší právě dobré pověsti. Svým způsobem po právu: boom fotovoltaiky v minulém roce byl karikaturou rozumného rozvoje. Jenže za to nemohou obnovitelné zdroje, nýbrž chyby politiků a manažerů.

Ty nenapraví nalití stovek miliard do nového Temelína. A už vůbec ne představa, že nic jiného neumíme.


Úspory? K čemu?!
Jenže - umíme? Další smutný příklad z posledních dnů: Vláda zastavila, či politicky korektněji řečeno „pozastavila“ program Zelená úsporám, který dokonale propojoval ekonomická a ekologická řešení. Zateplování budov je nejlevnější cestou k úsporám energie i ke snižování emisí CO2 a zároveň ke zcela konkrétním úsporám v rodinných rozpočtech i oživení ekonomiky - program přinesl vytvoření přibližně třiceti tisíc pracovních míst.

Shrňme si to: Ve výrobě spotřebováváme o 50% více energie než starší členské země EU. S dvanácti tunami CO2 na hlavu a rok patříme zároveň k největším znečišťovatelům – průměr EU je 9 tun. Jsme ale také třetí největší vývozce energie v Evropě.

Chápete tu logiku? Energií plýtváme a zároveň ji vyvážíme. Účinný program na úspory zastavíme – připadá nám drahý. Budoucnost vidíme v tom, že nepřestaneme plýtvat a budeme ještě víc vyvážet. Připlatíme si na to pár stovek miliard korun…

Chce to dát si pauzu. Trochu se zamyslet. Tohle totiž vážně nevypadá dobře.