O Dobešovi, Lisbeth, mediální a politické kultuře
Není sporu o tom, že ministr Dobeš začíná na základě zpráv MF Dnes vypadat jako komická a nepříliš důvěryhodná figurka. A není sporu ani o tom, že je to důvod k úvaze, zda by neměl odstoupit. Trochu smutné mi ale připadá, že ohledně ministra ovládá veřejnou diskusi právě tento trapný příběh. Nikoli to, co dělá v oblasti školství. Což by mohlo být důvodem k úvaze, zda by neměl odstoupit výrazně větším.
Je správné mít svého hackera?
Ohledně práce MF Dnes se samozřejmě nabízí otázka, odkud své informace bere, /jistě, je tu i otázka, zda jsou pravdivé/. A nabízí se také odpověď: má svého hackera. Jak jinak získat ministrovy emaily a všechny ty „elektronické stopy“? Ostatně, mnohé tomu nasvědčovalo už v kauze ABL.
Ne, netvrdím, že MF Dnes si skutečně místo investigativních novinářů platí hackera. Vznáším to jako možnost, o které stojí zato uvažovat. Bylo by to pravděpodobně účinnější i levnější než platit novináře. Velmi pravděpodobně by to bylo také nelegální.
A v neposlední řadě: samo o sobě by tato skutečnost nevyvracela hackerova zjištění. To, že je nějaký důkaz získán nelegálně asi neobstojí u soudu, v novinách a ve veřejné diskusi, zvláště pokud jde o politiky, ten důkaz vypovídací hodnotu neztrácí.
Je to tedy budoucnost investigace: hackerství? Pozitivní stránkou je představa, že by si žádný korupční politik, korupční podnikatel či lobbyista už nemohl být jist, že jeho jednání zůstane utajeno. Prostě vzor Lisbeth Salanderová. Negativní stránka: z médií by se namísto hlídacího psa demokracie stal Velký bratr.
A co je možná ještě podstatnější: ze soukromých emailů se může stát důležitější věc než z koncepce školství. Ta je totiž přístupná zcela veřejně.
Je správné mít Dobeše?
Je totiž podstatnější to, že se ministr možná trochu zbláznil do atraktivní studentky nebo to, že pro české školství plánuje budoucnost, která ho může vrátit o několik desetiletí zpátky?
Jsme tady zvyklí hodně si stěžovat na nízkou politickou kulturu. Aha – a jak vytváříme tu „vysokou“? Zdá se totiž, že v médiích opravdu mnohem víc rezonuje kauza „Dobešova stážistka“ než diskuse o reformě školství. Přitom k tomu druhému opravdu nepotřebujeme žádné hackery. Dokonce ani investigativce.
Přitom to vážně není žádná legrace: Dobeš ordinuje českému školství nejenom státní maturity, ale i sérii dalších testů, které podle řady odborníků školství zdeformují a vrátí na předlistopadovou úroveň: ze škol se vytratí pracně budovaná rozmanitost a snaha o alespoň trochu tvůrčího ducha a podporu samostatného myšlení. Školy pod tlakem testů budou žáky připravovat právě na splnění testů. Což vypadá jako velmi redukovaná představa o rozvoji myšlení, talentů, různosti.
A to je ta hlavní otázka: jsme schopni diskutovat věcně, o tom, co je podstatné? Chceme to vůbec? Nebo se spíš spokojíme s hackerstvím a voyerstvím. A stížností na to, že kultura politiky a médií je nízká?
Je správné mít svého hackera?
Ohledně práce MF Dnes se samozřejmě nabízí otázka, odkud své informace bere, /jistě, je tu i otázka, zda jsou pravdivé/. A nabízí se také odpověď: má svého hackera. Jak jinak získat ministrovy emaily a všechny ty „elektronické stopy“? Ostatně, mnohé tomu nasvědčovalo už v kauze ABL.
Ne, netvrdím, že MF Dnes si skutečně místo investigativních novinářů platí hackera. Vznáším to jako možnost, o které stojí zato uvažovat. Bylo by to pravděpodobně účinnější i levnější než platit novináře. Velmi pravděpodobně by to bylo také nelegální.
A v neposlední řadě: samo o sobě by tato skutečnost nevyvracela hackerova zjištění. To, že je nějaký důkaz získán nelegálně asi neobstojí u soudu, v novinách a ve veřejné diskusi, zvláště pokud jde o politiky, ten důkaz vypovídací hodnotu neztrácí.
Je to tedy budoucnost investigace: hackerství? Pozitivní stránkou je představa, že by si žádný korupční politik, korupční podnikatel či lobbyista už nemohl být jist, že jeho jednání zůstane utajeno. Prostě vzor Lisbeth Salanderová. Negativní stránka: z médií by se namísto hlídacího psa demokracie stal Velký bratr.
A co je možná ještě podstatnější: ze soukromých emailů se může stát důležitější věc než z koncepce školství. Ta je totiž přístupná zcela veřejně.
Je správné mít Dobeše?
Je totiž podstatnější to, že se ministr možná trochu zbláznil do atraktivní studentky nebo to, že pro české školství plánuje budoucnost, která ho může vrátit o několik desetiletí zpátky?
Jsme tady zvyklí hodně si stěžovat na nízkou politickou kulturu. Aha – a jak vytváříme tu „vysokou“? Zdá se totiž, že v médiích opravdu mnohem víc rezonuje kauza „Dobešova stážistka“ než diskuse o reformě školství. Přitom k tomu druhému opravdu nepotřebujeme žádné hackery. Dokonce ani investigativce.
Přitom to vážně není žádná legrace: Dobeš ordinuje českému školství nejenom státní maturity, ale i sérii dalších testů, které podle řady odborníků školství zdeformují a vrátí na předlistopadovou úroveň: ze škol se vytratí pracně budovaná rozmanitost a snaha o alespoň trochu tvůrčího ducha a podporu samostatného myšlení. Školy pod tlakem testů budou žáky připravovat právě na splnění testů. Což vypadá jako velmi redukovaná představa o rozvoji myšlení, talentů, různosti.
A to je ta hlavní otázka: jsme schopni diskutovat věcně, o tom, co je podstatné? Chceme to vůbec? Nebo se spíš spokojíme s hackerstvím a voyerstvím. A stížností na to, že kultura politiky a médií je nízká?