V brilantním blogu Jan Hnízdil vysvětloval možnosti jak aplikovat zkušenosti drezérů divokých zvířat na našeho pana prezidenta: pochvalou fixovat pozitivní chování. Má to ale jednu slabinu: přese všechno – náš pan prezident zvíře není. Tak bych to s tím chválením raději nepřeháněl, pane doktore.

Nepřechvalme ho, může být lstivý!
Návod, který drezéři a doktor Hnízdil doporučují, je velmi prostý: nereagovat na provokace, kterými si zvíře či prezident vynucují pozornost a vyvolávají negativní emoce. A naopak odměnit pozitivní chování.

I pan prezident má podle Jana Hnízdila řadu dobrých vlastností, jen je třeba je hledat a pak ocenit.

Zní to dobře, ale je tu ten vážný problém, že pan prezident je lstivější a méně přímočarý než zvíře. A tak by taktika drezérů mohla vyústit v naprostou katastrofu: to, že nebudeme věnovat pozornost jeho provokacím a budeme oceňovat jeho dobré stránky, naprosto nemusí znamenat, že pan prezident v provokacích či „negativním jednání“ ustane.

Naopak, může využít náš nezájem jako clonu, může zdánlivě přijímat naše oceňování a zdánlivě fixovat některé „pozitivní typy chování… A jednoho dne nás z nezájmu vytrhne fakt, že je předsedou nové „dobře národovecké“ strany, že pan Joch je kandidátem na ministra vnitra, pan Hájek na ministra pro menšiny, pan Jakl pochopitelně na ministra kultury a pan Bátora na ministra školství. Paní Bobošíková ovšem bude ministryní zahraničí…

Pak možná bude ještě těžší nalézt něco k ocenění…

I ostatní jsou lstiví!
Ano, zní to vážně hodně dobře, že bychom měli věnovat pozornost tomu pozitivnímu, tím se i vychovávat a ne se neustále otravovat reakcemi na provokace.

Ale obávám se, že to nefunguje. A příkladů máme samozřejmě víc. Ostatně třeba véčkaři dostali nedávno slušné ocenění za boj proti „starým“ politikům a proti korupci a co teď s nimi, že…

Není to tak jednoduché jako se zvířaty. Zkušenosti drezérů jsou sice inspirativní, ale na naše politiky to prostě nestačí.