Rumburk, Kafka, směšný Nečas, ostudná televize…
Když chce premiér Petr Nečas vypadat jako rázný politik, dopadne to zpravidla špatně: buď ho po zkušenostech s jeho neúčinnými siláckými výroky z minulosti nikdo nebere vážně, nebo vypadá směšně. Tak vypadal, když ohlásil, že násilí na severu Čech vystaví stopku, „kdyby polovina policejního prezídia měla v uniformách napochodovat do této oblasti“. Myšleno do Rumburka a okolí. Nicméně, bez ohledu na to, že máme neschopného premiéra, máme „v Rumburku a okolí“ velký problém.
Hysterická a veřejnoprávní
„Báli se o zdraví a po sedmé už raději nevycházeli ven, na diskotéku jen ve větších skupinách, nikdy o samotě, děti raději vůbec nepouštěli do ulic… Tak se cítili lidé v Rumburku poslední dva roky.“
Dramatický úvod reportáže Ley Surovcové v hlavní zpravodajské relaci České televize vyvolává několik otázek:
- Opravdu má nárok na takové zobecnění? Může mluvit za „všechny“ obyvatele Rumburku? Nebo je to jen velmi špatně odvedená novinářská práce založená na nesprávné indukci a líbivé dramatizaci?
- Pro druhou možnost svědčí i to, že v reportáži chyběl pokus identifikovat, vyzpovídat toho společného „nepřítele“…
- Celé dva roky se takto lidé cítili a nic se nedělo? Nikdo jim nepomohl? Jsou místní, krajští i státní úředníci a policisté povoláni k zodpovědnosti?
- Umí někdo pomoci dnes?
Některá jiná média se pochopitelně v jednostranné dramatizaci vyžívají ještě víc…
Nikdo nic neví
V jednom se všichni shodují napříč rolemi, funkcemi a politickou příslušností: řešení nezná nikdo. Říkají to politici státní i místní, policisté, aktivisté, úředníci…
Nikdo neví, jak dlouhodobě začlenit „nepřizpůsobivé“ – rozuměj Romy - do společnosti. Jak zabránit tomu, aby se stupňovalo napětí, aby přibývalo brutálních rasistických útoků, aby se lidé báli, cítili se ohrožení, aby v nich stoupala nedůvěra a nenávist… Na obou stranách.
Je to neuvěřitelně smutná bilance polistopadové politiky: přes dvacet let se o tomto problému mluví a zdá se, že situace se stále zhoršuje: ghett, násilností, strachu a nedůvěry i nezaměstnaných nepřizpůsobivých přibývá.
Řešíme to průběžně…
Byť nikdo, zdá se dlouhodobé koncepční řešení nemá, dílčí řešení jsou na denním pořádku a zejména tato vláda jich několik přihodila:
- ministr školství Dobeš zrušil již připravené programy na podporu začleňování romských a jinak znevýhodněných dětí do normální školy. Je to sice věc, za níž Česko sklízí stabilně silnou kritiku po celém světě a o níž se mluví jako o klíčové, že diskriminujeme romské žáky, nicméně Dobeš si myslí něco jiného.
- Ministr školství Dobeš má za blízkého poradce a vysokého úředníka „skoronácka“
- Škrtá se na veřejných výdajích. To znamená i na investicích do sociální a terénní péče, která je mnohdy a mnohde jediným zprostředkováním mezi majoritou a „nepřizpůsobivými“.
- Obce prodávají svoje domy a jejich majitelé pak do nich sestěhovávají „nepřizpůsobivé“ nájemníky, aby si jinde uvolnili lepší domy pro lepší klienty. Obce se pak diví, že mají na jednom místě hodně „nepřizpůsobivých“. Vzniká čím dál víc ghett.
- Škrtá se i na výdajích směřujících do policie. Hodně lidí se diví, že policistů je málo, nebo že nemají benzin, aby mohli někam dojet. Pak to zřejmě bude muset vytrhnout polovina policejního prezidia v uniformách.
- Sílí populismus, který dává přednost represi před dlouhodobým koncepčním řešením. Tento typ populismus se snaží lidem vnutit představu, že není ani tak třeba myslet na to, aby měli „nepřizpůsobiví“ alespoň elementární vzdělání a nějakou práci a perspektivu a tedy alespoň nějaký důvod k důvěře v majoritní společnost. Že je třeba na ně jít tvrdě. Ghetta pak zřejmě nějak sama zmizí. Nebo se situace otočí: budou se bát vycházet lidé z ghett. A to bude konečné ne-li „řešení“, pak tedy alespoň vítězství.
Rumburk a Kafka
Shodou okolností se v Rumburku právě chystá výstava o Franzi Kafkovi. Výstava chce změnit pohled na Kafku jako věčného pesimistu. Má to být také člověk, „který stejně jako všichni ostatní rád chodil do kina, zajímal se o zdravý životní styl nebo o moderní pedagogiku.“
Ano, doklad pro ten zájem o zdravý životní styl zřejmě spočívá v tom, že Kafka strávil nějaký čas v rumburském sanatoriu Frankenstein.
To není Cimrman. To je tragikomické Česko. Kafka, Rumburk, Frankenstein…, Nečas, Dobeš, Bátora…
Spíš poslední dobou tragické.
Hysterická a veřejnoprávní
„Báli se o zdraví a po sedmé už raději nevycházeli ven, na diskotéku jen ve větších skupinách, nikdy o samotě, děti raději vůbec nepouštěli do ulic… Tak se cítili lidé v Rumburku poslední dva roky.“
Dramatický úvod reportáže Ley Surovcové v hlavní zpravodajské relaci České televize vyvolává několik otázek:
- Opravdu má nárok na takové zobecnění? Může mluvit za „všechny“ obyvatele Rumburku? Nebo je to jen velmi špatně odvedená novinářská práce založená na nesprávné indukci a líbivé dramatizaci?
- Pro druhou možnost svědčí i to, že v reportáži chyběl pokus identifikovat, vyzpovídat toho společného „nepřítele“…
- Celé dva roky se takto lidé cítili a nic se nedělo? Nikdo jim nepomohl? Jsou místní, krajští i státní úředníci a policisté povoláni k zodpovědnosti?
- Umí někdo pomoci dnes?
Některá jiná média se pochopitelně v jednostranné dramatizaci vyžívají ještě víc…
Nikdo nic neví
V jednom se všichni shodují napříč rolemi, funkcemi a politickou příslušností: řešení nezná nikdo. Říkají to politici státní i místní, policisté, aktivisté, úředníci…
Nikdo neví, jak dlouhodobě začlenit „nepřizpůsobivé“ – rozuměj Romy - do společnosti. Jak zabránit tomu, aby se stupňovalo napětí, aby přibývalo brutálních rasistických útoků, aby se lidé báli, cítili se ohrožení, aby v nich stoupala nedůvěra a nenávist… Na obou stranách.
Je to neuvěřitelně smutná bilance polistopadové politiky: přes dvacet let se o tomto problému mluví a zdá se, že situace se stále zhoršuje: ghett, násilností, strachu a nedůvěry i nezaměstnaných nepřizpůsobivých přibývá.
Řešíme to průběžně…
Byť nikdo, zdá se dlouhodobé koncepční řešení nemá, dílčí řešení jsou na denním pořádku a zejména tato vláda jich několik přihodila:
- ministr školství Dobeš zrušil již připravené programy na podporu začleňování romských a jinak znevýhodněných dětí do normální školy. Je to sice věc, za níž Česko sklízí stabilně silnou kritiku po celém světě a o níž se mluví jako o klíčové, že diskriminujeme romské žáky, nicméně Dobeš si myslí něco jiného.
- Ministr školství Dobeš má za blízkého poradce a vysokého úředníka „skoronácka“
- Škrtá se na veřejných výdajích. To znamená i na investicích do sociální a terénní péče, která je mnohdy a mnohde jediným zprostředkováním mezi majoritou a „nepřizpůsobivými“.
- Obce prodávají svoje domy a jejich majitelé pak do nich sestěhovávají „nepřizpůsobivé“ nájemníky, aby si jinde uvolnili lepší domy pro lepší klienty. Obce se pak diví, že mají na jednom místě hodně „nepřizpůsobivých“. Vzniká čím dál víc ghett.
- Škrtá se i na výdajích směřujících do policie. Hodně lidí se diví, že policistů je málo, nebo že nemají benzin, aby mohli někam dojet. Pak to zřejmě bude muset vytrhnout polovina policejního prezidia v uniformách.
- Sílí populismus, který dává přednost represi před dlouhodobým koncepčním řešením. Tento typ populismus se snaží lidem vnutit představu, že není ani tak třeba myslet na to, aby měli „nepřizpůsobiví“ alespoň elementární vzdělání a nějakou práci a perspektivu a tedy alespoň nějaký důvod k důvěře v majoritní společnost. Že je třeba na ně jít tvrdě. Ghetta pak zřejmě nějak sama zmizí. Nebo se situace otočí: budou se bát vycházet lidé z ghett. A to bude konečné ne-li „řešení“, pak tedy alespoň vítězství.
Rumburk a Kafka
Shodou okolností se v Rumburku právě chystá výstava o Franzi Kafkovi. Výstava chce změnit pohled na Kafku jako věčného pesimistu. Má to být také člověk, „který stejně jako všichni ostatní rád chodil do kina, zajímal se o zdravý životní styl nebo o moderní pedagogiku.“
Ano, doklad pro ten zájem o zdravý životní styl zřejmě spočívá v tom, že Kafka strávil nějaký čas v rumburském sanatoriu Frankenstein.
To není Cimrman. To je tragikomické Česko. Kafka, Rumburk, Frankenstein…, Nečas, Dobeš, Bátora…
Spíš poslední dobou tragické.