Nečasův „sleaze“, čti „sliz“
Ve středu jsem si v Zátiší na Rádiu 1 povídal s Jindřichem Šídlem z Hospodářských novin, který mimo jiné srovnával současné Nečasovo vládnutí s tím nejhorším, co se v posledních více než sto letech stalo britským konzervativcům: O vládě Johna Majora v letech 1990-97 britská média referovala, jako o „sleaze“. Můžeme překládat například jako „špinavost“, ale ten „fonetický překlad“ také sedí dobře.
Slabý a zkušený
John Major nastoupil jako předseda konzervativců a premiér po „Železné lady“ Margaret Thatcherové v době, kdy stále víc lidí v Británii mělo už vrchovatě dost neokonzervativních reforem. Opoziční labouristé byli ale tak zahleděni do minulosti, tak slabí a nevýrazní, že toho nedokázali využít.
Major byl ve srovnání s Thatcherovou také slabý a nevýrazný politik. Zkušený poslanec od roku 1983, opakovaně i člen kabinetu vsadil na konzervativní hodnoty a chtěl vést stranu směrem „back to basics“, tedy zpět k prověřeným hodnotám - rodina, morálka...
Na místo hodnot přišel „sleaze“
Na místo návratu k prověřeným hodnotám ale přišel „sleaze“ - nebývale mnoho poslanců a ministrů z konzervativní strany se stalo předmětem bulvární medializace nebo policejního vyšetřování: sexuální skandály, nevěry, sebevraždy, podezření z porušování embarga na vývoz zbraní a korupce...
Logickým vyústěním úpadku konzervativní strany a pravicové politiky byla katastrofální prohra Johna Majora ve volbách v roce 1997 – byla to největší porážka konzervativců od roku 1832 – labouristé získali 418, zatímco Majorova strana jen 165 mandátů. Začala éra „nových labouristů“ a Tonyho Blaira /1997-2007/
Ani Thatcherová, ani Blair... Sleaze.
Jindřich Šídlo se domnívá, že Nečasovo zcela nedůvěryhodné a slabé vládnutí může vést ODS k podobnému krachu, jaký zažili konzervativci za Majora. Že prožíváme svoje období „sleaze“.
V některých ohledech se naše situace od té britské ale výrazně liší: Bezprostředně před Nečasem tu rozhodně nebyla žádná „česká Thatcherová“ a i když by se Václav Klaus jistě k té podobě hlásil, byl už pěkných pár let na Hradě a za zenitem. A na obzoru není ani „český Blair“, byť by se k té podobě možná někteří politici také rádi hlásili.
Není jisté, zda v případech absence Thatcherové i Blaira to není spíš štěstí než nevýhoda. Jisté je ale to, že máme Nečase a náš pěkně hutný „sleaze“
/ Celé Zátiší s Jindřichem Šídlem by časem mělo být ke stažení zde /
Slabý a zkušený
John Major nastoupil jako předseda konzervativců a premiér po „Železné lady“ Margaret Thatcherové v době, kdy stále víc lidí v Británii mělo už vrchovatě dost neokonzervativních reforem. Opoziční labouristé byli ale tak zahleděni do minulosti, tak slabí a nevýrazní, že toho nedokázali využít.
Major byl ve srovnání s Thatcherovou také slabý a nevýrazný politik. Zkušený poslanec od roku 1983, opakovaně i člen kabinetu vsadil na konzervativní hodnoty a chtěl vést stranu směrem „back to basics“, tedy zpět k prověřeným hodnotám - rodina, morálka...
Na místo hodnot přišel „sleaze“
Na místo návratu k prověřeným hodnotám ale přišel „sleaze“ - nebývale mnoho poslanců a ministrů z konzervativní strany se stalo předmětem bulvární medializace nebo policejního vyšetřování: sexuální skandály, nevěry, sebevraždy, podezření z porušování embarga na vývoz zbraní a korupce...
Logickým vyústěním úpadku konzervativní strany a pravicové politiky byla katastrofální prohra Johna Majora ve volbách v roce 1997 – byla to největší porážka konzervativců od roku 1832 – labouristé získali 418, zatímco Majorova strana jen 165 mandátů. Začala éra „nových labouristů“ a Tonyho Blaira /1997-2007/
Ani Thatcherová, ani Blair... Sleaze.
Jindřich Šídlo se domnívá, že Nečasovo zcela nedůvěryhodné a slabé vládnutí může vést ODS k podobnému krachu, jaký zažili konzervativci za Majora. Že prožíváme svoje období „sleaze“.
V některých ohledech se naše situace od té britské ale výrazně liší: Bezprostředně před Nečasem tu rozhodně nebyla žádná „česká Thatcherová“ a i když by se Václav Klaus jistě k té podobě hlásil, byl už pěkných pár let na Hradě a za zenitem. A na obzoru není ani „český Blair“, byť by se k té podobě možná někteří politici také rádi hlásili.
Není jisté, zda v případech absence Thatcherové i Blaira to není spíš štěstí než nevýhoda. Jisté je ale to, že máme Nečase a náš pěkně hutný „sleaze“
/ Celé Zátiší s Jindřichem Šídlem by časem mělo být ke stažení zde /