Paradoxní a depresivní závěry poskytují tři zajímavé studie z posledních dnů.

Studie o tom, nakolik si myslíme, že můžeme ovlivnit „věci veřejné“, jaké instituce považujeme za nejvíc zkorumpované, a jak jsme na tom s chováním vůči Romům v rámci Evropy. Titulek blogu samozřejmě zjednodušuje, ale uvidíte, že to není výmysl, nebo čirá konstrukce.

Začněme průzkumem Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) o míře korupce ve veřejném životě. Jistě – je to mnohokrát opakované, stále podobná čísla... Ale nebudu tím opakováním dlouho zdržovat, je to důležitá souvislost.

Tedy: Podle tohoto průzkumu si jen 2% ľidí v Česku myslí, že jen „velice málo“ veřejných činitelů je zkorumpováno a jen 18% si myslí, že jich je zkorumpována méně než polovina. Samo o sobě jsou to depresivní čísla, ale pro nás je tu zajímavější další výsledek: Za nejzkorumpovanější veřejnou instituci lidé považují – a to zcela jasně – politické strany. Jen 1% si myslí, že nejsou zkorumpované! A naopak: na škále od 1 do 5, kde „5“ znamená vysokou korupci, se 79% populace vešlo do kolonek 4 a 5. (Zprávu z průzkumu naleznete zde)

V dalším průzkumu zkoumalo CVVM, zda si občané myslí, že mohou ovlivnit „veřejnou sféru“. Že můžeme ovlivnit věci na celostátní úrovni, si myslí „rozhodně“ jen 1% respondentů a „spíš“ dalších 7%, naopak 53% si myslí, že „rozhodně“ nikoli. Zato na úrovni obce je to výrazně jiné: 6% „rozhodně ano“, 34% „spíše ano“. To samozřejmě není nic překvapivého, že má člověk pocit, že může spíše ovlivnit věci ve svém bezprostředním okolí, ty, které více zná, ale je to další důležitá souvislost...

Průzkum se také ptal, jaký je nejefektivnější nástroj ovlivňování veřejné sféry. Jasně vyhrála „práce v politické straně“ - 62% respondentů ji považuje za účinnou. (Zprávu z průzkumu můžete najít zde) Jasně, nedají se z toho dělat dalekosáhlé závěry, ale přece: Lidé považují politické strany zároveň za nejzkorumpovanější a nejúčinnější veřejnou instituci. Průzkumy i volby vypovídají o tom, že lidé politickými stranami pohrdají a odmítají je, nadále ale považují práci v nich za nejefektivnější cestu, jak ovlivnit veřejná témata.

Přidejme ještě čerstvou zprávu Amnesty International (AI) o diskriminaci Romů v Evropě . Amnesty uvádí Česko spolu s Francií a Řeckem jako „alarmující“ špatné příklady. V Česku si všímá především „protiromských pochodů“ extremistů, ke kterým se stále častěji přidávají i „normální občané“. Podle AI je toto „systematické utlačování romské menšiny“ příliš tolerováno policií i úřady. Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier přiznává, že hrozí riziko dalšího stupňování napětí a že „rychlé řešení“ ale neexistuje. Ano, to je známá věc: O tom, jak řešit problémy „sociálně vyloučených oblastí“, zvláštních škol či sociálního bydlení se tu mluví opakovaně přes dvacet let. Ale koncepce stále chybí.

Když vztáhneme postřehy AI k citovaným průzkumům, nebudeme překvapeni: Obyvatelé Česka si nemyslí, že mohou nějak příliš ovlivnit problémy na celostátní úrovni, a tak se je snaží řešit ve „vlastní“ obci. Třeba tak, že se snaží zastrašit či v „lepším“ případě vyhnat místní Romy.

Zkusme si ten obrázek shrnout, je to ovšem jistě jen jedna z možných interpretací: Obyvatelé Česka považují nejzkorumpovanější instituce zároveň za ty nejefektivnější. Ale ani od nich si příliš mnoho neslibují. Stále svůdnější tak zřejmě bude myšlenka, že nejlepší je ve své vlastní obci vzít věci do vlastních rukou.

Jedním slovem: Demokracie.


Vyšlo na webu Literárních novin