Možná mnohé z nás zaujala v historii těžce pochopitelná skutečnost, jak mohli lidé přežít v nesmírně těžkých časech. Náhodně vyberu jenom některé: morové rány, třicetiletá a stoletá válka, různé nájezdy, světové války, a to vše doprovázené hladomory a nedostatkem léků.

Ale najednou, ať už si to uvědomujeme nebo ne, jsme i my v tom. A naplno, takříkajíc „až po uši“. Prázdné chrámy, ulice, náměstí, supermarkety nás nemůžou nechat pochybovat, že jde o existencionální zkušenost, kterou poslední dvě, možná tři, generace vůbec nezažily. Jako ostatně v každé krizové situaci, ihned jsou k dispozici různí apokalyptičtí analytici, futurologové, prognostici a experti na všechno, kteří zaručeně vědí, jak z toho ven. V souhrnu, 90 % názorů, varování a rad směřují v podstatě jenom k návratu do minulosti. Co a jak je potřeba zachránit, refinancovat, uchovat, vrátit do stavu před pandemií. Vůbec neuvažují nad možností, že tento nebezpečný vir a následná zákonitá ekonomická a finanční, ale i celospolečenská krize, bude s velikou pravděpodobností do značné míry civilizační kvantitativní změna, která jednou za čas postihuje lidstvo odpradávna. A její důsledek? Vše se asi změní. Určitě to, co nemá pevné či dokonce žádné základy.

Nyní už se nejedná o některých politiků, zda lhali, nebo dokonce sabotovali normální život v krajině, ani o vítěze sázky na Andreje Babiše, zda překročí svůj osobnostní stín a z destruktivní kukly se vylíhne konstruktivní motýl, nebo ne, ani o žádného politika; zda existuje někde velmi vzdálený třináctý důchod nebo proplacené některé odvody, atd., atd.

Samozřejmě je těžká situace doprovázena přirozeným lidským strachem, při kterém se uchylujeme k zaběhlým stereotypům a všechno nové nás vlastně děsí. A častokrát začne převažovat iracionální jednání a myšlení. Kam zařadit např. panické hromadné nákupy toaletního papíru, to uměl zodpovědět snad jenom Freud nebo Jung v nějaké teorii zabrzděného infantilního análního vývoje. Nebo nákupy přístrojů na umělé dýchání zbohatlíky a oligarchy v Rusku. K iracionálnímu myšlení se kupodivu připojilo i několik jindy kriticky smýšlejících novinářů a lékařů, kteří se raději uchylují k omezenému úsudku, vzhledem k jejich odbornosti, přiklánějí se raději k apokalyptické vizi světa, než by věřili vědcům se zkušeností a backroundem. S velkým uměním dokáží svoji kritiku zahalit do statistik a grafů, jakoby věda byla vždy čímsi měřitelným a ne tajemstvím vznášejícím se mezi nebem a zemí. To vypovídá ale více o samotných kriticích, nežli o kritizovaných. Věřme však, že většina z nás je schopna alespoň elementární sebereflexe a uvědomění si známého, že "kdo chce zachránit sebe sama, asi ztratí vše". Návrat k zažitým stereotypům je dost velká hloupost a mezera v našem myšlení a předvídání.

V současnosti máme málo celosvětových pozitivních vizionářů, možné je uvést snad jen papeže Františka, který nejen křesťanům připomíná, že dostali naději jako velký dar, ale že ani ta není samozřejmostí a lehce se dá o ni přijít. A doufám, že oslovuje všechny lidi, protože dnes jsme si doopravdy před virem všichni rovni, rovnější, než kdykoliv jindy.

Takže jak pokračovat, co dělat? Jak hledět do budoucnosti? Pokud nevíme, obraťme se do minulosti i současnosti ke zkušenostem těch, kteří něco takového zažili při různých epidemiích, pohromách a utrpení, k pracovníkům sociálně-zdravotních misí, profesionálům a dobrovolníkům v různých nejbídnějších koutech světa. Asi každý z nich by nám sdělil, že útěk a schovávání se anebo záchrana sebe sama za každou cenu nikdy nikam nevedou. Bez moralizování, jediný způsob je být užitečný pro druhé. Proto jsou větší hrdinové dnešních dní a naší budoucnosti nežli politici, ti, kterým tleskáme, zdravotníci, sestry, lékaři, farmaceuti, ale i prodavačky, pekaři, kurýři s jídlem a policajti či vojáci, řidiči i vězni šijící roušky.

Jak pokračovat? Jak hledět do budoucnosti? Začít dělat to, čím můžeme pomoct druhým, jako novinář, vědec, či dělník, sportovec či umělec, jednoduše každý z nás. Jenom neselhání v tomto dá každému z nás osobně i celé krajině budoucnost. Potřebujeme najít moudrost srdce, najít sebe sama.