Volební systém navrhovaný p. Janečkem by nejspíš vedl ke vzniku 2 velkých bloků a ztížil by pozici pro nové nebo malé strany.

Jeho základní části jsou totiž velmi obdobné volebnímu systému v Chile. Chile i jako země je srovnatelná – ač geograficky daleko, je to „nej(středo)evropštější“ země Jižní Ameriky, srovnatelná i počtem lidí. První novodobé svobodné volby v roce 1989. Proto bych v rámci diskuse ohledně návrhů p. Janečka rád malinko přiblížil chilský systém a jeho problémy.

• - Janečkův návrh: 81 volebních obvodů po 2 mandátech, volič má 2 pozitivní hlasy a 1 negativní.
• - Chile: 60 volebních obvodů po 2 mandátech, volič má 1 hlas.

Malinko historie vzniku

V Chile tento poměrně nezvyklý systém uzákonili pinochetovští „konzervativci“, kteří se báli ztráty vlivu po přechodu k demokracii. Hráli na to, že v každém obvodě získá jedno místo „socdem“ a druhé oni. To jim také vyšlo, „socdem“ získala 47 prvních míst a 17 druhých, naopak „konzervativci“ získali 42 poslanců z druhého místa a jen 11 z prvního místa. V jednomandátových obvodech by to tedy bylo 47:11, takto 64:53. A dle procent hlasů 51.5% : 34.3% (tedy „bonus“ pro druhého v pořadí).

Vznikají dva bloky

To nemá být argument proti jednomandátovým obvodům, spíše ukázka, že takový systém přirozeně podporuje vznik dvou velkých volebních bloků, které si rozeberou naprostou většinu poslanců. Vznikají velké předvolební koalice, které si kandidáty určí stejně sami mezi sebou a průměrný volič má už na výběr jen jeden z těchto dvou bloků. Takové bloky také v Chile vznikly, oba (socdem/konzervativci) od roku 1989 do dnes obsahují vždy něco mezi 3 a 7 stranami.

Znevýhodnění nových a malých stran

Dalším důležitých rysem je, že chilský systém výrazně znevýhodňuje další (menší) bloky nebo jednotlivé strany. Např. v posledních volbách 2009 získala kandidátka „Čisté Chile, volte vesele“ 5.4% a 3 poslance, Humanisté potom 4.6% a 0 poslanců. „Volte vesele“ potřebovali na jednoho kandidáta 118 tisíc hlasů, naopak „konzervativní“ blok jen 49 tisíc. Humanisté za skoro 300 tisíc hlasů nezískali ani jednoho poslance. Volební systém se v tomto ohledu chová jako většinový a „zabetonovává“ situaci, nové nebo menší strany to mají výrazně těžší. Souhrn za všechny roky vidíte na grafech.

Rebelové a přeběhlíci.

Také je vcelku zřejmé, že takový systém vede k poměrně vyrovnaným výsledkům obou hlavních bloků a sněmovní většina se může měnit díky pár „rebelům“ nebo „přeběhlíkům“ dosti snadno. Na animaci hlasování asi není náhodou, že těch poslanců-rebelů v letech 2007 a 2008 je právě 5, tolik přesně stačilo na zničení sněmovní většiny:
Animace hlasování v chilské sněmovně 2006-2009

„Lepší“ systém?

Pokud bych hledal „lepší“ volební systém, raději bych se vyhnul nějaké variantě chilského a určitě bych se raději podíval třeba na irský, australský nebo „olympijský“.

Data:

Výsledky parlamentních voleb v Chile (data)
Výsledky voleb v Chile (oficiální stránka)
Výsledky voleb v Chile (wiki)
Hlasování v chilské sněmovně (data)