Mladý švýcarský výzkumník se vydal na poněkud tenký led: zkoumal rozdíly v ekonomickém chování mezi jazykovými – tj. kulturními –skupinami.

Mezi výzkumnými pracemi ECB se nově objevila studie, jejíž autor Benjamin Guin vyšel z velmi důvtipného nápadu: využívá skutečnosti, že konkrétně ve Švýcarsku žije v rámci téhož finančního systému a ekonomiky hned několik jazykově (a tedy i kulturně) poměrně odlišných skupin obyvatelstva.

Mezi zajímavé závěry patří například zjištění, že u domácností s nízkými a středními příjmy v německé části země je zřetelně vyšší pravděpodobnost tvorby úspor než ve frankofonní části (viz graf). Autor ukazuje, že v pozadí tohoto efektu je už v dřívější literatuře zkoumaný rozdíl v časových preferencích – tj. jak hodně různí lidé diskontují výsledky kynoucí ve vzdálené budoucnosti, neboli jak hodně žijí jen přítomností.



Bylo by věru zajímavé provést podobné porovnání spořivosti (a tedy mj. třeba schopnosti budovat kapitál) mezi Čechy a českými Němci – řekněme do roku 1938. Možná by se ukázalo, že svou ochotou spořit zastiňovali Němci i české obyvatelstvo. Mohlo by tak jít o další kus vysvětlení, proč byly oblasti se silným německým osídlením hospodářsky tak vyspělé (a vůbec proč mělo už od středověku smysl zvát do Čech německé kolonisty). Jen se obávám, že by k takovému výzkumu nebyla tak podrobná data o finanční situaci a chování tehdejších českých a německých domácností, jaká jsou dostupná dnes o těch švýcarských.

Další zajímavý aspekt tohoto směru výzkumu je otázka, jak dlouho to bude trvat, než bude zakázán. Jeho výsledky, ať už je bude někdo interpretovat ve prospěch nebo neprospěch kteréhokoli jazyka (kultury, národa, civilizačního okruhu), lze totiž vnímat jako jako politicky poněkud nekorektní.