Klub rozvinutých zemí OECD nedávno zveřejnil nejnovější verzi svých „Transfer Pricing Guidelines for Multinational Enterprises and Tax Administrations“. Zní to nudně, ale pro bohatství ekonomiky to může mít značný význam.

Jedná se o příručku, která dává národním daňovým orgánům (a jejich „protivníkům“ v daňových odděleních nadnárodních firem) pokyny, jak stanovovat ceny účtované v přeshraničních transakcích mezi spřízněnými subjekty (tzv. transferové ceny), aby to vyhovovalo základnímu principu „na vzdálenost ruky“ (at arm’s length).

Tento princip značí, že navzájem příbuzné firmy mají na sebe být „jako na cizí“: pokud řekněme firma v Česku koupí od své matky v zahraničí nějakou službu, má za ni zaplatit tolik, kolik by zaplatila na trhu při nákupu stejné služby od zcela cizí firmy. Pokud by česká dcera zaplatila své matce například víc, zavánělo by to tunelováním české dcery ve prospěch zahraniční matky. Signály takovéhoto tunelování se objevují zejména v případě, že matka sídlí v daňovém ráji - v takovém případě je ono tunelování vlastně přesunem zisku do země, kde z něj celá skupina (matka i všechny dcery dohromady) zaplatí méně než v Česku.

Ověřování, že firmy stanovují transferové ceny v souladu s principem „na vzdálenost ruky“, je činnost velice složitá, zároveň však i důležitá. Jedině tak totiž dokážou daňové úřady v dané zemi zajistit, že zisk nebude nekontrolovaně a v rozporu s principy daňového práva odtékat za hranice například skrze poskytování nejrůznějších prapodivných poradenských a jiných služeb.

Aktivita OECD (celkově shrnovaná pod zkratku BEPS, tj. „Base Erosion and Profit Shifting“) má podporu dokonce i ze strany G20, zřejmě proto, že přesouvání zisku se už začíná dotýkat i některých méně rozvinutých zemí. Že se velmi pravděpodobně týká i Česka, naznačuje například výzkum Petra Janského.

Ten mimo jiné zjistil, že české firmy s vlastníky v daňových rájích mají nápadně vyšší zadlužení vůči svým vlastníkům – přitom právě poněkud nadsazené úroky z takovýchto dluhů jsou jedním typem transferové ceny, která není „na vzdálenost ruky“, protože uměle zvyšuje zisk vlastníka na úkor zisku místní firmy. Tato a všechny ostatní formy neoprávněného vyvádění zisku z Česka samozřejmě vedou k nižším daňovým výnosům, slabší pozici českého fiskálu, nižšímu prostoru mj. pro veřejné investice, a tedy nakonec i k pomalejšímu růstu bohatství naší ekonomiky.