Většina našeho současného hospodářského růstu je zdravá a dlouhodobě udržitelná.

Současná situace české ekonomiky je jedním slovem báječná. Hrubý domácí produkt, tedy peněžní částka, kterou si firmy a zaměstnanci v Česku vydělávají, roste v současnosti tempem kolem pěti procent. To je hodně jak z hlediska historie české ekonomiky, tak z hlediska naprosté většiny Evropy. Přitom ale odhady tzv. výstupové mezery, tedy rozdílu mezi skutečným výkonem ekonomiky a jejími možnostmi, naznačují, že nejde o dramaticky nezdravý růst, který by byl vysoko nad místní možnosti a vedl by k hrozivému přehřívání.
Jinak řečeno, většina z našeho nynějšího hospodářského růstu je zdravá a dlouhodoběji udržitelná. Ten kousek navíc, který by bylo dobré ztlumit, už Česká národní banka začala tlumit zvyšováním úrokových sazeb, což by mělo oslabit zadlužování a tím zpomalit růst domácí poptávky. Od léta už došlo ke dvěma zvýšením, na která velmi pravděpodobně naváže další zvýšení buď ještě před Vánoci, nebo v únoru příštího roku. A další růsty sazeb lze čekat i během příštích let. Nepůjde však o raketový růst – právě proto, že česká ekonomika se nijak zásadně nepřehřívá, a navíc je třeba nepřehnat zvětšování rozdílu českých sazeb od těch pořád velmi nízkých v eurozóně. Na růst tohoto rozdílu totiž samozřejmě navazuje posilování kurzu koruny. Ten je druhým tlumičem českého rozmachu, protože silnější koruna oslabuje poptávku po české produkci ze zahraničí.
ČNB tedy zvyšováním sazeb tlumí domácí i zahraniční poptávku. Jisté utlumení je žádoucí na obou frontách, protože český růst – a to je další znak jeho zdraví – pramení ze solidní poptávky jak na domácí půdě, tak v zahraničí. Co se týče zahraničí, klíčový je zejména vývoj v eurozóně, vždyť právě tam putují téměř dvě třetiny českého exportu. Proto je pro nás dobrou zprávou, že vývoj eurozóny a její vyhlídky jsou poměrně příznivé v podobě růstu HDP kolem dvou procent nebo i lehce výše. Vzhledem k tomu, že eurozónu tvoří převážně vyspělé země, bude růst na uvedené zdánlivě vlažné úrovni vcelku slušným výsledkem.
Co se týče domácí poptávky, novinkou posledních dvou čtvrtletí jsou probouzející se investice. Zdá se, že období „vyčerpání“ po investičně vypjatém roce 2015 pomalu končí. Určitou roli zde jistě hraje i zlepšující se čerpání prostředků z evropských fondů.
Mnohem déle, konkrétně už zhruba tři roky, jsou pilířem domácí poptávky výdaje domácností. Česká populace se evidentně už delší dobu nebojí utrácet. A není divu: nezaměstnanost klesá téměř nepřetržitě už od počátku roku 2013 a od loňského února zapisuje další a další rekordně nízké hodnoty. S říjnovou mezinárodně srovnatelnou hodnotou 2,7 procenta jsme na úplném čele EU, a to s rezervou: druhá Maltamá 3,5 procenta, Němci ještě o desetinku víc, EU má 7,4 procenta, a eurozóna dokonce 8,8 procenta. Už několik let roste také míra ekonomické aktivity, tedy procento všech obyvatel, kteří pracují nebo si práci hledají. I když je nutno přiznat, že česká hodnota (75 procent) je pořád ještě pod hodnotami kolem 80 procent, typickými zejména pro severské země.
Popsaný vývoj dává zaměstnancům sílu říkat si o čím dál vyšší odměnu. Výsledkem je růst mezd v posledních dvou čtvrtletích kolem sedmi procent, což je tempo nevídané od roku 2008. Z pohledu firem jde ovšem o vývoj nepříjemný, proto jim končí několikaleté období poměrně slušných zisků – supernízká nezaměstnanost říká jasně, že nadešel čas začít se o plody současného boomu dělit se zaměstnanci více než dosud.
Popsaný veskrze pozitivní obrázek by měl vydržet i příští rok: HDP poroste tempem kolem čtyř procent, nezaměstnanost se bude držet kolem tří procent, mzdy porostou tempem mezi sedmi a osmi procenty. Jako riziko tohoto rajského výhledu je často zmiňováno možné prasknutí bubliny na českém realitním trhu. Z mého pohledu jde o riziko velmi slabé: rychlý růst cen nemovitostí zatím pořád jen vyvažuje dřívější několikaleté mírné poklesy a meziroční růst nových hypoték už v létě spadl pod nulu. Kroky ČNB v oblasti omezení poskytování riskantnějších hypoték a postupné zvyšování úrokových sazeb zřejmě skutečně zabraly.
Zatím také nepříliš výrazné riziko může plynout z momentálních politických patů u nás a v Německu, z rostoucího napětí ve východní Asii a z možných dopadů brexitu. Dále lze zmínit i hrozbu, že růst českých mezd přestřelí, tedy že dosáhne příliš rychlých temp; konkurenceschopnost českých firem by pak klesla z nynějších poměrně vysokých hodnot nejen zpět na normál, ale zřetelně pod něj, což by přineslo do české kotliny recesi. A samozřejmě nikdy nelze vyloučit příchod šoku z některého zcela nečekaného směru. V tuto chvíli však na horizontu české ekonomiky pro příští rok žádný velký mrak k vidění není.

(původně vyšlo v LN)