Televizním hitem vánočního času jsou pohádky. Podobně hitem českého školství v posledních letech, a to zejména po světové finanční krizi, byla a je mimo jiné finanční a ekonomická gramotnost. Můžou mít tyto dva světy, tedy svět princezen a čertů na jedné straně a svět cen a úrokových sazeb na straně druhé, něco společného?

Určitý průnik ekonom snadno najde hned v několika klasických bájích a pohádkách.
Transakce
Nejčastěji jde o různé transakce. Tak například „Krysař“ nás upozorňuje, že za dohodnutou práci se sluší vyplatit dohodnutou odměnu, jinak může být zle: poté, co mu obecní zastupitelstvo nezaplatí za to, že vesnici zbavil obtížných hlodavců, odvede ze vsi do záhuby i děti. Že je vždycky něco za něco, a to dokonce i když jde o život, nám hned na celém řetězci barterových výměn dokládá příběh o kohoutkovi, který se dusí, a slepičce, která pro něj zoufale hledá záchranu.
Behaviorální ekonomové ve svých experimentech rádi zkoumají také například vliv šíře volby, kterou má člověk před sebou. A zde přichází na pomoc hříčka o dědečkovi, který „měnil, až vyměnil“: jeho příběh nás upozorňuje, že široká možnost volby („za vaši hroudu zlata si dědečku vyberte z mého stáda kteréhokoli koně“) nezaručuje výhodnou směnu. Zřetelně mimo realitu se v tomto příběhu ovšem ocitáme poté, co dědeček ztratí na závěr dokonce i tu jehlu, a babička mu přesto nabídne láskyplný úsměv.
Veškeré obchodování, i to nejvychytralejší, má pochopitelně svoje meze. Nemožnost koupit si lepší osud, respektive jen za cenu strašlivého zatracení, dokresluje příběh o Faustovi. Mimochodem zrovna tento příběh o fatálním obchodu se zásvětím je údajně vůbec jedním z nejstarších - v různých obměnách se podle odborníků vypráví už dobrých 6000 let.
Než se ale začne vůbec obchodovat, je mnohdy třeba nejdřív vyvolat v našem potenciálním klientovi zájem. Řečeno ekonomickým jazykem, změnit klientovy preference. Každý obchodní referent potvrdí, jak je taková změna obtížná. Fascinující schopnosti na tomto poli projevila Šahrazád: sultán Šahrijár je zpočátku pevně rozhodnut nechat ji popravit, ona však svým vyprávěním dokázala, že po téměř tři roky (1001 nocí) preferoval její přežití do další noci – a pak upřednostnil dokonce společný zbytek života s ní. Co by za tak radikální obrat v preferencích dali dnešní tvůrci reklam!
Role peněz
Vraťme se však ještě k dramatu dusícího se kohoutka a k tragikomedii o špatně obchodujícím dědečkovi. Oba příběhy totiž nepřímo ilustrují jeden ze zásadních přínosů peněz, a to jako prostředku směny. Představme si, že by v těchto příbězích existovaly peníze. Namísto aby se slepička řítila například k ševci pro střevíčky, které chtěla švadlena za šátek, mohla by chuděra švadleně zaplatit penězi (tedy pokud by měla u sebe dost hotovosti, nebo pokud by byl v této pohádce povolen bezhotovostní styk), a švadlena by si pak mohla za utržené peníze koupit střevíčky sama.
Podobně kdyby dědeček dostal odměnu rovnou v podobě peněžní sumy, kterou by mohl rovnou odnést domů, vyhnul by se sérii nevýhodných směn. Dědečkovy trable ale dokládají ještě další výhodu peněz, a sice že mohou sloužit jako účetní jednotka, s jejíž pomocí lze porovnávat momentální tržní hodnotu různých položek. Kdyby dědeček vzal v úvahu peněžní ceny zlata, koňů, volů, beranů, vepřů a jehel, nevýhodnost všech těch směn by mu byla jasná.
Informace
Právě z pohledu tržní ceny se na věci díval král v pohádce, „Sůl nad zlato“ – a tím pádem ho hluboce urazila jeho dcera Mařenka. Ta totiž porovnávala hodnotu pana krále a soli z hlediska nikoli tržní ceny, nýbrž toho, jakou užitnou hodnotu, mikroekonom by řekl „užitek“, mají obě alternativy pro ni osobně.
Spor krále a Marušky tak byl potvrzením důležitého poznatku z prvních kapitol většiny ekonomických učebnic: tržní cena je sice (jak rád zdůrazňoval například slavný libertarián Friedrich von Hayek) plná užitečných informací o situaci na trhu celkově, ale může být velmi nespolehlivým ukazatelem toho, jak je daná věc hodnotná subjektivně pro jednotlivé účastníky trhu.
Když už jsme u informací: zvláštní informační povahu má klíčový obchod v pohádce o Palečkovi. Chlapce, který podává úžasné pracovní výkony, si koupí bohatý kupec v naději, že tak ve svém podnikání dosáhne vyšší produktivity práce a přidané hodnoty. Netuší ale, že Paleček je pěkný filuta. Než kupec dorazí domů, hoch mu prokouše batoh s penězi, takže kupec – zcela zaslouženě, protože je to lakomec – přijde cestou nevědomky o všechny peníze v batohu, a nakonec i o povedeného Palečka.
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Akerlof by tuto pohádku viděl jako jasný příklad problému asymetrické informace, kdy kupující nemá úplné informace o předmětu koupě. Akerlof upozornil, že trhy zatížené asymetrickou informací, jako je třeba trh s ojetými auty, se mohou kvůli tomuto problému úplně zhroutit a zaniknout. A vskutku: dnes žádný trh s Palečky, pokud je nám známo, neexistuje.
Interakce a lidský kapitál
Vyprávění „O veliké řepě“ je skoro až manažerskou poučkou o nelineárním, synergickém efektu spolupráce více subjektů. Což nám může připomenout Jiříka ve Zlatovlásce: dobrý jinoch pomůže mravencům a dalším protistranám, na které při řešení svých úkolů narazí, načež tyto protistrany mu pomoc později oplatí; jasná to ilustrace tzv. recipročního altruismu, který je oblíbeným tématem v experimentální teorii her.
Také příběh Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého názorně popisuje, jak přínosná je spolupráce více subjektů specializujících se v rámci racionální dělby práce na činnosti, pro které mají předpoklady.
Nesmíme ovšem zapomenout ani na význam lidského kapitálu, tedy toho, co daný pracovník zná a umí uplatnit v konkurenci s ostatními. Krabat rychle buduje svůj lidský kapitál, a to v podobě znalostí černé magie, aby byl schopen svést vítězný boj se šéfem Černého mlýna. Dějištěm tohoto dětského pohádkového hororu je mlýn se dvanácti zaměstnanci, tedy ne úplně malá firma. Poučení je proto jasné: v tvrdém korporátním světě má největší šanci přežít ten, kdo si umí v novém zaměstnání rychle a důkladně osvojit a prakticky využít relevantní znalosti a dovednosti.
Nu a v dnešní době sílící robotizace a automatizace výrobních procesů přijdou k užitku i klasické pohádky upozorňující na nebezpečí, která hrozí v případě, že se mocné technologie dostanou do ruky obsluze s nedostatky právě v oblasti lidského kapitálu. Připomeňme třeba absurdní anekdoty typu „Hrnečku, vař“ nebo „Obušku, z pytle ven“, v nichž se vyskytne problém s neschopností aplikovat potřebné heslo.
A ze stejného soudku je i osud zlého krále, který - naštěstí pro Jiříka a Zlatovlásku - dá pokyn, aby mu byla uťata hlava, ale pak je na jeho mrtvolu použita živá a mrtvá voda v chybném pořadí. Jde-li o hodně, pečlivé čtení návodu k použití se rozhodně vyplatí.
Moderní témata
Všechna výše uvedená témata jsou jistě důležitá. Na moderního člověka, mnohdy včetně dětí, ale číhá řada finančních a ekonomických nebezpečí a dilemat, na která někdejší vypravěči a sběratelé bájí a pověstí myslet samozřejmě nemohli. Mohlo by se zdát, že na tato nová úskalí by děti měla připravit škola. Jenže na mnohých školách je to pořád ještě problém: z nedostatku času, nebo zasvěcených učitelů, nebo obojího.
Naštěstí nikdo nebrání odvážlivcům, aby si zahráli na Erbeny, Němcové a Grimmy a zkusili sepsat nové pohádky, které by školu v této oblasti aspoň částečně nahradily nebo doplnily. Je to ovšem docela slušná autorská výzva.
I já jsem spoluautorem dvou knížek takových pohádek - a věřte, že to byla fuška, i když velmi zábavná. Jde o příběhy zvířátek „ve světě ekonomie“ a „ve světě financí“. Například v pohádce zaměřené na znaky peněz (přenositelnost, trvanlivost, obtížná falšovatelnost atd.) si potřebuje černobílá straka koupit od straky modré pár modrých peříček jako ozdobu na zahradní slavnost; obě straky projdou v diskuzi několik možností, čím se dá za ta pírka zaplatit, až dojdou k závěru, že nejlepší jsou právě lidské peníze. Pohádka o veřejných financích zase líčí incident, který před školou způsobil školníkův pes poté, co v ulicích přestalo fungovat veřejné osvětlení. A třeba příběh vychytralého krysáka Vendy a jeho zdánlivě úžasných panáčků z šustí upozorňuje, že skutečné vlastnosti nabízených výrobků někdy výrazně zaostávají za dojmem, který nám podsouvá líbivá reklama.
Svoje spisovatelsko-didaktické štěstí a střevo na tomto poli zkusili i mnozí jiní a třeba Česká televize nabízí dokonce už i příslušný dětský vzdělávací seriál. Ať už sáhnete po moderních finančních a ekonomických pohádkách v psané nebo hrané podobě, vřele to doporučuji. Dětem se tak dá leccos vysvětlit, dokud naslouchají, a každopádně dřív, než stihnou udělat první zbytečně drahou chybu.

(původně vyšlo v LN)