Vývoz surového dřeva versus dotace pilám
Obecně by samozřejmě stát neměl zasahovat do fungování soukromých trhů v ekonomice jinak, než že se bude dobře starat o veřejné statky, které napomáhají trhům k efektivnosti. Co se týče třeba onoho příslovečného dřeva, může se nám zdát, že je neefektivní, aby Češi vyváželi tolik surového dřeva, kolik vyvážejí (viz například zde) – že tím česká ekonomika využívá jen nedokonale své možnosti. Řešením je lepší nabídka veřejných statků. Sem patří například modernizace školní a rekvalifikační soustavy, zlepšení dopravních a komunikačních sítí a omezení zbytečné regulace a byrokracie.
Konkrétně u dřeva, ale takových případů je daleko víc, se zlepšení nabídky veřejných statků projeví třeba tak, že ze škol a rekvalifikací budou vycházet lidé, kteří umějí založit a provozovat pily a nábytkářské firmy, přičemž se na místo, třeba i v pohraničí, snadno dostanou oni i příslušná nákladní doprava a také nebudou muset trávit dlouhé hodiny studiem vyhlášek a opakovaným vyplňováním dlouhých formulářů.
Takový je liberalistický ideál. V praxi ale existují přinejmenším dva případy, kdy stojí za úvahu se od něj odchýlit. Zaprvé, vlády různých zemí podporují určitá domácí odvětví, a to například investičními pobídkami (v některých oblastech to ostatně dělá i naše vláda). S takovou zahraniční dotovanou firmou pak její domácí nedotovaný protějšek může jen těžko soutěžit. Vzniká tudíž dilema, zda a v jakých oblastech se i my chceme do této pobídkové soutěže zapojit (nebo ji naopak opustit).
Druhé dilema vzniká v případě, že fungování soukromé firmy má ve skutečnosti určité veřejné přínosy. Jako příklady můžeme uvést kultivaci krajiny díky péči místních zemědělců nebo existenci bodu pro setkávání vesnické komunity díky provozu malé prodejny na návsi. I tady mohou dávat dotace jistý smysl.
Před udělením kterékoli dotace je ale samozřejmě třeba pečlivě zvažovat přínosy a náklady, a to finanční i ty ostatní. A po udělení dotací efektivně ověřovat, že nejsou zneužívány.
(původně vyšlo v LN)