Rovné tři čtvrtiny nových volných míst jsou určeny pro lidi se základním vzděláním.

Ministerstvo práce a sociálních věcí přineslo údaje sesbírané na úřadech práce v červenci. Asi nejsledovanější číslo, tedy míra nezaměstnanosti počítaná v tomto případě jako podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání a všech lidí ve věku 15 až 64 let, stoupla z červnových 2,9 na 3,1 procenta. Rozhodně se ale nejedná o signál, že dosavadní napětí na trhu práce by snad začínalo polevovat. Jde v podstatě o každoroční mírný výkyv pozorovatelný vždy na začátku prázdnin mimo jiné v souvislosti s příchodem čerstvých absolventů škol k přepážkám úřadů práce. Nárůst počtu uchazečů o práci oproti červnu o necelých osm tisíc je víceméně v souladu s čísly pozorovanými v minulých letech.

Dobrou zprávou je, že ve struktuře uchazečů je opět o dost méně takových, kteří jsou bez práce delší dobu: v tuto chvíli je uchazečů nezaměstnaných déle než dva roky už jen 51 tisíc, tedy necelá čtvrtina všech. Například před třemi lety jich bylo 138 tisíc, což bylo téměř 40 procent tehdejšího celkového počtu uchazečů o práci. Není třeba zdůrazňovat, že přechod člověka z pozice dlouhodobě nezaměstnaného do pozice zaměstnaného je velmi vítaným způsobem, jak ho psychicky i z hlediska běžných společenských a pracovních návyků vrátit zpátky „do hry“. Samozřejmě za předpokladu, že o to alespoň trochu stojí.

Volných míst hlásily firmy úřadům práce v minulém měsíci celkově 310 tisíc. To už je daleko víc, než bylo uchazečů, jichž úředníci napočítali 232 tisíc. Tento paradoxní stav trvá už od letošního jara. Přitom firmy už několik let nemají povinnost volná místa úřadům práce hlásit. A některé si navíc stěžují, že mnozí „uchazeči“ přicházející z úřadů práce evidentně o žádnou práci nestojí, takže jednání s nimi je pro firmy mnohdy pouhou ztrátou času.

Ani u volných míst neuškodí víceleté srovnání. Za poslední tři roky se jejich celkový počet zvýšil z 98 tisíc na oněch 310 tisíc, tedy o celých 212 tisíc. Ovšem 160 tisíc z těchto nově uvolněných míst, to jest rovné tři čtvrtiny, připadají na místa, kde uchazečům stačí základní vzdělání. A to už zdaleka tak dobrá zpráva není, protože může naznačovat snahu firem zachovat dosavadní technologii založenou na levné práci bez většího vzdělání. V rámci všech zaměstnaných totiž lidé se základním vzděláním představují jen asi čtyři procenta.

Do budoucna bychom si jistě přáli na jedné straně posun českých firem směrem k automatizaci spojené s poptávkou po zaměstnancích s vyšším vzděláním a na druhé straně další pokles počtu nezaměstnaných. Historická zkušenost však jasně ukazuje, že určitá „sedlina“, nazývaná v učebnicích obvykle „frikční“ nezaměstnaností, je na trhu práce nevyhnutelná. Existující odhady naznačují, že český trh práce už je v tuto chvíli nejspíše pod touto dlouhodoběji udržitelnou úrovní.

V nejbližších letech proto lze očekávat spíše postupný růst nezaměstnanosti k mírně vyšším hodnotám.

(původně vyšlo v E15)