Skrytý odliv zisků může mít makro dopady
Dosavadní poznatky na téma skrytého přelévání zisků nadnárodních firem přes hranice souhrnně popisuje nedávná studie IMF (pozor: jde o přesun zisků před sestavením účetnictví, nikoli o následný oficiální přesun dividend). Studie mimo jiné ukazuje, že o procentní bod vyšší sazba daně z firemního zisku v dané zemi snižuje – tedy přesněji vede firmy k tomu, aby své zisky ve všech zemích, kde působí, nastavily tak, že jim v dané zemi vyjde – zisk před zdaněním v průměru asi o procento nižší.
Tento odhad, založený na výsledcích řady dosud publikovaných studií, je vyšší, než byl dosavadní konsenzus, a navíc podle autorů v čase roste. Jinak řečeno, roste citlivost přelévání zisků na rozdíly v daňových sazbách. Vzhledem k tomu, že většina zemí v posledních letech zesiluje opatření proti tomuto přelévání, jedná se o docela překvapivé zjištění.
Efektivní zdanění korporátních zisků v Česku (kolem 17 %) vychází ve studii Evropské komise (data za rok 2015) několik procentních bodů pod světovým průměrem bez USA (průměr obsahující USA je ještě vyšší). Mohlo by se tedy zdát, že Česko stojí na té „správně straně“. Zmíněná studie EK však ze zemí považovaných za daňové ráje pokryla jen některé (Kypr, Nizozemí, Švýcarsko, Lucembursko), zatímco jiné ráje jsou s efektivní daňovou sazbou nejspíš přece jen hluboko pod námi.
A navíc - firmy mají k přesouvání zisků i důvody jiné než jen čistě daňové. Jedním nedaňovým faktorem nejspíš podporujícím odliv zisků z Česka je skutečnost, že velkou část české ekonomiky tvoří firmy s centrálami umístěnými mimo české území. Výzkum totiž ukazuje, že i po očištění o daňové vlivy mají nadnárodní firmy ještě jednu přesouvací tendenci, a to směrem od poboček nebo dcer k centrálám.
Přesouvání zisků před jejich přiznáním se zdá být problém čistě daňový, ale ve skutečnosti může mít významné dopady makroekonomické (nad rámec nižšího výběru daně ze zisku): takovéto skryté odtékání zisků z dané země totiž deformuje její oficiální statistiky týkající se přidané hodnoty a produktivity (a to směrem dolů). Domácí tvůrci národohospodářských strategií pak mohou vnímat iluzorní riziko, že ekonomika ztrácí konkurenceschopnost, a to je může vést k chybným krokům - například ke zbytečně volné měnové politice. Lapidárně řečeno: čím silnější je proud skrytě přesouvaných zisků z české ekonomiky, tím déle mohou mzdy růst rychleji než oficiálně měřená produktivita, aniž by to snížilo stabilitu českých firem pod únosnou úroveň.