Čínské investiční otazníky
Prezident Miloš Zeman si na své poslední návštěvě Číny postěžoval, že dříve avizovaná záplava mnohamiliardových investic ze Země středu do Česka se zatím moc nekoná.
Čísla to vskutku potvrzují. Co se týče toků investic, data za rok 2018 dokonce ukazují odliv zpět do Číny, a to ve výši kolem 15 miliard korun. Co se týče celkového dosaženého objemu investic, dostupná jsou data zatím pouze ke konci roku 2017, a ta říkají, že z Číny pocházely investice za cca 23 miliard korun.
Předběžně tedy můžeme odhadnout, že během roku 2018 se zhruba polovina čínských investic z Česka zase vypařila. A onen zbytek, který tady zůstal, nejspíš nepředstavoval ani polovinu procenta celkových zahraničních investic v Česku. Což není mnoho, řekl by klasik.
Českému prezidentovi je třeba přiznat jeden PR úspěch: povedlo se mu vyvolat v českých médiích dojem, že příchod čínských investic bude pro českou prosperitu velmi důležitý. Nejlepším dokladem jsou vyčítavá slova jeho kritiků ve smyslu „pane prezidente, kdepak jsou ty čínské miliardy, co jste nám nasliboval?“.
Na místě je ale klást si nejdřív úplně jiné otázky. Jsou skutečně požehnáním investice ze země, v níž nejvyšší šéf obří firmy, která se rozhodla v Česku přece jen aspoň trochu investovat, může zničehonic beze stop zmizet a náš prezident se musí doptávat, kde a jak vlastně tento šéf skončil? Stojíme o investice ze země, v níž je dělicí čára mezi ekonomickými a geopolitickými motivy mimořádně nejasná? Přinesou nám tyto investice nějaké cenné know-how? Posunou čínské investice českou produktivitu výše?
A především: Budou k tomuto posunu potřební vzdělaní čeští zaměstnanci odměnění vysokými mzdami? Nebo případný příliv čínských peněz následně povede pouze k dalšímu zesílení tolik kritizovaného odlivu dividend do ciziny?
Čínské peníze bychom měli natěšeně vyhlížet až podle toho, jak si odpovíme na tyto otázky.
(vyšlo v deníku E15)