Ne všechno, co se v oficiálních statistikách tváří jako cizí, je skutečně cizí. Mnohý český investor je jako Jeník z Prodané nevěsty: našinec se tváří jako cizinec, protože mu z toho kynou jisté výhody.

Pod hlavičkou Evropské komise vyšla nedávno studie vývoje přímých zahraničních investic (FDI) do Česka. Kromě jiných zajímavých údajů přinesla i následující graf, který pro tři středoevropské země srovnává složení přišlých investic podle země počátečního investora (pokud tedy například občan Spojených států poslal do Česka přímou investici tak, že ji udělala jeho firma sídlící v Irsku, bude tato investice v grafu zařazena do investic z USA, nikoli z Irska):


Velmi zajímavá je poslední kategorie (poslední tři sloupce): ukazuje, že přes 5 % investic, které do Česka přišly jako cizí, ve skutečnosti učinili Češi, ovšem přes své firmy založené v zahraničí. Z toho plyne, že část z Česka odcházejících dividend putuje ve skutečnosti na zahraniční účty Čechům. Mnohý český investor se tedy chová po vzoru Jeníka z Prodané nevěsty: našinec se tváří jako cizinec, protože mu z toho kynou jisté výhody.

Dá se předpokládat, že u řady investic zejména z některých nepříliš průhledných jurisdikcí (kde je právě tato neprůhlednost mnohdy hlavním lákadlem) je vypátrání skutečného počátečního investora pro tvůrce těchto statistik mission impossible. Čísla v posledním sloupci je tedy třeba chápat jako spodní odhad skutečného rozsahu tohoto jevu zvaného „round-tripping“ (peníze putují z Česka pryč a pak zase zpátky).
Z grafu se zdá, že v Maďarsku se round-tripping vůbec nepěstuje (nebo jej tamní statistici zatím nedokázali odhalit). Tato a mnohé jiné maďarské statistiky FDI jsou však výrazně vychýleny skutečností, že celá polovina všech FDI, které přišly do Maďarska, využívá tuto zemi jen jako přestupní stanici a odchází zase jinam (zřejmě hlavně z daňových důvodů, jak vysvětlili Blanchard a Acalin).